Obrácené Gravity Falls

Kdo jsem?

U téhle písničky jsem to psala. Pusťte si ji, je super :)

pohled Pacifiky

Myslela jsem že zbytek dne zvládnu v pohodě, taky se mi to dařilo, ale teď když už zbývají jen čtyři hodiny, to nezvládnu. Hodny v hlavě mi nesnesitelně tikají. Šla bych za Mabel, ale ta se mnou nechce mluvit a vzhledem že má u sebe věčně ostré nože nebudu nic ryskovat. Můžu se ho jednoduše zeptat, jsme přeci přátelé. Na druhou stranu by to nejspíš popřel a navíc nechci se připravit o to potěšení někoho sledovat. Musím se nějak zabavit. Podívala jsem se do šuplíku s nepotřebnými krámy. Začala jsem v něm hrabat. Nahmatala jsem něco kulatého a vytáhla to. Pohlédla jsem na míček, potom na stěnu a zase zpátky na míček. Proč ne?

po třech hodinách házení tenisákem o zeď

Podívala jsem se na hodiny. Sláva! Zahodila jsem ten mučící nástroj.  Už zbývá jenom hodina, takže jestli chci být nenápadná musím vyrazit. K té cestě to je půl hodiny. Popadla jsem mikinu a už mě nebylo.

Na ulici jsem si nasadila kapuci. Nechci aby mě někdo zahlédl. V tuhle hodinu v městečku sice moc lidí není, ale stejně. Přidala jsem do kroku. Procházela jsem téměř tichým městem, až jsem konečně došla k lesu. Koukla jsem se na mobil, cesta mi trvala déle než obvykle, už zbývá jen čtvrt hodiny. Zaslechla jsem kroky. Rychle jsem se schovala za strom. Už z dálky jsem poznala o koho jde, bílé vlasy ho jako vždy prozradily. Když došel blíž musela jsem se usmát, konečně jsem mu viděla do tváře, dokonalý kontrast fialové, modré a zelené a k tomu ten roztržený ret, nádhera. Kam se hrabe da Vinci! Tohle je opravdové  umění. Vypadal že mu každý krok činí neskutečnou bolest. Měla jsem co dělat abych se nerozchechtala. Opravdu jsem to přehnala. Vtip! Někteří dopadli i hůř. Mnohem hůř. Ale to je fuk! Dipper tady ještě není. Ne že by mě to překvapovalo. Nemá ve zvyku chodit v čas. Najednou se objevila modrá mlha a z ní vyšel v celé své kráse.  Ano to je jeho styl, dramatický a okouzlující. Je mi jedno že mě nejspíš zradil i tak byl dokonalí.

,,Tak a teď to vyklop Gleefule." řekl bez servítek Gideon. ,,Dobrý večer Pinessi, mám se dobře díky za optání." řekl hořce Dipper. ,,Na tyhle šaškárny nemám náladu, řekni mi co pro ni můžeme udělat." ,,No dobrá. Ty pro ni můžeš udělat jen jedno." znuděněji by to znělo snad jenom kdyby spal. ,,A to co? No tak mluv člověče!" kňoural Gideon jak malé děcko. Tohle je i pod jeho úroveň. ,,Uvidíš." ušklíbl se. ,,Co uvidím?! Sakra trochu konkrétněji!" začal se tam rozčilovat. Dipper by mu za normálních okolností určitě nejmíň jednu ubalil, musí to buď myslet opravdu vážně nebo je to taková blbost že si toho ani nevšímá. Volím druhou variantu. Plížila jsem se trochu blíž, jenomže k mé smůle jsem šlápla na větvičku. Rychle jsem skočila za strom. Možná to neslyšeli. ,,Co to bylo?" zeptal se roztřeseně Gideon. No tak nic. ,,Vylez Pacifiko." řekl s naprostým klidem Dipper. ,,Jak jsi to..." divil se Gideon, ale přerušil ho. ,,Víš to moc dobře. Čekal jsem tě." usmál se na mě. ,,Jsem rád že ses zastavila. Když už jsi tady přidej se k nám." Jo, vždycky byl stejně klidný, jednou jsem schválně zkoušela co ho rozhodí, bez výsledku. Musela jsem se usmát. ,,Fajn s radostí." ,, A teď když jsme si to vyjasnily, mi vysvětlete o co tady k čertu jde!" zvýšila jsem hlas. ,,To by mě taky zajímalo. Pinessi." ,,Až omdlíš, chytat tě nebudu." odfrkl si Dipper. ,,Já neomdlím." ,,Uvidíme. Jde o to že ty jsi doposud nežila takhle. Tohle léto jsi si se sem přistěhovala se svým otcem. Mámu máš v Kalifornii. Rozvedli se před pěti lety.Tvoje nejlepší kamarádka byla slepice, byla jsi hippie, milá, blond... No prostě jiná. Poznala jsi Gideona co vím tak jste se skamarádily. Mabel byla do Gideona celá blázen, měli spolu dvě rande, nebo tři? No to je fuk! Z toho posledního tenhle idiot utekl, místo aby jí řekl že ji nechce. Ona si to přebrala jako že jsi ho navedla a tak šla za mnou, nechtělo se mi jí pomáhat, ale deník je deník , Bill ti v hlavě vytvořil tyto klamné vzpomínky a to nás přivádí až k tomu proč si to nepamatuješ a máš černé vlasy. Prostě kompletní přeměna." vyklopil to. ,,A co to fotoalbum?" ,,Řekněme že to Bill neumí jenom s hlavou ale i s fotoshopem (nevím jak se to píše)." Páni, to je na mě hodně informací. ,,Asi omdlím." dostala jsem ze sebe, pak už jsem viděla jen tmu.

