365 DNÍ

16.den

Thomas už nebyl tři dny ve škole. Mám strach ...Chybí mi.Je těžký se vykašlat na někoho koho znáte od malička. Je to jako kdybyste ze dne na den neměli bráchu. Je to....nepředstavitelný. Naučila jsem se ovládat svoje emoce. Na tváři úsměv od ucha k uchu, uvnitř rozpadlé srdce na milion malinkých kousíčků. Cítím se tak prázdná. Tak jako bych to nebyla já, ale jenom moje tělo co přežívá. Ano to je ono. Já nežiji, já přežívám. Každý den se táhne a já nemám sílu. Musím to změnit a já vím,že to dokážu. Dokážu žít a ne přežívat. Dokážu být opravdu šťastná. Přeci to nemůže být tak těžké?

Pohled Thomase:

Myslím na Megan. Pak zase na Beth. Megan,Beth....Beth, Megan. Nemůžu je dostat z hlavy. Nevím co cítím k Beth. Možná je to jen přátelství možná je to něco víc. Megan miluji to vím, ale přece není možný mít rád dvě slečny  najednou. Nebo  jo?! Megan mě neskutečně přitahuje, nemůžu si pomoc. A Beth je krásná sama sebou. Tichá, skromná, svým způsobem tajemná. Má svoje kouzlo nevím co to je, ale vím, že to mě k ní  táhne. A teď jsem o ní přišel a sám nevím jak a proč.  Je to zvláštní pocit ji ignorovat. Zmizela, ale přitom ji stále vidím. Vidím ji, stále tu je...ale už není pro mě. Ten úsměv nepatří mě, ale někomu jinému. Ten upřímný pohled přátelství jsem ztratil. Ale proč?! Co jsem sakra udělal... nevím. A nechápu to. Ale viděl jsem ji šťastnou a to je hlavní. Nebudu to měnit. Možná to je lepší.

Pohled Beth:

Nick:  Ahoj Bethany, vím že jsem se teď tři dny neozýval, ale promiň byl jsem .....byl jsem pryč. Nechceš zase někam zajít ?

Beth: Kde jsi byl ??

Nick: To je jedno. Teď to neřeš není to důležitý!

Beth: Dobře, ale jestli se něco děje,neboj se svěřit. Každý má nějaké problémy. A veř, že není dobrý to dusit v sobě (vlastní zkušenost).

Nick: Nic se neděje !!! Když se budu chtít vypovídat  ozvu se...

Beth: Promiň já jen....

Nick: Prostě to neřeš. Jasný? 

Beth: Jo jasný...

Nick: Nechceš se sejít po škole v parku ?? Klidně vezmi  i Thomase. Rád to čtyřnohý tele uvidím.

Beth: Dobře. Tak ve tři v parku ?? 

Nick: Platí. Zatím..

Proč s ním vlastně jdu. Vždyť já ho neznám. On mě nezná. Je to zvláštní. 

,,Bethany ?" řve na mě Emily. ,, Jo promiň. Já se jen zamyslela, znáš mě.",,No právě,že tě znám... Neděje se něco ?" řekne vážným hlasem,což je u Emily nezvyklé. Je to tip kamarádky co vás rozesměje, ale málo věcí bere vážně. ,,Jde snad o ...o..tu...o tu nemoc?" řekne šeptem. ,, Ne Em, neboj všechno je v pohodě. Pořád žiju !" řeknu vesele. Bethany nežiješ ty přežíváš, mihne se mi hlavou. Rychle se oklepu a snažím se dostat ven tuhle negativní myšlenku.

Po škole jsem se vydala svižným tempem domů abych vše stihla. Odhodila jsem batoh a vylítla ven, protože jsem opět nestíhala. Nevím proč, ale většinu času nestíhám. Přitom si všechno tak skvěle naplánuji. Pak nemůžu najít klíče nebo mobil a už jsem ve skluzu. To zná snad každý. 

,,Collinsová zase pozdě, jaký překvápko." řve na mě Nick pře celý park a zběsile mává rukou. Doběhnu udýchaná a spustím : ,,Nemohla jsem..." ,, Nemohla si najít klíčky,mobil,peněženku. Je mi to jasný. Omluvu přijímám. A teď se v klidu nadechni." řekne vesele. Asi po pěti minutách ze mě vypadne: ,, Nějaká dobrá náladička, ne ?",, To si piš." řekne,  mrkne jedním okem a usměje se.,, Mám návrh...."  začne Nick. ,,Budeme si dávat otázky abychom se lépe poznali. Co ty na to ?",, Jo jasně proč ne." odpovím. Začínáme na otázkách jaká je naše oblíbená barva, zvíře, jídlo... 

Když už jsme skoro u mě doma položím mu otázku :,, Tvoje největší tajemství?" a podívám se mu přímo do očí.  Z ničeho nic mu spadl úsměv a měl vyděšený výraz v očích. ,,Beth...já..já nechci být na tebe hnusnej. Jsi super holka. Nevím proč, ale něco mě k tobě táhne. Jsi jiná ! Ale prosím...Nesnaž se to ze mě dostat. Až bude čas řeknu ti to sám, ale teď to neřeš!" řekne důrazně.,, Dobře." odpovím na půl zklamaně.,,Díky. Bylo to s tebou fajn tak snad se zase někdy uvidíme." řekne s úsměvem a obejme mě.na chvilku jsem ucítila pocit štěstí,který jsem dlouho nezažila. ,, Snad." odpovím. Po chvilce už vidím jenom malou černou siluetu vzdalující se osoby. 

Další kapitola je tu !! Děkuji moc za všechny komentáře jste úžasní!  

Děkuji i nadále za další ohlasy <3 Dělá mi to neskutečnou radost. 

Tak zatím :)