365 DNÍ

5.den

Zdál se mi sen. Divný sen. ,,Dobré ráno slečno Collinsová, tak jak se máte?" zeptá se mě poměrně mladý doktor s úsměvem.,,Mám se skvěle, ale radši bych už byla doma." ,,Tak to je dobře. Dneska uděláme poslední vyšetření a když bude všechno v pořádku tak vás  po obědě pustíme domů. Tak zatím slečno Collinsová.",Zatím ." 

....po vyšetření...

Začínám si balit, konečně mě pustí domů. Těším se až se pořádně najím, protože nemocniční strava stojí fakt za hovno. ,,Slečno Collinsová neruším?" řekne doktor. ,,Ne vůbec už si balím." řeknu natěšeně.,,Slečno...nevím jak začít,ale vaší matce jsem nic neřekl je jen na Vás jak s touto informací naložíte." Zarazím se a nechápavým pohledem se podívám na doktora.,, Jakou informací? Něco se děje? Já myslela, že je všechno v pořádku...",, Všechno se zdálo být v pořádku,ale dnešní vyšetření prokázalo nádor ve vaší hlavě, který způsobuje tu bolest a výpadky. Slečno je mi to opravdu líto,ale operace by stála strašně moc peněz. A bez operace pomocí prášků budete žít necelý rok. Moc mě to mrzí. Pokud budeme vědět jak Vám pomoc ozveme se. Samozřejmě by bylo dobré kdyby se to dozvěděla vaše matka. Mám ji to říci já nebo vy ?"Cože co to říká? ..Můj mozek nestíhá informace zpracovat. Jediné na co se zmůžu je sednou si a dát se do breku. 

,,Řekněte jí to vy," ze mě vypadne po deseti minutách.

,,Beth." rozeběhne se za mnou máma se slzami v očích a obejme mě. 

Obě tam sedíme a brečíme. Nevnímáme okolí.,,Mami?" Půjdeme domů?" ,,Jo jasně." Jediné co teď potřebuju je můj mobil, sluchátka a postel. 

Say something, I'm giving up on you 

I'll be the one if you want me to 

Anywhere I would've followed you

Say something, I'm giving up on you 

Přemýšleli jste někdy jaké je to umírat ? Já ne. A teď je to jediná věc na kterou myslím. Smrt. Je tak daleko a přitom tak blízko. Získá si každého z nás a je jen na čase jak rychle. Já toho času moc nemám. Možná je to osud. Možná to tak má být. Ale proč zrovna já ? Smrt si nevybírá. Jsem ztracená. Ztracená v obavách, které naplňují moje myšlenky...,,Cink," vyruší mě z přemýšlení mobil.

Thomas: Čau Beth, tak co už tě pustili ? :D

Beth: Ahoj...jo

Thomas: Děje se něco ?

Děje se toho hodně. Asi jsem do tebe zamilovaná. Žarlím na Megan a zbývá mi necelý rok života. Jinak se mám fajn. Jo fajn s dost velkýma uvozovkami. Můj život se mi totálně rozpadl a já jsem víc než v prdeli, mihne se mi hlavou.

Beth: Ne mám se skvěle, ale mohl by ses prosím stavit...musíme si promluvit.

Thomas: Promiň Beth, ale dnes to nedopadne jsem s Megan.

 Zase ta kráva Megan. To nevidíš jak je umělá a podvádí tě s kým se dá?! To si fakt tak  slepej Thomasi?! 

Ne uklidni se Beth. Todle poslat nemůžeš, začnu zprávu mazat a utírám si slzy.

Beth: V pohodě. To nespěchá:) Tak zítra ?

Thomas: Jasně příšerko už se těším pa :* :DD 

Ahojda. Máme tu další kapitolu, tentokrát trošku smutnou...Budu ráda za jakékoliv ohlasy. Díky :D!

Zatím :)