Ne všechno je takové, jak se zdá

3. druhý den ráno...

Svezl se na zem a tím jí konečně uvolnil cestu.

,,Za tohle zaplatíš šmejdko."

,,Dobrou noc a krásné sny Malfoyi." Prošla kolem něj a on si poprvé všiml jejích jehlových podpatků. Ještě, že použila koleno pomyslel si bolestivě.

.....

,,Dobré ráno. Jak ses vyspala Hermiono?" Pozdravila ji Ginny, když sešla do společenské místnosti.

Jak se člověk může vyspat po tom co praští Malfoye do koulí? 

,,Přímo pohádkově Ginny, co ty?" Její kamarádka nevypadala moc odpočatě.

,,Asi do půlnoci jsem psala esej Kratiknotovi. Zítra to máme odevzdat a nemám ještě ani půlku." Zívla, ,,Jak to dopadlo s Marcusem?"

Jediná Ginny věděla o Hermioniných známostech. Po tom co si Ron začal s Levandulí, se Hermiona na vztahy vykašlala. Proč by si, ale i tak nemohla užívat? Vždycky si v knihovně vyhlédla nějakého studenta, který neměl v hlavě slámu, a párkrát si spolu vyšli. Měla jen pár pravidel. Žádné city, žádné veřejné projevy lásky, žádný z partnerů si na toho druhého nebude dělat nároky a až se jeden z nich rozhodne to skončit ten druhý nebude odporovat. Zatím jí ty "vztahy" vycházeli. Belby byl její třetí a zatím s ním byla nejdéle. A teď se s ním musí rozejít. Ne, že by se bála prozrazení, ale jistota je jistota. Stejně měla pocit, že k ní Marcus začíná cítit něco víc a to nemohla dovolit.

Cestou na snídani jí všechno řekla. Představa Malfoye jak se svíjí bolestí Ginny trochu probrala. ,,A hned je to ráno mnohem snesitelnější." Zasmála se.

,,Jestli chceš Ginny tak ti večer s těmi formulemi pomůžu."

,,To by bylo skvělé Hermiono, děkuju. Ahoj Harry, kde máš Rona?" 

Harry seděl u misky ovesných vloček a četl si Denního věštce. Kývl hlavou ke konci nebelvírského stolu, kde zrovna Levandule krmila Rona cereáliemi. ,,Ahoj Ginny. Ahoj Hermiono, půjčil jsem si noviny nevadí?"

Hermiona zavrtěla hlavou, ,,Přečtu si je po tom. Je v nich něco zajímavého?"

,,Jestli máš na mysli Voldemorta, tak tam není ani zmínka." 

Zrovna si mazala toust marmeládou, když ji přepadl mrazivý pocit. Otočila hlavu. U zmijozelského stolu seděl uprostřed hloučku svých kumpánů Malfoy a probodával ji pohledem.

Za ty roky si zvykla vídat v jeho šedých očích opovržení, nenávist, zlomyslnost, ale teď v nich spatřila zvědavost. Raději se obrátila zpátky.

..... 

U snídaně měl rád klid. Přesněji řečeno, byl ochotný si přivstat, aby neviděl jak nechutně se Grabe a Goyle cpou. Možná by jim měl pořídit další Brownovou, u Weaslyho to zabralo.

,,Nazdárek Draco," na místo vedle něj se svalil Blaise, ,,nesnáším čtvrtky, hlavně čtvrteční rána."

,,A taky pondělní, úterní, středeční a páteční rána, my víme Blaisy. Dobré ráno Draco." Nott se posadil naproti Blaisovy a hned si vytáhl učebnici.

,,Theo víš, že začínáš připomínat zmijozelskou Grangerovou?" Neodpustil si Draco.

,,Někdo musí. Sakra nevím, jak zvládá mít ve všem nejlepší prospěch, teda kromě lektvarů, tam se jí ještě vyrovnáš ty," ukázal na Draca lžičkou, ,,ale to ostatní? Beztak jede na nějakém prášku ze sušených salamandrů." Dodal už jen tak pro sebe.

Blaise se k Dracovi spiklenecky naklonil. ,,Zatím je to ještě v pořádku, ale až se mu vlasy změní v nepřehledné hnízdo, tak tu máme akutní případ Hermionitídy." 

,,Hej!" Nott hodil po smějícím se Blaisovi topinku. ,,Já to slyšel."

Draca už jejich hádka dál nezajímala, postřehl ještě příchod Graba s Goylem a to bylo všechno.

Když se hádal s Potterem nebo Weaslym, tak z jejich strany nepadali moc duchaplné urážky, měli akorát svalnaté řečičky a Grangerová je vždycky stihla zastavit než se dostali do průšvihu. 

Zato hádky s Grangerovou, to bylo něco jiného. Byla mu rovnoceným soupeřem. Na jejich výměny názorů se vždycky těšil, protože nevěděl s čím přijde příště. Včera ho překvapila a dost pošramotila jeho ego. Při té vzpomínce si nervózně poposedl. Určitě to bylo tím, že konečně vypadala jako holka, kvůli tomu nebyl úplně ve střehu. Jo, tím to bylo.

Zahlédl ji, jak s přichází s Weaslyovou a sedají si k Potterovi. Po včerejších loknách nebyly ani známky. Její vlasy museli každého odrazovat na kilometry daleko. Pod školní uniformou nebyl vidět žádný náznak její přitažlivé postavy. Brašnu měla přecpanou knihami. Prostě stará známá Grangerová.

Zničehonic se na něj obrátila. Chvíli se probodávali pohledy a pak se otočila zpátky.

Však já ti to vrátím Grangerová. Budeš litovat dne, kdy ses mi postavila do cesty.

Ušklíbl se. Od havraspárského stolu vstal Belby. Na Grangerovou se ani nepodíval a zamířil pryč z velké síně.

Nezapomeň Grangerová, každá mince má dvě strany.