365 DNÍ

14. den

Nick: Čůs, tak jak dneska stále platí ??

Beth: Jo jasně, nevadí když sebou vezmu Toma ?:)

Nick: Kdo je Tom ?! 

Beth Můj pes :D

Nick: Jo.. klidně ho vezmi 

,,Mamííí?" křičím ze svého pokoje. Nikdo se neozývá. ,,Achjo." vzdychnu a vydám se po schodech dolů. Na stole najdu papírek: Ahoj Bethany, oběd si ohřej v 6 jsem doma, máma. Zmuchlám papírek a hodím ho do koše. Z lednice vytáhnu jídlo a strčím ho do mikrovlnky. ,,To už je tolik?!" vyprsknu když dojím jídlo. Jsou dvě hodiny a na  nádraží to takových 20 minut cesty mám,když se mnou půjde to malý chlupatý trdlo. Vylítnu po schodech a rozrazím dveře pokoje zabrzdím se až u skříně. Vytáhnu černý džíny a bílý svetr. Posbírám peněženku,sluchátka,mobil.,,Sakra, kde jsou ty klíče?Vždyť jsem si je sem pokládala." Vběhnu do koupelny rozpustím si vlasy čapnu kabelku a letím dolů. Jasně klíčky byly dole. ,,Tome jdeme ven." zakřičím. Rychlostí blesku se ke mě přiřítí malá,bílá kulička. ,,Ty jsi trdlo viď." řeknu mu s úsměvem. Vezmu vodítko,obojek a kabát, navlíknu si  boty a vylítnu ven. Skoro na každým kroku musím zastavovat,protože to tele se furt motá do vodítka a všemožně po něm skáče.

,,Ahoj promiň,že jdu pozdě. Mám tady hlavní brzdu." a ukážu na Toma, který si furt hraje s vodítkem. ,,V pohodě. Nečekám dlouho."odpoví. Má takový hrubý hlas, až z toho jde strach.,,Tak jdeme do tý knihovny." navrhnu. ,,No víš, nevím jestli to má úplně cenu. Já a knížky nebudeme  kamarádi. Chtěl jsem tě jen vytáhnout ven." řekne.,, Jednu knížku si přečteš, prosím." řeknu a snažím se udělat psí oči.,, Nojo." řekne a já poprvé vidím jeho úsměv.Pomalu zamíříme do parku, kde se procházíme.,,Nejsi moc společenskej tip co?" vypadne ze mě. Z ničeho nic se zastaví..,,Proč se ptáš?" odpoví.,, Já nevím, působíš tak na mě." ,, A jak na tebe ještě působím?"řekne a nadzvedne obočí. Zamyslím se.,,Něco skrýváš." řeknu. ,, Neskrývám." odsekne a nahodí falešný úsměv. ,, Skrýváš, vidím to na tobě!" řeknu rázně. ,, Víš co a i kdyby jo tobě do toho nic není." vyprskne.

Celou cestu až ke mě domů mlčíme. Zastavíme se před mým barákem ,když ,,Beth" slyším povědomí hlas. Škubnu sebou a uvidím Thomase. ,,Čau Nicku." vyprsknu a rychlím krokem se vydám ke dveřím. Naštěstí za sebou stihnu rychle zabouchnout. ,,Tak už jsme doma Tome.Máš volno." jen co to dořeknu ,začne vrtět ocáskem a já mu rychle odepnu vodítko.

Vyběhnu  do pokoje a vezmu do ruky moji oblíbenou knihu. Sednu si na parapet, otevřu knížku,když vidím jak před barákem stále stojí Nick a Thomas. Asi se hádají, usuzuji. Pět minut je sleduji, když najednou Thomas Nickovi vrazí pěstí do obličeje. To si Nick nenechá líbit.Odložím knížku a vylítnu z baráku ven. ,,Dost." zařvu.,,Thomasi co to kurva  děláš? Vypadni!!" řvu na celou ulici. Thomas se na mě podívá lítostivým pohledem a mlčky odejde.,,Ty taky jdi." řeknu už s větším klidem.,, Promiň Beth. Nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo." řekl a vydal se pryč.

Přišla jsem domů a zalezla jsem  pod peřinu do postele.  Neměla jsem na nic náladu, chtěla jsem být jen sama se svými myšlenkami. Jsem zmatená. Jsem zmatená z Nicka. Chvíli se chová jako hodnej kluk a pak zase jako člověk co nemá ani hrstku citů. Něco se mu stalo a já přijdu na to co. Já musím přijít na to co.

 Vezmu si kus papíru a začnu psát: Možná mě nepochopíš,ale já nepotřebuji, aby si mě chápal potřebuji se jen svěřit. Potřebuji vědět, že tam někde je někdo kdo mi porozumí a pochopí mě. Cítím se strašně divně. Mám pocit, že mi život utíká mezi prsty. Nevím co mám dělat. Přemýšlím nad tím,že vezmu batoh dám do něj věci a odjedu. Nevím kam bych jela. Vydala bych se na cestu bez cíle.  Připadám si tak prázdná a ztracená. Ctím jako by mi kus chyběl. Chybí mi Thomas. Strašně moc mi chybí jeho objetí. Ale myšlenka na pár předchozích dnů se mi hnusí. Nechci ho milovat. Nesmím ho milovat. A taky už nebudu. Odložím tužku, papír roztrhám a hodím do koše.

Máme tu další kapitolu. Chtěla bych se zeptat jestli chcete napsat i pohled Nicka nebo Thomase :) Děkuji všem za ohlasy <3 Jste úžasný !

Zatím :)