Obrácené Gravity Falls

Mučení

pohled Mabel

Nový plán se mi zamlouvá. I když jsem ho miloval zranil mě a za to si zaslouží trpět. Dipper měl pravdu. Zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Usmála jsem se. Cesta do sklepení se mi zdála delší než obvykle, přesto že jsem brala schody po dvou. Jak já se těším. Cítím se jako malé děcko o vánocích. No tohle jsou v podstatě druhé vánoce. Tedy alespoň pro mě. Došla jsem k těžkým kovovým dveří a mávnutí rukou je otevřela.

pohled Pacifiky

Zbytek cesty jsem šla mlčky za Billem. Nevystupoval zrovna nebezpečně, ale i tak mi z něj naskakovala husina. Pořád jsme šli níž a níž. Zvláštní vzhledem k tomu že mi zůstaly i nové vzpomínky bych měla znát celý dům. Takže i v mém falešném životě měli tajemství. To mi byli teda kamarádi. Najednou jsme zastavili před kovovými masivními dveřmi. Vypadaly obyčej až na to že neměli kliku. Jak se tam asi máme dostat? Odpověď mi přišla když se Billova dlaň modře rozzářila a mávnutím ruky dveře otevřel. Ustoupil mi na znamení že dál mám jít sama. Opatrně jsem nakoukla dovnitř. Byla tam tma jak v pytli. ,,Tam nejdu." otočila jsem se na Billa. ,,T–To nejde! Mu–Musíš. Ma–Madam by s–se zlob–bila." ,,Madam?" nechápavě jsem se na něj podívala. Provinile sklopil hlavu jako by očekával ránu. Bylo mi ho tak líto že jsem přikývla a vydala se do té tmy. Jakmile jsem byla vevnitř zabouchli se za mnou dveře. Vystrašeně jsem se na ně podívala a začala bušit pěstmi. ,,Pomoc! Bille otevři!" Začala jsem hledat kliku která tam nebyla. Jak jinak. Vždyť jsem ji tam neviděla tak jak by se tam mohla teď objevit? Pomalu se mě zmocňovala panika. Co teď? Zdá se mi to, nebo je tu řidší vzduch? Začala jsem si zvykat na tmu. Zběsile jsem se rozhlížela. Zdálo se mi že vzadu něco vidím. Krůček po krůčku jsem se vydala k té věci. Čím víc jsem byla tím jasnější to bylo, vypadalo to jako židle a na ní někdo seděl? Zastavila jsem se pár kroků před tím. Zvláštní. Co to je? Nebo spíš kdo to je? Najednou se rozsvítila světla. Vyděšeně jsem nadskočila a hledala kdo to byl. Nic, nikde nikdo. Začala jsem si místnost prohlížet. Stála jsem uprostřed bílé místnosti. Divné. Odvážila jsem si pohlédnout na osobu sedící na židli a vytryskli mi slzy. ,,Dippere." vydechla jsem. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Vyrušil mě zvuk a mnou. otočila jsem se a tam stála ona. Spokojený úsměv na rtech.

