Obrácené Gravity Falls

Souboj

pohled Pacifiky

Najednou nás vyrušil křik, což mě vrátilo do reality. ,,Co teď?" zase jsem panikařila. ,,Musím jít za ní. S Gideonem jsme vymysleli plán.Ty zůstaneš tady. Ať se stane cokoli, ty budeš tady. Rozumíš?" ,,Proč nemůžu jít s tebou?" nechtěla jsem ho opustit.  ,,Za prvé jsi zraněná a zadruhé nedovolím, aby ti znovu ublížila." ,,Ale vždyť mi nic neudělala. Můžu jít klidně s tebou" Co to zase melu? Vždyť s tou rukou skoro nehnu a pořád z toho teče krev. ,,Prosím Pacifiko." upřel na mě prosebný pohled. ,,Tak dobře." povzdechla jsem si. ,,Díky. A ještě než odejdu tady  máš. Ošetřil bych tě ale teď na to není čas." řekl a odněkud vytáhl lékárničku. ,,Nic to není." protestovala jsem, ale poslušně jsem převzala lékárničku. Políbil mě na čelo a zmizel za dveřmi. Až teď mi došlo že i kdybych za ním chtěla jít tak nemůžu. Nezbývá mi než přihlížet tomu co se děje a doufat že to dobře dopadne. Otočila jsem se čelem k oknu a přitom si začala čistit rány, aniž bych spustila oči z výjevu přede mnou. Hmm... Chtělo by to popcorn.

pohled Mabel

,,Přiznej se!" ječel jsem na něj asi po desáté stále bez odpovědi. Chystala jsem se vytáhnut další nůž, ale vyrušil mě. ,,Dost." Otočila jsem se. ,,Co tím myslíš?" nechápavě jsem se na něj podívala. ,,Už dost té tvé pomsty. Stačilo. Užila sis víc než dost." Tak tím mě naštval. ,,Ale copak? Snad si se s nimi nespolčil." provokovala jsem ho. Odpovědí mi byl nůž letící okolo mé hlavy ,,Co je to s tebou bratře?" nevěřícně jsem se dívala na nůž, který mě mohl zabít. ,,Řekl jsem že je konec. Pusť ho." ,,Mohl jsi mě zabít!" vyjela jsem na něj. ,,No a?" ,,No a? Tak víš co? Dobrá, vyzívám tě na souboj. Když vyhraješ jsou volní. Ale když vyhraju já budu si s nimi dělat co chci." ,,Přijímám." usmál se. Si věří. Však já mu přistřihnu křidýlka. ,,Za hodinu v lese." řekl. Přikývla jsem a odešla.

pohled Dippera

Hned jak odešla přistoupil jsem ke Gideonovi. Nebyl na tom tak špatně. ,,Pojď, můžeš vstát?" Přikývl. Otevřel jsem dveře a zamířil k druhým dveřím. Jakmile jsem je otevřel vrhla se mi Pacifika kolem krku. ,,Hej! Klid." usmál jsem se. Odtáhla se. Brečela ,,Neměl jsi to dělat. Zabije tě." ,,Neboj. Ty si vážně myslíš že má šanci? Ano má nože, ale k čemu jí jsou když se dají tak lehce ovládat? Já jsem dlouhá léta studoval  hranice moci toho kamene. No a co že věci umí ovládat když je mohu odrazit? Ten souboj vyhraju." utřel jsem jí slzy. ,,Slibuješ?" ,,Slibuju." Lhal jsem. Sestra je slabší soupeř, ale já to zase se zbraněmi neumím. Jsme vyrovnaní. ,,Haló a já jsem vosk?" Ustoupil jsem aby mohla projít ke Gideonovi. ,,Promiň." zašeptala a objala ho. ,,Za co se omlouváš?" ,,Nepomohla jsem ti." řekla zahanbeně. ,,To jsi ani nemohla." usmál se. Přikývla. ,,Ukaž, ošetřím ti ty rány." Sedla si na zem a on vedle ní. Začala mu to čistit. Nevím proč, ale nelíbilo se mi to. Já snad žárlím? Nesmysl! ,,Jděte domů. Po souboji se na vás přijdu podívat." byl jsem na odchodu, když mě zadržela. Otočil jsem se na ni. ,,Znovu tě s ní nenechám." řekla rozhodně. ,,Bude to nebezpečné, musíš zůstat v bezpečí." ,,Ne! Já půjdu s tebou!" ,,Gideone. Pohlídej ji ať nevyvede nějakou hloupost." ,,Spolehni se." přikývl a chytil Pacifiku. ,,Pusť mě!" Snažila se vykroutit z jeho sevření, ale marně. Alespoň k něčemu mi je dobrý. Obklopila nás modrá mlha a byli jsme před domem Pacifiky. ,,Myslím že tě čeká vysvětlování. Já musím jít, snad si poradíte beze mě." mrkl jsem na ně a zmizel.

Mabel na mě  už čekala. Páni byli tady dokonce i strýcové. Je to tradice. Co jiného jsem čekal? Chvěla se nedočkavostí. Došel jsem k ní, do kruhu ze svíček a mezi nás si stoupl Bill, aby objasnil pravidla. Dělal rozhodčího. Myslím že z toho není moc nadšený. Většinou si na něm Mabel vybývá zlost. ,,Souboj bude mít dvě kola vedlejší a ještě jedno hlavní. První dvě kola budou mít tři části. Poslední třetí kolo rozhodne..." Blá blá blá. Znám ty pravidla nazpaměť. Jednoduše v jednom kole jsou zbraně v druhém magie. Tak, shrnul jsem to do jedné věty. Mabel to očividně taky nebavilo, ale poslouchat to musíme.