Obrácené Gravity Falls

Ticho před bouří

Písnička na usmíření. Je hodně zajímavá a myslím že i inspirativní i když co já o tom vím? Je mi jenom třináct.

Tuto kapitolu bych chtěla věnovat opět NattFantova. :) Jsi super. A samozřejmě i vám ostatním co to čtete.

pohled Dippera

Byli jsme před záhadnou chýší a já se otočil k odchodu. ,,Počkej! Kam myslíš že jdeš?" zastavila mě. ,,Domů?" nechápavě jsem se na ni díval. ,,Ne! Půjdeš se mnou." řekla rozhodně. ,,Tam?" ukázal jsem na Chýši. ,,Jo." přikývla. ,,Css Tam mě nedostaneš." ,,Proč ne?" ,,Zapomněla jsi že jsem Gleeful?" ,,No a?" ,,Tohle je Pinessovic území Pacifiko. Nemůžu tam ani kdybych chtěl. Což nechci." ,,Ale jdi. Teď už můžeš." začala mě táhnout dovnitř. Divím se, že byla skoro silnější než já a to byla zraněná! Naštěstí jenom skoro. ,,No tak! Pojď." ,,Já tam nejdu, kolikrát ti to mám opakovat?" musel jsem se usmát. ,,Fajn, tak půjdu já k tobě." řekla klidně. ,,Si se zbláznila? Ne ke mně už nikdy nevkročíš." řekl jsem rozhodně. ,,Takže...." řekla s nadějí v hlase. ,,Takže půjdu s tebou." povzdechl jsem si. Co se dá dělat? Nadšeně se usmála. Rozeběhla se ke chýši a zapomněla na schody a zakopla. Chytil jsem ji. Klasika. ,,Příště už tě nechytám." Zasmála se. ,,O co, že chytíš?" nadzvedla obočí. ,,Jsi jak malé dítě." usmál jsem se. ,,Možná, alespoň nejsem nudná." ,,A já snad jo?" ,,Jo. Jsi suchar." ,,No dovol." řekl jsem naoko naštvaně. ,,Ale můj suchar." dodala. Přitáhl jsem si ji k sobě. ,,Vy hrdličky, půjdete už dovnitř nebo jak?!" volal z okna Gideon. ,,Už jdeme!" zavolal jsem a zvedl se i s Pacifikou. ,,Já umím chodit sama." ,,Neřekl bych." Vynesl jsem ji nahoru a postavil na zem. Zhluboka jsem se nadechl a sáhl po klice. Vešli jsme dovnitř a vyšli po schodech nahoru. Musím říct že mě tam vůbec nic nepřekvapilo. Takhle jsem si to představoval. Všechno ze dřeva, pavučiny, sem tam koberec. No prostě noční můra! Na půdě přibyla ještě plíseň. Fuj. Pacifika si všimla mého znechuceného výrazu. ,,Ale copak? Princezně se tady nelíbí?" dobírala si mě. ,,Hahaha. Fakt vtipný." řekl jsem ironicky. Vešli jsme ke Gideonovi do pokoje. Nic moc, ale čekal jsem to horší. Nad postelí měl různé fotky(já nevěděla co tam dát :D). Na stropě samozřejmě plíseň. Přikývl jsem. ,,No tak já už půjdu." ,,Jak jako půjdeš?" zastavila mě Pacifika. ,,No, vevnitř už jsem byl, jak jsi chtěla." ,,Zůstaň tady." prosila. ,,Nemám kde spát." vymlouval jsem se. ,,Tak můžeš spát u mě." přemlouvala mě. Prosebně jsem se podíval na Gideona. Ten jenom pokrčil rameny. ,,Prosím." škemrala a nasadila psí oči. Ne že by mě jima dojmula, ale nedá pokoj dokud nekývnu. ,,Asi nemám na výběr." povzdechl jsem si. Vítězně se usmála. ,,Nemáš." ,,Tak už pojďte spát je pozdě." zabrblal Gideon a už ležel v posteli. Já s Pacifikou jsme si lehli do druhé. Přitulila se ke mně a já ji objal. Takhle jsme usnuli.

Ráno

Probudil jsem se a něco vedle mě hřálo. Otevřel jsem oči. Takže to nebyl sen. Podíval jsem se za Pacifiku a viděl Gideona s mobilem v ruce a úšklebkem na rtech. ,,Tohle musím hodit na facebook a instagram." Zakroutil jsem očima. Typickej puberťák. ,,Nerad ti kazím radost, ale internet tady není. Kolik je?" ,,Tak to musí počkat až budu doma. Je šest." povzdechl si. Teď jsem za tenhle zapadákov rád. No, tak strašné by to stejně nebylo. ,,Co se děje?" zabrblala Pacifika. ,,Nic." odpověděl jsem. Začal jsem se zvedat, ale Pacifika mě zatáhla zpátky. ,,Nikam." Najednou byla plná energie. Zavrtěl jsem hlavou. ,,Já musím domů a ty taky." zvedal jsem se, opět bezúspěšně. ,,No tak Pacifiko. Neblbni." ,,Opravdu musíš domů?" ,,No, Mabel vidět nemusím. A tam bych ji potkal... Ale stejně nemůžu tady zůstat." ,,Notak. Vždyť jsi tady spal. Myslím že už to je jedno." přemlouvala mě. ,,Tak dobře, ale nezvykej si." Usmála se. Proč si neužít trochu legrace? Mám čas do večera. Neměl bych jí to říct? Vypadala tak bezstarostně, proč jí přidělávat starosti? Vytrpěla si toho víc než dost. ,,Co budeme dneska dělat?" zeptal se Gideon. ,,Hmmm.... Nevím. Napadá vás něco?" zamyslela se Pacifika a my s ní. Pokrčil jsem rameny. ,,Už to mám!" vykřikla až jsem nadskočil. ,,Co se mrknout na telku?" zeptala se. Nezdálo se mi to moc originální, ale nic lepšího jsme nevymysleli. Nechtěl jsem dolů, ale přemohly mě. Přikývl jsem a sešli jsme dolů. Byl jsem nervózní, ale kdo by v domě nepřítele nebyl?