Obrácené Gravity Falls

Vzpomeň si

pohled Pacifiky

Ve sprše jsem nad tím pořád přemýšlela. Vím že je to absurdní, ale koneckonců co v tomhle městečku není? Rozhodla jsem se že než půjdu za Dipperem tak si vybalím. Bude to hned, zase tolik věcí nemám.  Vydala jsem se ke krabicím a začala. Šlo to samozřejmě dobře. Oblečení do šatny, knížky do knihovny, ručník a make–up do koupelny... Takhle jsem bezmyšlenkovitě rovnala věci asi deset minut. Pak jsem narazila na staré fotoalbum. Nevěděla jsem že ho mám. No samo se nesbalilo. Nejspíš jsem ho přehlédla. Otevřela jsem ho. Na první straně byli naše podpisy a velký nápis co hlásal že budeme navždy přátelé. Musela jsem se usmát. Otočila jsem na další stanu. Z této stránky se na mě koukaly oči devítileté Mabel a jejího bratra. Byli tak roztomilí. Na další jsme zase jedli zmrzlinu. Mohlo mi být tak deset. Otočila jsem stranu. Tady jsme seděli na gauči a jedli popcorn. Jo to byla naše noc filmů. Snad nejlepší nápad co jsem měla. To mi bylo třináct. Nad obsahem vedlejší stránky jsem se trochu začervenala. No a kdo by ne? Vždyť jsem se tam líbala s Dipperem. Bylo to v rámci flašky, ale stejně. Tehdy jsem do něj byla tajně zamilovaná. Bylo mi patnáct, takže to není úplně minulostí. Píchlo mě u srdce, ani nevím proč. Možná proto že jsem nikdy neměla odvahu mu to říct. "Na tyhle věci se nemyslí!" okřikla jsem se v duchu. Zaklapla jsem album a vydala se za Dipperem.

Na procházce

,,Zatím jsme nikoho nepotkali, jaká škoda." ušklíbla jsem se. Při našich procházkách většinou nikoho nepotkáváme. Pokud ano má opravdu den blbec. ,,No když myslíš." odfrkl si Dipper. ,,Co to s tebou je?" Ráno se choval normálně. Takhle se snad ještě nikdy nechoval. ,,Nic. Jenom na to nemám náladu. To je celé." řekl už trochu přívětivěji. ,,To ti nežeru. No tak jsme přeci kamarádi." Však on mi to řekne. Nezpochybnil by naše přátelství, jenom kvůli špatné náladě. ,,Hele neřeš to. Už je to dobrý, vážně." Možná jsem ho podcenila. Ale když se o tom nechce bavit, tak toho radši nechám. ,,No a jak to jde s Mabel? Už jsi ji přemluvil aby se mnou mluvila nebo se na mě podíval?" zeptala jsem se s nadějí v hlase i když mi bylo jasné co odpoví. ,,Pořád není schopná normálně uvažovat. Nebo alespoň tak jak přemýšlela předtím. No každopádně mám teorii že na tebe bude naštvaná do té doby než si najde někoho jiného." povzdechl si. Jo přesně to jsem čekala. Je až moc tvrdohlavá. Chtěla jsem něco namítnout, ale přerušily mě něčí kroky. Usmála jsem se na Dippera s tichou prosbou. Zamyslel se, ale přikývl a na rtech mu hrál úsměv. Přece jenom se pobavíme. Neznámí už se přiblížil natolik že jsem mu viděla do tváře. Byl to Gideon. Tohle si užiju ještě víc než obvykle. Měla jsem na něj takový vztek. To kvůli němu mě Mabel nechce ani vidět.

,,Ahoj Pacifiko. Kde jsi byla? A proč vypadáš jako Mabel? Co to máš s vlasy? A proč jsi s Gleefulem?" začal se mě vyptávat. ,,Tak za 1. jak se opovažuješ na mě mluvit, potom co jsi mi udělal? Za 2. Co ti je do toho? Za 3. takhle jsem vypadala vždycky. Za 4. vlasy jsem si obarvila ve čtrnácti. Vždyť jsem ti to už říkala. A za 5. je to Dipper a je to můj nejlepší kamarád." odsekla jsem. ,,Ne, neříkala. A co jsem ti provedl? Odkdy je Gleeful tvůj nejlepší kámoš?" dál se vyptával. ,,Od vždycky. Jak to myslíš: Co jsem ti udělal? Někdo by tě měl naučit slušnému chování." ušklíbla jsem se a jednu mu vrazila. Zapotácel se, ale nespadl. ,,Tohle máš za moji kamarádku!" div jsem to na něj nevyštěkla. ,,Co jsem jí udělal?" pořád měl svůj nechápavý výraz. ,,Tak ty budeš dělat hlupáka jo? Moc dobře víš co jsi Mabel udělal!" ,,Jo ty..." nenechala jsem ho domluvit a vrazila mu druhou, tentokrát to neustál a spadl. ,,Co blbneš Pacifiko?! Vzpomeň si!" stihl zařvat než jsem ho kopla do břicha. ,,Tohle nejsi ty." řekl svíjející se v bolestech. ,,Jsem Gideone. A jiná jsem nikdy nebyla." sedla jsem si k němu a plivla mu do ksichtu. ,,Co ti to udělaly?" zašeptal než upadl do bezvědomí. Podívala jsem se na Dippera. Pomohl mi na nohy. Cítila jsem se na omdlení. A měla jsem pravdu. Nebýt jeho silných paží skončila bych na zemi. To bylo poslední co si pamatuji.

Čau lidi. Tak po dlouhé době nová kapitola. Chtěla jsem vám moc poděkovat za 328 přečtení, 48 votes a 12 koments. Jste boží! Vážně moc a moc děkuju. Jsem opravdu nadšená. Díky. Zasloužili byste si lepší autorku co ovládá gramatiku atd. Ale jsem tu jenom já. Snad budete číst i dál, přes všechny moje chyby. A nerada to říkám (nebo spíš píšu), ale obávám se že se blížíme ke konci.Tak mi napište jestli byste ode mě ještě něco četli. Vážně prosím. Nebo pokud jste si to oblíbili tak bych to mohla protáhnou. Musíte mi napsat! :) Ale dost! Už zase ty moje kecy!

No a co říkáte nové kapitole? Myslíte že si naše Pacifika vzpomene nebo zůstane stejná jako Gleefulovi? Za chyby v textu se omlouvám.

Díky za přečtení a zase příště.

Vaše Rev!