Poberti |ff HP|*Sirius Black*

39.díl On to vážně...

+song and I hope you enjoy this part. 😉😊💚

,,Stačí dva slova a možná se o to pokusím." Řekla jsem a uculila se.
,,Fajn, omlouvám se za ten včerejší večer, ale tys udělala něco podobného."

,,No vidíš, že to jde Siriusku." Řekla jsem přeslazeně.

Sirius protočil očima a prohlížel si své mokré tělo.

Mávla jsem hůlkou a neverbálně vyřkla kouzlo. Sirius byl v mžiku suchý a všechna voda ve velké síni také zmizela.

,,No výborně slečno Raddle, pět bodů pro Nebelvír." Řekla McGonagalová a odešla zpět ke stolu. Začínal totiž Brumbálův proslov.

Říkal věci jako obvykle, ale na konci dodal důležitou informaci. ,,Blíží se zkoušky OVCE a proto doporučuji všem šestým ročníkům učit se, protože zkoušky OVCE i NKÚ budete potřebovat ve vašem budoucím zaměstnání." Velkou síni se ozvalo bručení a povzdychnutí.

Linda vedle mě mumlala něco ve smyslu: ,,Já se učím už od začátku roku nechápu proč to říká až tak pozdě."

Já jsem se rozhodla, že se budu učit do předmětů jako jsou Dějiny čar a kouzel. Protože tohle si z hodiny nezapamatuju ani kdybych se sebe více snažila. Všechno co tam duch profesora Binnse říká, si prostě nejde najednou zapamatovat.

Zbývá nám ještě měsíc, to je celkem dost času na to, abych se začala učit.

Sirius vedle mě vypadal jako by tyhle informace posílal jedním uchem dovnitř a druhým ven. James i Peter vedle něj na tom byli podobně. Bonnie vedle mě taky trochu, je to takový lenivec. Většinou se na to podívá nejméně tři dny předtím, alespoň něco, že.
Samozřejmě neříkám, že já nejsem lenivý člověk. Jsem docela dost, jenže já mám tu výhodu, že se učit nemusím. 😳

***

Když jsem dojedla a Sirius taky, šli jsme zpátky nahoru, pro věci. Vzala jsem si všechno potřebné a vyrazila na první hodinu, což bylo přeměňování. Na tuhle hodinu není dobré přijít pozdě, takže jsme se přemístili před dveře a mezi prvníma vešli dovnitř. Sedli jsme si do předposlední lavice a vytáhli si učebnice. Za několik minut začala hodina, kde profesorka McGonagalová opakovala to co bude na zkouškách OVCE. Všechno jsem si zapsala, i když už to všechno umím.

Zbytek hodin proběhl podobně a to přípravami na OVCE. Šla jsem hned do ložnice a svalila se na postel. Dívala jsem se do stropu a začala přemýšlet. Překvapivě se moje myšlenky stočily k Siriusovi. Nějak jsem chtěla trochu pauzu od našich "úletů", nejen že se mi blíží "ten týden", ale připadá mi, že Siriusovi jsem jen na tuto věc. Potřebuju si oddechnout a vstřebat všechno co se událo během posledních dní.

Je toho na mě zkrátka moc...

Slyšela jsem někoho klepat, Sirius otevřel dveře a šel s úsměvem ke mě. Taky jsem se pousmála.

Sedl si vedle mě a sevřel mou ruku, naklonil se pro polibek, který prohloubil. Jeho ruka hledala lem mé košile a snažila se  rozepnout jeden knoflík za druhým. Zadržela jsem ho a odtrhla se od něj. Čímž jsem přerušila náš polibek.

,,Děje se něco?", zeptal se.

,,Ne nic se neděje.", odpověděla jsem.

,,Takže mužů pokračovat.", uculil se.

,,Ne.", řekla jsem rázně a na jeho tváří se objevil překvapený a zároveň špetku starostlivý, zařazený až naštvaný výraz.

,,Ale proč.", řekl nechápavě.

,,Protože nechci.", odpověděla jsem vytočeně.

,,Aha.", řekl naštvaně a vstal s postele.

,,Takže když ti nedám není proč se mnou být co.", křikla jsem na něj.

Nic neřekl a odešel pryč, načež jsem zrušila kouzlo, proti klouzavým schodům a slyšela jak se z nich zřítil na zem. Uchechtla jsem se a šptila: ,,Patří mu to."

