Občas stačí jedna věta,která vám změní život
...Možná mě nepochopíš,ale já nepotřebuji,aby si mě chápal potřebuji se jen svěřit. Potřebuji vědět, že tam někde je někdo kdo mi porozumí a pochopí mě. Cítím se strašně divně. Mám pocit, že mi život ut...
Crrrr. Uslyším zvonek a tak líně vstanu z postele. ,,Čau Bethany" řekne Emily.,,Ahoj"odpovím s lehkým úsměvem jsem ráda že ji vidím.,,Tak co už jsi v pohodě ? Doufám, že zejtra jdeš do školy?!" ,, Jo jasně, zejtra přijdu." ,,Hele Beth já zase musím mizet šla jsem okolo tak jsem se stavila abych viděla jak ti je.",, Dobře tak zatím."
Sedím na parapetu okna zabalená v dece se sluchátkama v uších a užívám si samoty. Hlavou mi běží asi snad milion myšlenek.Poslední dobou je hudba jediná věc, která mě udržuje v pohodě. Sedím takhle už asi hodinu když se otočím a vidím Toma jak sedí na posteli.
,, Co tady sakra děláš ?!" vyprsknu na něj.,, Promiň nechtěl jsem aby ses naštvala pustila mě sem tvoje mamka říkala, že na tom nejsi nejlíp, ale prý bude lepší když mi to řekneš sama.",, Chceš to říct upřímně?",, Co nejupřímněji!" řekl. Sedla jsem si k němu na postel a řekla :,, Víš..Já..Já nevím jak to říct...Ještě nejsem úplně zdravá" ze mě po chvilce vypadlo.
,,Ale budeš?" řekl nejistě. ,,Jo snad jo." ,,Hele nechceš se jít projít ?" ,,Jo jasně proč ne .",,Jdu se dát do kupy" řeknu a zalezu do koupelny.
Rozpustím si vlasy a přejedu je hřebenem. Vypadají docela v pohodě takže nemusím zapínat ani žehličku. Napatlám na sebe trošku make-upu a zapudruju to. Nakonec dám řasenku. Asi po 10 minutkách vyjdu z koupelny a stoupnu si před skříň.,, Otoč se!" řeknu důrazně.,, Nojo prosím tebe" řekne Tom a začne se tlemit. ,,Hele nesměj se a poraď mi co si mám vzít." ,, Jak ti můžu poradit když musím být otočenej.",,Tak já to zvládnu sama no." Sundám si tepláky a začnu se soukat do tmavě modrých džínů. ,,Hezkej zadek Collinsová." Škubnu sebou a rychle se otočím.,,Hej máš být otočenej Thomasi!!" řeknu smutně,ale směju se. ,, Nojo už se zase otáčím. Musím říct, že od tý doby co jsem tě viděl naposled si docela zamakala." Začnu se tlemit na celej pokoj. ,, Asi by mi to mělo lichotit." ,, No to mělo !"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tak můžeme jít. ,,Sluší ti to Beth." ,,Děkuju." A cítím jak začínám rudnout tak se rychle otočím a seběhnu dolů po schodech. ,,Jdeme se projít mami do tmy jsem zpět. Ahoj." ,, Nashledanou paní Collinsová." ,, Ahoj Tome ráda jsem tě viděla." ,,Já Vás taky."
,,Od kdy jsi ty tak slušnej ?" řeknu vytlemená. ,, Hele já jsem vždycky slušnej!" Blížíme se k parku a furt si povídáme.
,,Tome?" není támhle Megan. ,,Ne ta jela na tři dny někam s rodinou." řekne a ani se tam nepodívá. ,, Nedá mi to a tak tam zamířím. ,,Beth to není..." Najendou se zarazí a jde za mnou. Oba dva jsme schovaní za keřem a snažíme se zijstit jestli je to ona ale je otočená zády protože je nalepená na nějakým klukovi. Hodím tam kamínek a oba dva se otočí. Byla to Megan a Dylan. ,,Tome.." ale už bylo pozdě vylítnul za Megan.
,,Není to tak jak to vypadá." řekne Megan. ,,Viš co Meg, já to viděl a moc dobře vím jak to je, je konec.",, Hmm fajn." řekne Megan a nalepí se znova na Dylana.
,,Tome ..moc mě to mrzí" řeknu a obejmu ho.,, Nemusí Beth. Byla to jen obyčejná děvka a já to neviděl." řekne nasraně se slzami v očích.
Doprovodím tě domů.,, Beth?" řekne když jsem na odchodu. ,,Ano?" řeknu s úsměvem.,, Díky za dnešek. Jsi skvělá kamarádka. Ta nejlepší.",, Díky.Ty taky ujdeš." řeknu ironickým hlasem a vydám se domů.
Konečně postel. Dnešek se mi stále promítá v hlavě naše rozhovory. Jsi skvělá kamarádka...kamarádka. To slovo se mi honí myšlenkama snad nejvíc.
Omlouvám se, že dlouho nic nevyšlo , ale byla jsem pryč. Tak snad se Vám další část líbila.
