Obrácené Gravity Falls

Nepříjemné

pohled Pacifiky

Probrala jsem se ve svém pokoji. Vážně jsem omdlela. Musím na vzduch. Opatrně jsem se zvedla. Nic žádná bolest. Rychle jsem vystřelila z pokoje a vydala se ven. Prošla jsem změtí chodeb až jsem konečně dorazila ke schodišti. To jsem rychle seběhla a už jsem byla venku. Zamířila jsem do zahrady. Jednak proto že je o velmi klidné místo a taky vím že tam Mabel nepotkám. Nemám sílu dál předstírat že se mě její přehlížení nedotklo.

Procházela jsem okolo růžového keře když jsem zaslechla něčí rozhovor. ,,...a taky vím že mezi vámi něco je..." slyšela jsem jenom úryvky. ,,...musel jsi z ní udělat monstrum?..." Kdo to může být? A z koho udělal monstrum? Opatrně jsem se sunula podél zdi blíž na to abych rozuměla slovům, ale zase dost daleko aby si mě nikdo nevšiml. ,,Já jí ten guláš v hlavě neudělal. Mezi námi nic není, jenom přátelství. Měl jsem ji rád ovšem. Opakuji já to nebyl. A na to se zeptej Mabel. Ne mě." odpověděl kluk co byl nápadně podobný Dipperovi. Co? To je nesmysl. ,,Za tohle může Mabel? Vsadím se že víš proč seto děje." řekl kluk ve kterém jsem poznala Gideona  ,,Jestli jsi tady jenom kvůli odpovědím můžeš vypadnout." řekl Dipper– teď už si tím jsem jistá– výhružně. ,,Jo promiň nechal jsem se unést. Jde o to že ani tobě se ta nová Pacifika nelíbí, tak proč ji nezměníš zpátky?" ,,Tohle není v mích rukou a o co ti jde pořád to nechápu?" zeptal se Dipper. Jaká nová Pacifika? To myslí mě? Jde o tu samou ze které je to monstrum? Možná jsem ho praštila trochu silněji. ,,Musím Pacifiku dostat zpátky. A ty mi pomůžeš." řekl. ,,A proč bych ti měl pomáhat? Jsi můj nepřítel." ,,Protože Pacifiku miluješ. Rozmysli si to." To byl velký omyl. Čekala jsem že se mu Dipper vysměje do tváře. Jeho reakce mě ale přikovala na místě. ,,Dobrá. V deset u cesty." s těmi slovy Dipper zmizel. Tak moment! On to nepopřel?! Ale ani nepotvrdil. Najednou se Gideon vydal mým směrem. Musím odtud vypadnout. Byl už moc blízko tak jsem se schovala za nejbližší keř. K mé smůle to byl růžový keř. Super! Jsem nasáčkovaná mezi zdí a keřem.Takže nestačí že mám nejspíš něco s hlavou! Teď budu mít i zničené oblečení a budu celá podrápaná. Snažila jsem se moc nevrtět dokud Gideon nebyl dost daleko. Když jsem si byla jistá tak jsem vyběhla z pod toho keře. Všude jsem měla šrámy, pár i krvavých. V pokoji jsem si ty šrámy vyčistila a převlékla se. Přeci jen musím být v deset u cesty.

Čau lidi tak tady je další kapitola. Co na ni říkáte? Tušili jste že byl rozhovor až moc nápadný? Také se divíte jak to že jí to ještě nedocvaklo? Za chyby v textu se omlouvám.

Díky za přečtení a zase příště.

Vaše Rev!

P.S. Kdo ještě nehlasoval prosím hlasujte. :)