Gejmr

#26

Seděli jsme v malém taxíku přimáčknutý na sebe jak sardinky. Cesta taxíkem se mi zdála až moc dlouhá, ale mé modlitby byly vyslyšeny, když taxi konečně zastavilo. Po jednom jsme opustili taxi, které stálo na okraji silnice. Domča vyndal naše kufry z auta a já s Niky jen žasly nad krásou tohohle města. Hotel, před kterým jsme stáli a byli v něm tento výlet ubytovaní, byl velkolepý. Byl to dům typu staroanglického menšího hotelu poblíž centra města se žlutou fasádou a ozdobnými prvky okolo oken. Dovnitř vedly velké obloukové dveře z tmavého dřeva, za nimiž se skrývala velká síň s recepcí a pár pohovkami a stoly. Nad dveřmi samozřejmě nesměla chybět ani anglická vlajka.

„Goodbye!" loučili se kluci s taxikářem, když mu zaplatili za jízdu. Čapla jsem svůj kufr a šla za Domčou do hotelu. Nemohla jsem se dočkat, až začne Domča mluvit na recepční, protože už jsem párkrát slyšela, jak dokáže mluvit anglicky. Naštěstí začal mluvit Karel. Dostali jsme klíče od dvou pokojíků do kterých jsme okamžitě zamířili. Výtahem jsme vyjeli do třetího patra a hledali pokoje s číslem 34 a 36. Niky odemknula jejich dveře od pokoje a vešla. Totéž jsem udělala já. Ale po otevření dveří stála Niky za našima.

„Jak jsi se sem dostala?" nechápavě jsem na ní s Domčou koukali a čekali na odpověď.

„Jsou tu dveře, které spojují naše pokoje." odpověděla a odešla zas zpět do jejich pokoje, který byl úplně stejný jako ten náš, akorát byl otočný. Jako kdyby místo stěny mezi pokoji bylo zrcadlo. Oba pokoje měly uprostřed velkou manželskou postel s dvěma nočními stolky, televizi na úzké polici vedle dveří, co spojovaly naše pokoje, a velké okno ozdobené dlouhými závěsy s výhledem na ulici. Na malé chodbičce, ze které se šlo ven z pokoje a do menší koupelny, byla ve zdi zabudovaná skříň. Po vybalení všech věcí jsme se rozhodli prohlídnout okolí hotelu. O tři ulice vedle byl malý park, ve kterém jsme si sedli na lavičku, což mi něco připomělo. Chvilku jsme si povídali a v čas večeře se vrátili do hotelu na jídlo. Poté jsme zalezli do pokojů a po hodince šli spát. Poté jsme zažili super vzpomínky a nakonci odjeli domů a žili spolu šťastně až navěky.