Obrácené Gravity Falls

Co se stalo?

pohled Pacifiky

Probudila jsem se na něčem měkkém? Hlava mi třeštila. Snažila jsem se pohnout, ale nešlo to. Zvláštní, necítím žádné provazy nebo tak něco. Co se stalo? Nic si nepamatuju.Pomalu otevřu oči. Jsem v nějaké modré, kruhové místnosti. Pořád jsem se nemohla hýbat. Najednou ke mě někdo přišel. Byl to kluk s hnědými vlasy a modrýma očima. Byl fakt hezký. Byl mi povědomý kde jsem ho ale viděla?

,,Ahoj Pacifiko, jak ti je?" zeptal se, ale nevypadal že mu na tom záleží. Z nějakého důvodu mě píchlo u srdce. ,,Kdo jsi? A kdo je Pacifika?" zeptala jsem se zmateně i když mi něco říkalo že Pacifika jsem já. ,,Achjo, tak fajn. Já jsem Dipper, tvůj nejlepší kámoš. a ty jsi Pacifika. Jsi sirotek a proto jsem ti nabídl že u nás můžeš bydlet. Byla jsi tak nadšená že jsi u dveří spadla ze schodů. No a tsk jsem tě zavezl do nemocnice tam tě ošetřili a říkali že tě můžu odvést domů. A to nás přivedlo až teď do tvého pokoje." řekl jakoby nic. Nějak mi to nesedělo, vždyť nemocnice by si mě nechala na pozorování nebo tak něco. Nebo ne? A co to že jsem sirotek? No žádné rodiče si nepamatuju takže je asi těžko budu mít. ,,OK. Takže tohle je můj nový pokoj?" rozhlédla jsem se. Už se můžu hýbat, zajímavé... ,,Jo." přikývl. ,,Važ si ho Mabel byla naštvaná že ti musí nechat její 100. pokoj." Stý? Mabel? ,,To ji to tak rozhodilo? A kolik má pokojů? A kdo je to Mabel?" vychrlila jsem na něj další otázky. ,,Mabel je moje sestra. Přesněji dvojče." vysvětlil mi. Aha. Páni je vážně trpělivý. ,,Dobře a nemá mě ráda?" zeptala jsem se zase. ,,Noo... Je to složité. Byli jste nejlepší kámošky.Řekněme že jsi ji podrazila a ona zuří. Upřímně divíš se jí? Vždyť jsi jí ukradla kluka jejích snů. Ale na tvou obranu jsi se mu vyhýbala. Tu pusu co ti dal jsi se jí už snad stokrát snažila vysvětlit. Nikdy tě neposlouchala." najednou jsem si vzpomněla. No ano! Opravdu to tak bylo! ,,Dippere a ten kluk se jmenoval Gideon a byl to takový blonďák že?" ,,Ano. Takže jsi si vzpomněla. To je dobře, protože zase tolik věcí o tobě nevím. Znám tě přece jenom celý život." poslední větu řekl ironicky. Musela jsem se usmát. Byl to skvělý kamarád. Prohrábla jsem si své černé vlasy s modrými melíry. Jo jsem tak trochu rebelka. Proč by ne? Nemám rodiče co by mi to zakázali. ,,Promiň že jsem zapomněla Dippere." opravdu mě to mrzí. Jak jsem mohla zapomenout na nejlepšího kamaráda? ,,V poho. Spadla jsi ze schodů je jasný že ti pár věcí uteče." Vždycky byl chápavý. To je jeden z důvodů proč jsme nejlepší kámoši.

,,No a jak jsi pokročil s tím deníkem zatímco jsem spala. Podařilo se ti vzít Fordovy ten třetí?" vyzvídala jsem. ,,Ještě ne. Nechápu proč mi ho nechce dát! Jsme jenom krůček od toho na čem on dřív pracoval. My to můžeme dokončit! Ale on říká že je to moc nebezpečné. Je to nefér, jenom nechce abychom to dodělali my ale on!" byl z něj rozhozený. Nedivím se. Ty deníky hledáme už roky! Konečně jsme je našly a on nám ten poslední nedá! Je to strašné. Náš život se točí jenom okolo těch deníků. ,,Možná Dippere že je to znamení." ,,Jaké? Nejste dost dobří jděte se bodnout?" uchechtl se. Jo i v těchto situacích mu na tváři hrál úsměv. ,,To zrovna ne. Ale možná že je to znamení že se na to máme zaměřit jinak." řekla jsem klidně. Překvapuje mě to já jsem většinou ta co zmatkuje. ,,Jinak.... Hmm... Jo no jasně! Pacifiko ty jsi génius!" objal mě. No jo celý on. ,,Já vím jsem nejlepší. Ale potřebuju dýchat jako ty." odtáhl se. ,,Promiň." ,,V poho." Prohlídnu se jestli nemám modřiny, až teď jsem si uvědomila že jsem v pyžamu. ,,Hele a kolik vlastně je?" ,,Šest ráno." ,,To jsem vážně spala celý den?" zeptám se nevěřícně. ,,Jo. To víš spadneš ze schodů a seš mimo." uchechtl se. ,,Jo jsem totálně mimo. Půjdu si dát sprchu a co kdyby jsme se potom "prošli"." mrkla jsem na něj a on přikývl a odešel.

Čau lidi. Chci se vám omluvit minule jsem zapomněla poděkovat za dva komenty. Snad mi prominete. Tak a co říkáte nové kapitole? A co nová Pacifika? Čekali jste něco takového? Jestli jo tak gratuluji protože já ne. Původně to mělo být úplně jinak. Ano tohle jsem vůbec neplánovala tak snad se to líbí. Budu ráda když mi napíšete nějaký koment. Já nekoušu. Vážně mě zajímá váš názor, ale když mi ho nenapíšete tak nevím co zlepšit. No snad to neberete jako nadávku, nebo tak něco. To rozhodně ne. Ale dost už s těm mými kecy!

Díky za přečtení a zase příště.

Vaše Rev!