Ne všechno je takové, jak se zdá

18. taková mírumilovná sešlost

,,Harry!" vyjekla Ginny za jejími zády a vrhla se na něj.

Hermiona se pomalu a obezřetně posadila. Nespouštěla přitom oči z Rona. Jestli se mu podařilo Harryho probudit možná mu došlo, že ona ví o tom lektvaru.

Uvědomila si, že při pohledu na něj už necítí stejné věci, jako dřív.

Dříve by byla v jeho přítomnosti nervózní, přemýšlela by o každém jeho slově a pohybu, hledala by nějaký náznak, že se mu líbí.

A teď? Jediné co při pohledu na něj cítila byl vztek. Jak se může tak samolibě usmívat potom, co Ginny udělal?

V té chvíli ho nenáviděla víc než kdy Malfoye.

Ale kde je vlastně Malfoy? Nechal ji tady samotnou? Ne, to si nemyslela. Když už nic jiného Nott by mu to nedovolil. Ne, Malfoy bude někde poblíž a něco vymyslí. Musí.

Překvapeně si uvědomila, že by chtěla, aby tady seděl s ní.

Sakra Hermiono vzpamatuj se! Odkdy se zrovna ty spoléháš na toho zmijozelce?

Od té doby, co nevěřím nejlepšímu kamarádovi.

Nemělo smysl si něco nalhávat. S Ronem už to nikdy nebude stejné, jako dřív. Vlastně dost pochybovala, že ještě někdy budou přátelé.

,,Kde máš Levanduli?" zeptala se nenuceně, jakoby se bavili o počasí.

,,Nakupuje. Odkdy na sebe dbáš?" To se ji snaží urazit?

,,Od té doby, co mám důvod." Malfoyovo přání se tak dá vyložit.

Ron vyprskl. ,,Důvod?!" Přes stůl se k ní naklonil a rozčileně zašeptal. ,,Já dobře vím o co ti jde. Neuneseš pomyšlení, že jsem ty dva," kývl hlavou na Harryho a Ginny, kteří se v rohu muckali a nevnímali okolí, ,,dal dohromady já a ne ty. Smiř se s tím Hermiono, lidé nejsou knížky, prostě jim rozumím líp než ty."

Mlčky na něj zírala.

A tenhle blb se jí někdy líbil?

Ron bral její mlčení, jako souhlas. S triumfálním úsměvem si sedl. ,,Myslela sis, že když přede mnou zavrtíš zadkem, tak na to nepřijdu? Nejsem pitomý Hermiono."

.....

Přes hlasitý šum, který u Tří košťat panoval, zaslechl smích. A ne, jen tak ledajaký.

Rychle se otočil.

Nemýlil se. Smích patřil Grangerové. Vlastně smíchy málem brečela. Naproti ní seděl rudý Weasley, na kterého se překvapivě nelepila Brownová, a který byl zřejmě zdrojem jejího výsměchu. V koutě se zatím Weasleyová nerušeně lepila na Pottera.

Takže zatímco on tady sedí a čeká až se uráčí i se zrzkou přijít. Ona si vesele klábosí s Weasleym?! Spadla z koštěte nebo co?

,,Co tam vidíš tak zajímavého?" Theo se naklonil, aby měl lepší výhled. Ztuhl. Na rozdíl od Draca, Grangerovou s Weasleym sotva zaregistroval, veškerá jeho pozornost patřila červenovlásce.

Draco otevřel balíček a vydělal z něj Amorův štít. Musí něco rychle udělat, než Potter přijde k úrazu.

V duchu se ušklíbl. Kdo by si pomyslel, že zrovna on v tom někdy bude někomu bránit.

,,Dej to sem." Zavrčel Theo. Vytrhl mu lahvičku z ruky a zmizel mezi stoly.

Draco pokrčil rameny. Koneckonců Theovi na tom záleží víc než jemu. Jemu je vlastně úplně fuk o koho se Weaslyová zajímá.

Ale není ti fuk, kdo se zajímá o Grangerovou.

Sklapni. To s tím nemá nic společného.

Když myslíš. Dobře víš, že kdyby tě o pomoc požádal někdo jiný, ani bys o tom neuvažoval.

K Dracovým uším dolehl známý hlas. ,,Pojď něco si dáme a pak mi pomůžeš najít Lonánka."

Ušklíbl se a vytáhl druhou lahvičku.

.....

,,Čemu se kruci směješ?!"

Viděla, jak Ronovi pomalu dochází trpělivost, ale prostě nedokázala přestat. Nejsem pitomý Hermiono. Jak to jen dokázal říct s vážnou tváří?

,,Hermiono! Ahoj, tak dlouho jsme se neviděly." U jejich stolu se objevila Susan Bonesová.

Rozkašlala se a tím konečně zastavila smích. ,,Susan?"

Se Susan se často potkávaly v knihovně. Hermiona jí občas pomohla najít potřebnou knihu a vysvětlila jí látku, které nerozumněla. Taky to byla Susan, kdo našel minulý rok brečící Hermionu mezi regály. Díky tomu byla další člověk, který věděl o Ronovi.

,,Říkala jsem si, že vás s Ginny pozvu na máslový ležák." položila na stůl tři sklenice a objala Hermionu.

Ta byla trochu zaskočená, nedalo se říct, že jsou kamarádky. Spíš známé, ale hned jí došlo, jak se věci mají, když jí Susan pošeptala ,,Theo mi všechno řekl, je to v té prostřední."

Ron si významně odkašlal.

Susan se na něj bez zájmu otočila ,,Nazdar Rone. Levandule je nemocná?"

,,Co? Ne zrovna nakupuje."

,,Ona tě sem pustila samotného? Páni, asi jí trochu křivdím." Pak se obrátila na Ginny a Harryho. ,,Hej vy dva přestaňte se na chvíli oblizovat!"

Harrymu se podařilo Ginny na chvíli odstrčit. To se jí moc nelíbilo. Zamračila se na Susan. ,,Starej se laskavě o sebe. Harry," svůdně se usmála, ,,nepřesuneme se někam, kde budeme mít větší soukromí?"

,,No...hm...proč ne?" vykoktal.

Hermiona by mu nejraději vrazila facku, ale ovládla se. On přece za nic nemůže. ,,Chcete odejít tak brzo? V tom případě se s námi musíš napít Ginny." Upřela pohled na Rona a falešně se usmála. ,,Připijeme si na to, že jste vy dva konečně spolu."

Ginny neodpověděla, jelikož pohledem hltala Harryho, ale ten se usmál. ,,Skvělý nápad." Zvedl ze stolu svoji láhev. Ron udělal totéž. Susan si vzala láhev nalevo a Hermiona podala jednu Ginny a jednu sobě.

Harryho jí bylo líto, ale kdyby znal pravdu, měl by na věc určitě stejný názor.

Nadechla se. ,,Na Ginny a Harryho."

Všichni si přiťukli a napili se. Ron se tvářil samolibě, Susan se v očích zračila opatrnost, Harry se šťastně křenil, Ginny na něj zbožně zírala a Hermiona nervózně těkala očima z jednoho na druhého.

Pak červenovláska zmateně zatřepala hlavou a několikrát zamrkala. Pomalu přejela pohledem každého u stolu a potom i každého v místnosti až se její pohled zastavil na jednom místě.

Neslyšně pohnula rty. Najedou prudce odstrčila Harryho a začala se prodírat ke dveřím.

,,Gin-" Harryho náhle srazila na zem růžová šmouha. Susan někam zmizela. Za zmatku, způsobeného Ronovou snahou odtrhnout Levanduli od Harryho, Hermiona popadla tažky a vydala se za Ginny.