pohled Dippera

Chytil jsem ji těsně nad zemí. ,,Já to říkal." povzdechl jsem si. ,,A co jinýho by měla dělat? Vždyť jsi jí právě oznámil že všechno co o sobě věděla byla lež." ,,Tak trochu jsem doufal že se na mě naštve a uteče. Ty bys jí to nějak vysvětlil a já bych se jí do nekonečna omlouval, řekl Billovi ať to napraví, přišel o výzkum na kterém dělám už roky a s trochou štěstí přesvědčil strýce Forda aby tu krávu – která si říká má sestra– vydědil, nebo aspoň nezdědila panství." snažil jsem se o klidný tón. ,,Ty jsi nad tím fakt přemýšlel?" bylo vidět že zadržuje smích. ,,Problém?" Zvedl jsem se a snad poprvé ji držel v náručí. ,,Ne, jenom... Prosímtě že sis to právě vymyslel." Musel jsem se usmát. ,,Ovšem že ne. Jsem člověk co plánuje úplně všechno. Netušil jsem že za mnou přijdeš, ale tušil jsem kdo nás bude sledovat." ,,A tu pusu... Tu jsi taky plánoval nebo ji fakt miluješ?" ,,Na tohle kdybych znal odpověď. Proč ti to vůbec vykládám? Podívej se na mě. Mám v rukou dívku které jsem nejspíš zničil život a povídám o tom nepříteli." pohrdal jsem sám sebou. ,,To jsem to dopad." Jak já tu Mabel nesnáším. ,,Jestli o tom někomu cekneš..." výhružně jsem se na něj podíval. ,,Neboj, nemám to v plánu." Přikývl jsem. Najednou ho obalila modrá záře. Vyděšeně se na mě podíval. ,,Promiň Pinessi." ušklíbl jsem se a zmizel s oběma ve stejné mlze v jaké jsem se objevil.

pohled Pacifiky

Probrala jsem se ve svém pokoji. Snad to byl jenom sen. Něco mi ale říkalo že ne. ,,Super jsi vzhůru." zaslechla jsem napravo ode mě. Dipper. ,,Prosím řekni že to byl jenom sen." ,,Promiň to nemůžu." ,,Proč ne? Lžeš mi celou dobu." Nic neodpověděl. Potom jsem si uvědomila vážnost svých slov. ,,Promiň. Kdo teda jsem?" V hlase mi zněla zoufalost. ,,Proč se omlouváš? To já bych se měl omlouvat." ,,Co jste mi to udělali?!" křičela jsem na něj se slzami v očích. ,,Jsi Pacifika. Jsi pořád stejná. Tedy skoro." ,,Já nechci být skoro já. Já chci být já. Zajdi za tím Billem ať mě dá zase do kupy." už jsem se rozbrečela.,,Sakra komunikuj!" teď už jsem se chovala jako pravá hysterka. ,,Bill je Mabelin otrok Pacifiko. Nemůžu si to k ní na kráčet a ukončit to." rozbrečela jsem se ještě víc a schoulila jsem se mu do klína. ,,Šššš to bude dobré Pacifiko." začal mě hladit po hlavě. Jeho dotyk mě tak nějak uklidňuje.  Nevím proč, ale ani na vteřinu jsem nezapochybovala o pravosti jeho slov. ,,Já vím že ano." ,,Jak mi můžeš po tom všem věřit?" ,,Sama se divím." Usmála jsem se a přitulila se k němu blíž. Pořád je to můj kámoš.

Čau lidi! Pardon že dlouho nevycházely kapitoly, ale v neděli jsem musela už v osm spát a v pondělí jsem vstávala ve čtyři ráno a potom jela šest hodin autem až do Mariánských lázní. A v úterý se vrátila takže jsem totálně mimo! O čemž taky svědčí dnešní šílená kapitola kterou jsem psala po návratu zdá  se mi o ničem. Jak může být přes tisíc slov o ničem?! :) A ještě abych nezapomněla hlasování skončilo nerozhodně takže nakonec napíšu oba příběhy. Budu to ale psát popořadě takže jako první vyjde Roku 1920, nevím přesně kdy ale během tohoto nebo příštího týdne. Sorry všem co chtěli Pacifiku v Říši záhad :) ještě na ní pracuji (obálce ,nebo jak se tomu říká ne na příběhu:)). Tak už zase ty moje kecy!

No nic. Co říkáte dnešní kapitole? Co to Dippera zase napadlo? Taky si říkáte jaká je ta Pacifika kráva že mu i tak věří? Co když je ale všechno jinak než se zdá? Kdo ví? Jediné čím si v tomto příběhu můžete být jistí, je asi to, že Gideon bude vždycky idiot s dokonalými vlasy :). Za chyby v textu se omlouvám.

Díky za přečtení a zase příště.

Vaše Rev!