,,Co jsi mu to udělala? Vlastnímu bratrovi?!" vyjela jsem na ni. ,,Šššš Nic nechápeš. Řekla jsem že chci pomstu a když chci pomstu, tak dostanu pomstu. Není mi ho líto. Byl to jenom šprt." řekla s hořkostí v hase. ,,Co si to dovoluješ? Vždyť to nebyl jenom šprt. Vlastně vůbec. Jenom mu to šlo. Byl to dobrý kamarád i když jen na oko." vychrlila jsem bezmyšlenkovitě. ,,Obdivuji tvou loajalitu k němu. Přeci jen nebýt jeho nestála bys tu. A ještě to co udělal Gideonovi. Neřeknu ti co se mu stalo, ale věř žě stejný osud čeká i tebe." ukázala na mě a hodila po mně nůž, kterému jsem se jen tak tak vyhnula. Začala jsem couvat a... prošla Dipperem na židli? Co to je? Nechápavě jsem se na to podívala. Není skutečný, jen další lež. ,,Ty mrcho!" vykřikla jsem a vrhla se na ni. Na to nejspíš čekala. Bravurně se uhnula a já narazila do zdi. Au. Přimáčkla mě k ní a tasila nůž. Sakra kde je ta holka bere? Snažila jsem se ji sundat, ale byla silná. Tak jsem ji kopla do nohy. Zeslabila stisk a já ji od sebe odstrčila až jí vypadl nůž z ruky. Nasupeně se na mě podívala a jednu mi vrazila. Začala mi téct krev. Znovu jsem se na ni vrhla a nehty jí poškrábala na tváři. Teď jsem se usmála já. ,,Už dost toho hraní." vyštěkla na mě. Hraní? A kurva. Najednou jsem byla v modré záři. Jak jsem na to mohla zapomenout? Je pozdě na výčitky. Posadila mě na židli. A ta se tady objevila jako kdy? Naklonila se ke mě a vytáhla další nůž. Neměla jsem se jak bránit nebo se pohnout. ,,Teď mi zaplatíš za všechno co jsem kvůli tobě ztratila." Začala mi nožem jezdit po tváři. Bolestně jsem vykřikla. Kdo by ne? Vždyť mi něco ryla do kůže! Jela níž až se dostala ke krku. Nevím jak to udělala, ale přejela ho skoro bez poskvrnky. Pokračovala k pravému ramenu. Další bolestný výkřik. Úsměv se jí ještě rozšířil. Přitlačila. Další výkřik. Jela níž až k loktu. Konečně jsem viděla co mi to tam ryje. Byli to slova. Popisovala svou pomst. Podle těch slov mám před sebou ještě dlouhý večer ze kterého rozhodně nevyjdu živá. Přitlačila a blížila se k předloktí. ,,Dost!" vykřikla jsem. Pokračovala. ,,Dost! Prosím!" křičela jsem z posledních sil. Přestala. Díky bohu! Počkat co?! Ona přestala? To není dobré. ,,Mám toho nechat? Dobrá." odstoupila a pustila mě. Luskla prsty a přišel Dipper a vedla Gideona který na tom nebyl o moc líp než já. Nůž se ho ale dotkl jenom na krku. Zbytek těla byl nedotčený. Si dělá srandu? Já jsem to vydržela až k předloktí! Vyděšeně těkal pohledem mezi mnou a Mabel. ,,Jak vidíš Gideon je slaboch sestro. Máš štěstí, že máš tak chytrého bratra co ti ho rozmluvil." usmál se na ni. ,,No, já nevím jestli zrovna štěstí." ušklíbla se. Ani jednou o mě nezavadil pohledem. Najednou se na mě podíval. Očima bez známky jakékoli emoce. Co to s ním je? ,,Vidím, že zatímco jsem poslouchal ty jeho věčný prosby, ty jsi se opravdu překonávala. Dokonalé. Ani jeden špatný tah." ,,Jsi moc měkký. Co takhle výměnu?" zlomyslně se usmála. ,,Proč myslíš že jsem tady?" Přikývla a převzala si Gideona. Dipper se vydal směrem ke mě a vyvedl mě ven z místnosti. Ještě jsem zachytila Gideonův prosebný pohled, než se za námi zabouchly dveře. ,,Co mi chceš udělat?" zeptala jsem se roztřeseným hlasem. ,,Dokončit to." řekl chladně a vedl mě dlouhou chodbou k dalším dveřím podobným těm ze kterých mě vyvedl. Na sucho jsem polkla. Otevřel je a strčil mě dovnitř. ,,To nemyslíš vážně." Zase ta místnost, ale jinak. Tentokrát jsem viděla co dělá Mabel Gideonovi, jakoby ta zeď byla okno. Jednostranné okno? Nechápavě jsem se podívala na Dippera. ,,Nejhorší mučení je vidět trpět toho koho máme rádi a nemůžeme mu pomoct. Dokončení. Mabel očekává že budeš prosit o to aby zabila tebe místo něj." řekl opět bez emocí. ,,Zabila!?" vykla jsem. Přikývl. ,,Co je to sakra s tebou?" ,,Co myslíš?" ,,Proč jsi tak chladný?" cítila jsem jak se mi do očí derou slzy. ,,Je to tak lepší." ,,Jak jako lepší?" ,,Nezraní mě tolik tvá nenávist." řekl sklesle a díval se do podlahy. Tak o tohle jde? Myslí si že ho nesnáším? ,,Ty si fakt myslíš že tě nesnáším?" ,,A co jiného? Nebýt mě nic z toho by se nestalo." ,,Máš pravdu, stalo by se něco mnohem horšího. Zabila by mě kdybys nevymyslel ten plán. Takhle jsem měla trpět, ale ty jsi mi to nedovolil." usmála jsem se. Došla jsem k němu a zvedla mu hlavu. Díval se na mě očima plnýma smutku a radosti. Zvláštní kombinace. Najednou jsme se k sobě naklonili a políbili.

Čau lidi! Tak a máme tu další kapitolu. Pardon že vyšla tak pozdě, ale to víte škola. Ještě že zítra je pátek. Taky už se učíte podle rozvrhu? Už jsem zase odbočila! Achjo. Co si myslíte o tom malém mučení? Co to že se ti dva zase políbili? Taky si říkáte: ,,A co je s Gideonem? Tohle mě nezajímá!" No na to si musíte počkat. :)

Díky za přečtení a zase příště.

Vaše Rev!