Obrácené Gravity Falls

kamarádi?

pohled Pacifiky

,,Už jsme tady." řekl otec a zastavil před hezkým rodinným dvoupatrovým domkem zelené barvy s velikou zahradou. Vzala jsem si kufr a Emmu a vběhla do domu. Jako první jsem přišla do předsíně a potom do chodby zabočila jsem do leva a tam byl obývák– jestli vás zajímá jak vím kde jaká místnost je, je to proto že tady zůstal i nábytek od bývalé rodiny– byl zde modrý gauč a naproti němu stolek na televizi uprostřed místnosti byl malí stolek. Vydala jsem se zpátky do chodby a šla do pokoje naproti z kterého se vyklubala malá kuchyň. Nic extra sporák, nějaké skříňky, šuplíky a  . Vyšla jsem z kuchyně a zabočila jsem doprava ke schodům. Pod schody byla malá komora. Vyšla jsem po schodech nahoru tam byla další chodba byly tam čtyři dveře, v prvních byla koupelna v dalších ložnice, ve třetích záchod a v těch na konci chodby byl můj pokoj.

Líbil se my. Byla to kruhová místnost – což mě trochu překvapilo – s velkým oknem. Postel s nočním stolkem byla vedle velkého okna. Na druhé straně pokoje byla skříň se vzory květin. Na zemi ležel zelený koberec. Všechny zdi zdobila růžová tapeta – bývalá rodina si asi potrpí na barvy. Hodila jsem kufr na postel a začala vybalovat. Moc věcí nemám takže to šlo hladce. A navíc mi Emma pomáhala.

,,Tati!" zavolám na otce který ještě vybaluje. ,,Ano Pacifiko?" odpoví. ,,Můžu se jít projít?" ,,Jistě ale na večeři se vrať." Přikývnu a vyrazíme s Emmou poznávat městečko. Zjistila jsem že je tady nějaká Tajemná Chýš tak jsme se tam vydaly. Před chýší jsem se srazila s nějakou holkou. Měla hnědé vlasy ve kterých měla černou čelenku s modrým kamenem na obličeji měla snad tunu make- upu, bledou pleť(kterou nezamaskoval ani make up), světle modré šaty ke kterým dokonale ladil dlouhý černý svetr, černé silonky a modré boty na podpatku. Hned jsem se jí začala omlouvat. ,,Moc se omlouvám neviděla jsem tě." Vypadala naštvaně hodila po mně kill you výraz,– a Emma jí ho vracela– ale když si mě prohlédla byla milejší ,,Neomlouvej se," začala sametovým hlasem, ,, byla to moje vina, měla jsem se dívat na cestu. Jsem Mabel a ty?" ,,Pacifika."představila jsem se. ,,Tak Pacifiko přijmi jako omluvu pozvánku do Stanu Telepatie vystupuji s mým bratrem Dipprem." vykulila jsem na ni oči ,,Ty jsi ze Záhadných dvojčat?" to vysvětluje ten make up. ,,Ano, ale neříkej nám tak bratr je na to háklivý. Tak přijdeš?" vyzvídala. ,,Ano" ,,Super začínáme v 18 budeme se s bratrem těšit, moc nových tváří tady  totiž nepotkáme." mrkla na mě a odešla. Podívala jsem se na hodinky, mám ještě hodně času tak si můžu projít Chýš. V Chýši byly schody a to bych nebyla já kdybych se na nich nerozsekala. Nějaký kluk mi pomohl na nohy. ,,Jsi v pořádku?" zeptal se. ,,Jo díky." ,,Jak se jmenuješ?" zeptal se ten kluk. ,,Pacifika a  tohle je Emma," ukázala jsem na slepici, ,,a ty?" ,,Gideon." Pořádně jsem si Gideona prohlédla. Měl bílé vlasy schované pod modrobílou kšiltovkou, velký nos, černé tričko, šedé šortky a modrou vestu. Nemohlo mu být víc jak 15. Emma vypadala že se jí Gideon zamlouvá na rozdíl od Mabel.

pohled Gideona

Procházel jsem se okolo Chýše když vidím jak nějaká holka hodila držku na schodech.Pomohl jsem jí na nohy a prohlédl jsem si ji měla rozpuštěné, dlouhé blond vlasy, barevnou čelenku okolo hlavy, barevné triko s lamou a jedním spadlým rukávem a zvoncové kalhoty, a na krku se jí houpal přívěsek Jing a Jang. Měla u sebe slepici se stajným přívěskem. Někoho mi připomínala, ale nechal jsem to plavat. ,,Jsi v pořádku?" zeptal jsem se. ,,Jo, díky." ,,Jak se jmenuješ?" zeptal jsem se. ,,Pacifika a tohle je Emma," ukázala na slepici, ,,a ty?" ,,Gideon" ,,Co to všichni máte s tou modrou?" ujelojí. Zasmál jsem se tomu a ona se ke mně přidala. ,,A teď vážně co s ní máte?" ,,Jak to myslíš?" nechápal jsem, ale pak mi to došlo. ,,Ty jsi se potkala s Gleefulovími?" ,,Ano, nebo ne... Je to složité." ,,Tak jo nebo ne?" ,,Potkala jsem Mabel." vymáčkla se. ,,Proč? Ty je znáš?" ,,Ne, ještě ne, ale jsou to strýcovi ryvalové, strýc říkal že v jeho domě takhle oblečený nemůžu chodit že vypadám jako jejich fanoušek, dnes jsem se tam chtěl mrknout." řekl jsem popravdě. ,,Já taky! Můžeme tam jít spolu!" ,,Supr tak v 17:55 u Stanu?" ,,Jasně." ,,Tak jo čau." chtěl jsem jít ale Pacifika mě zastavila ,,Počkej! Jsme teď kamarádi?" tím mě dostala. Zamyslel jsem se a potom řekl: ,,Jo jsme kamadi tak ahoj." zamával jsem jí a už opravdu odešel.

Tááák další kapitola, konečně nějaká delší. Co říkáte na naše kamarády? A co Mabel? Jak myslíte že bude náš příběh pokračovat?

Dík za přečtení a zase příště!

Vaše Rev.