Vstala jsem a vzala si vedle postele koště. Převlékla jsem se do sportovní podprsenky dresu a černých sportovních legín. Na tvář jsem nanesla ochranný krém a nasadila si čočky. Vlasy jsem sepla do vysokého drdolu, který jsem očarovala tak, aby držel a nespadl s mou tíhou vlasů dolů. Nakonec jsem si pod dres vzala ještě černý svetr a jen si obula černé tenisky a nasadila brankářské rukavice. V jedné ruce jsem nesla koště a v druhé svírala hůlku.

Ve společence už čekal James a vřele se na mě usmál. Úsměv jsem mu opětovala a objala ho. Náš vztah se vyvíjel pořád lépe, stal se z něj skvělý kamarád. Nikdy jsem netušila, že můj nejlepší kámoš bude zrovna James Potter, ale je to tak.

Společně jsme šli na famfrpálové hřiště, kde už byli i ostatní členové. Dnes totiž byl poslední trénink před zápasem proti Havraspáru, po kterých bude následovat Zmijozel.

Přehodila jsem jednu nohu přes koště a pevně se na něj za letu vyšvihla. Udělala jsem pár otoček a s rychlostí blesku obletěla celé hřiště. James mě nejdřív s úsměvem pozoroval a pak vzlétl za mnou i s ostatními. Zastavila jsem a počkala na ně uprostřed.

,,Takže jako vždy, každý na své místo, Lara do branky, odrážeči Mattew a.... Kde je Sirius.", řekl a obrátil se ke mě.

,,Netuším odešel ode mě těsně předtím co jsem šla na trénink, byl naštvaný.", odpověděla jsem a myslela na to, že někde líbá jinou dívku. Do očí se mi chtěly vehnat slzy, ale já je zahnala.

,,Tak asi začnem bez něj a já budu pro změnu odrážeč místo něj a střelci budou střílet na brankáře, čili Laru. Rozumíme si?", zeptal se a mrkl na mě.

Všichni souhlasně kývli a rozletěli se na svá místa. Já jsem zakotvila před obručemi a sledovala, každý krok střelců. James vypustil jeden potlouk a vyhodil camrál, který Michael pohotově chytil. James si šel odrážet potlouk s Mattewem a střelci se zaměřili na mě, stejně jako já na ně. Soustředěně jsem chytala všechny jejich střely a ani jedni nepustila.

***

S úsměvem jsem na koštěti doletěla do šaten a čekala na Jamese, který za chvíli přišel.

,,Hráli jste výborně, viděl jsem že Lara nepustila ani jedni střelu, výborně... Střelci však nezoufají, protože jste také hráli výborně a já sám vím, že střelit Laře gól je dost těžké. I ty Matte jsi hrál velmi dobře, tvé odrážecí schopnosti jsou na jedničku. Já teda výborný odrážeč nejsem, ale mě nahradí Sirius. Máte ještě nějaké otázky?", ukončil svůj monolog James.

,,Ty jsi zase výborný chytač Jamesi.", řekla jsem a ostatní to odsouhlasili.

James se usmál a rozpustil nás, já jsem stejně počkala a šla s ním. Šli jsme ještě do kuchyně, protože jsme zmeškali večeři.

***

Teď už najezení jsme se vraceli do společenky. Když jsme šli jednou s postranních chodeb, slyšela jsem, nějaké hlasy z jednoho z kumbálů. Viděla jsem jak James strnul a nervózně se podrbal na zátylku.

,,Ne...nechceš jít jinudy.", řekl zadrhavě.

,,Ne, ale...no to je jedno.", špitl a pokračoval dál.

Najednou se rozrazily dveře od jednoho s kumbálu a vyšel Sirius s nějakou rozcuchanou blondýnou z Mrzimoru. Jakmile jsem ho spatřila, tak se mi sevřelo srdce. On to vážně udělal, podvedl mě. Přemístila jsem se a poslední co jsem viděla byl jeho zmatený a zároveň smutný pohled.

Tak a po dlouhé době lehce okořeněná kapitola.(Byla jsem na táboře a večer už jsem vážně neměla čas psát a navíc mi bylo blbě a zvracela jsem 😰)Co na ní říkáte? 👎/👍=👇😧
Děkuju moc za všechny vaše ohlasy a ★ nebo komentář mě velmi potěší.

Vaše (nepravidelně vydávající, až je to smutné) LW.