Obrácené Gravity Falls

Konec

pohled Dippera

Už je to týden. První co jsem udělal bylo usmíření se sestrou. Aspoň na týden. Před pár dny  jsem potkal Pacifiku, bylo tak těžké se na ni dívat. Vypadala skvěle i když se jí chtělo brečet. Nemůžu tu vzpomínku dostat z hlavy. Připravoval jsem se na večer. Mabel jsem celý den neviděl. Musela se taky připravovat a měla to o hodně těžší. Mě to stačilo třikrát, ale ona se musela připravovat týden. Dodělával jsem poslední úpravy, když někdo zaklepal na dveře. Zvláštní. Byl to Ford. "Co ten tady dělá?" napadlo mě. ,,Co potřebuješ?" snažil jsem se znít klidně. ,,Přinesl jsem ti tohle." řekl a podal mi krabičku. Nechápavě jsem se na ni díval. ,,Otevři to až na začátku." s těmi slovy odešel. Ford je vždycky tajemný, ale tohle je divné i na něj. Neřešil jsem to a krabičku si strčil do kapsy. Byla docela velká, takže jsem ji tam musel narvat. Potom se objevila modrá mlha a byl jsem v lese.

pohled Mabel

Zuřila jsem. Co jiného jsem měla dělat? Tohle všechno mi udělal jenom kvůli jedné holce. Bill mi, jako vždy, sloužil místo terče. Bylo to stejně na nic. Taková drzost. Co si počnu? Týden jsem se připravovala a stejně to nezvládám. Klepu se jak ratlík. Ruce se snažím schovat do kapes. Čekám na něj. Je opravdu příšerný bratr. Na týden jsme si vzpomněli na staré časy, ale to nic neznamená. I když, musím přiznat že to bylo fajn. Dneska se všechno změní. Najednou se objevila mlha, signalizující jeho příchod. Nejradši bych ho zabila. Kdo vlastně říká že nemůžu? Jsme tu jenom mi dva. Obrátil se ke mně, jakoby mi četl myšlenky. ,,Ani na to nemysli." držel mě pod krkem. Vřela ve mně krev. Neměla jsem se jak bránit. Snažila jsem se mu vykroutit, ale marně. Tak jsem ho kopla do břicha. To zabralo. Využila jsem toho a mrštila po něm nůž. Škrtnul mu o bok. Syknul bolestí. Strhla jsem mu kámen a odhodila ho. S ním by se mohl bránit. Vypadal naštvaně a odněkud vytáhl dýku. Dlouho jsem po něm házela nože a on se uhýbal, něž ho jeden zasáhl do břicha. Usmála jsem se, bohužel jsem zjistila že našel svůj kámen a držel mě  ve vzduchu. Teď jsem byla v háji. Přitáhl si moji čelenku a něco vyndal z kapsy. Kladívko. No bezva. ,,Za prohru v souboji tě Mabel Gleefulová zbavuji moci." Nemohla jsem dělat nic jiného, než se dívat, jak vzal kámen, položil ho na zem a udeřil. Celým tělem mi projela strašná bolest. Další rána. Těžce se mi dýchalo. Další rána. Z očí mi vytryskly slzy. Pustil mě na zem. Vysílením jsem spadla. Udělal to. Zničil ho. Zničil část mě. Nebyl na tom líp než já. Zhroutil se na zem. Mohla jsem si alespoň užít pohled jak umírá. Usmála jsem se.

pohled Pacifiky

Od toho dne jsem s nikým nepromluvila ani slovo. Bylo mi na nic. Zlomil mi srdce. Snažila jsem se usmívat jako dřív, ale mluvit jsem prostě nezvládla. Ani nevím jak mě to napadlo, ale nemohla jsem spát, tak sem si vzala bundu a vyrazila do lesa. Byl to špatný nápad, to jsem věděla, ale mě už na ničem nezáleželo. Najednou jsem zaslechla hlasy. Vydala jsem se za nimi. Byli to Dipper a Mabel. Už zase bojovali, ale tentokrát tu byli jenom oni. Že by tajný souboj? Mabel po něm házela nože a on se jim vyhýbal. Bohužel jeden nezaregistroval a zabodl se mu do břicha. Měla jsem co dělat, abych nevykřikla. Naštěstí našel kámen a uvěznil ji nahoře. Pak jí sebral čelenku. ,,Za prohru v souboji tě Mabel Gleefulová zbavuji moci." řekl a začal ničit kámen nějakým kladívkem. Tak o to tady šlo. Sledovala jsem jak s každým úderem je Mabel slabší. Když z kamene nezbylo víc než prach pustil Mabel a sám se zhrotil. Viděla jsem Mabel se usmívat. To už jsem nevydržela a běžela za ním. ,,Dippere!" objala jsem ho. ,,Pacifiko? Co tady děláš?" zachraptěl. ,,Vydrž. Budeš v pořádku." brečel jsem. ,,Ne Pacifiko, musíš zmizet." snažil se mně od sebe dostat. ,,To protože mě nemáš rád?" zeptala jsem se na otázku, která mě tak dlouho sužovala. V jeho očích jsem poznala bolest. Namísto odpovědi mě políbil. ,,Právě naopak." zašeptal. ,,A proto musíš zmizet. Hned." naléhal na mě. Uslyšela jsem hlasy. ,,Ford a Stan se blíží. Vypadni." Teď mi to začalo dávat smysl, vyhýbal se mi, aby mě ochránil. ,,Ne já tě neopustím." začala jsem se chovat hystericky. ,,Prosím, Pacifiko." vtiskl mi něco do ruky. Zakroutila jsem hlavou. ,,Opatruj se." Nakonec jsem s brekem utekla. Doma jsem zjistila že mi dal svůj kámen.

S brekem jsem se probudila, ale úleva nepřišla. Nemohla jsem si říct že to byl jenom sen. Od té události uběhlo už deset let a pořád to bolí stejně. Vstala jsem, vzala si bundu a vyšla do mrazivého večera. Nešla jsem na hřbitov i když tam chodím teď často. Lidé si myslí že jsem zešílela. Já nejsem blázen. Potom večeru jsem se snažila žít normálně, nevydrželo mi to ani rok. Vzdala jsem všechny pokusy o normální život a začala jsem zkoumat ten kámen. Přišla jsem na to že je všemocný. Kdybych ho uměla správně použít, mohla bych Dippera získat zpět. Proto chodím na hřbitov. Nikdy nebudu nikoho milovat víc než jeho. Gideon se semnou přestal bavit potom co mě jeden z pokusů málem zabil. Nevadilo mi to, nepotřebovala jsem ho. Byla jsem jako posedlá. Vyšla jsem k jednomu z útesů. Bez Dippera nemá můj život smysl. Od pádu mě dělil už jenom krok. Neváhala jsem a překonala ho.

Konec

Čau lidi, tak je to tady. Konec. Snad se vám líbil. Je smutný, ale svým způsobem romantický. Tenhle konec jsem pánovala od začátku. Miluju tyhle konce. Zdá se mi to zajímavější než kdyby se vzali a "žili spolu šťastně až do smrti." Snad nejsem sama. Za chyby v textu se omlouvám.

Díky vám všem co jste to dočetli a snad si ode mě ještě něco přečtete.

Loučí se s vámi  vaše Rev.