Obrácené Gravity Falls

Další stěhování

pohled Pacifiky

Byl krásný letní den na nebi ani mráček. V klidu si užívám den když v tom...

,,Pacifiko!" uslyším křiče mého otce. ,Tak co jsem zase provedla, říkám si v duchu.

Rychle vyskočím z houpací sítě - která mi slouží i jako postel - a běžím za otcem. Ten na mě čekal v našem karavanu. Možná že už se dozvěděl o té "nehodě" co se stala Anně, ale to její obličej narazil do mojí pěsti. Když jsem doběhla otec se tvářil jinak než obvykle - normálně se tváří bezstarostně protože žádné starosti nemá, tedy tak mi to všichni říkají, ale já jim nevěřím- tvářil se vážně. To může znamenat jediné.

,,Pacifiko musíme si promluvit," začal otec, ,,jak jsi jistě pochopila budeme se stěhovat, ale tentokrát už to je naposled." vykulila jsem na otce oči ,,Naposled jako že už žádné stěhování?" řekla jsem s nadějí v hlase. ,,Ano. Běž se připravit za..." ,,Hodinu odjíždíme," skočila jsem mu do řeči ,,Já vím, já vím děláme to už 16 let." přikývl a odešel. Jsem tak strašně nadšená!!! On právě řekl naposled to ještě nikdy neřekl! Jasně miluju cestování, ale hodilo by se mít i jiné kamarády než je Emma- a nejenom proto že když mluvím se slepicí vypadám jako blbec.

Sbalila jsem si věci aby nezabíraly moc místa. Nemůžu se dočkat! Cestujeme celý život nemám čas na kamarády, sotva si nějaké najdu hned se zase stěhujeme. A škola? Do té vůbec nechodím mám domácí výuku. Ale tentokrát to bude jinak budu mít kamarády které nebudu muset opouštět a budu chodit do opravdové školy. Byla jsem tak ponořená do myšlenek že jsem zapomněla na Emmu. Nadskočila jsem když jsem si na ni vzpomněla a rychle jsem běžela do kurníku. Emma už tam ne mě čekala a mněla naštvaný výraz že jsem za ní přišla tak pozdě. Ignorovala jsem to a rychle jí popadla protože za chvíli odjíždíme, cestou jsem jí všechno řekla.

Tak první kapitola na světě! Je to kapitola o ničem ale, nebojte to jenom na zorientování. Napište mi jestli se vám líbila, za chyby v textu se omlouvám, já a čeština nejsme kamarádky.

Mějte se a zase příště!