Ne všechno je takové, jak se zdá

15. první přání

Klidné ospalé ráno. Draco se spokojeně napil svého černého čaje.

,,Čau." ke zmijozelskému stolu si přisedl Blaise, ,,Tak co Draco? Půjdete s Pansy ke třem košťatům nebo k madam Pacinkové?"

A je po klidu.

Draco se ušklíbl. ,,Haha...velmi vtipné Zabini. Čemu vděčím za to vidět tvůj ksicht tak brzy?"

,,Ale no tak kámo. Umíš to i líp a když to chceš vědět, tak Veronica, stejně jako já, zbožňuje ranní běhání. O půl se máme potkat před Velkou síní."

,,Ty a ranní běhání? Veronica?" Draco se začal šklebit. ,,Myslel jsem, že ta havraspárčanka se jmenuje Lucy?"

Blaise si smetl neviditelné smítko z rukávu. ,,Vždyť taky jmenuje, ale tahle je ze zmrzimoru. Čau Notte. No nic přátelé, už musím běžet." S tím odešel.

Draco kývl Theovi na pozdrav a ten jen zavrtěl hlavou. ,,Nikdy bych nevěřil, že uvidím Blaise v sobotu vzhůru dřív než na oběd."

,,Já bych zase nevěřil, že můžeš být tak bledý a přitom nebýt duch. Vážně Theo, radši něco sněs nebo skrz tebe budu za chvíli vidět."

Theo jen něco zamručel a nabral si ovesnou kaši. V tu chvíli do Velké síně vkročil Potter spolu s Weasleym.

Draco naštvaně pozoroval, jak si šťastně vykračuje k Brownové a přitom má na tváři ten svůj tupý úsměv. Nejradši by ho na místě proklel.

I Nott ho uviděl a nejspíš přemýšlel nad tím samým podle toho, jak vypadala lžička v jeho ruce.

,,Já bych toho idiota nejradši..." zavrčel a praštil s ohnutou lžičkou o stůl. Skupinka zmijozelských druháků se na ně otočila.

,,Klid Theo, vrátíme mu to, ale až nastane správný čas. Nejdřív musíme vyřešit Weasleyovou." Draco se podíval na hodinky, za chvíli to začne.

Theo ho zkoumavě pozoroval. ,,Taky bych nikdy nevěřil, že mi budete s Grangerovou pomáhat."

Draco kývl hlavou ke dveřím. ,,Dnešek je plný překvapení a to ještě pořádně nezačal."

.....

Za tohle ho zabiju! Ne, nejdřív zabiju Rona! Ostatně nebýt jeho, nikdy by se tohle nestalo. Jasně, první Rona a teprve pak Malfoye!

Hermiona s povzdechem sestoupila po schodech.

Včera se jí Malfoye nakonec podařilo přesvědčit. Dokonce musela uznat, že zachoval větší klid, než zpočátku ona. Jenže by to nebyl Malfoy, aby za to něco nechtěl. Za jeho spolupráci mu nakonec, po dlouhém smlouvání, musela splnit pět přání. Prvním bylo toto.

Z nějakého důvodu, který věděla jen ta fretka, měla Hermiona ráno vypadat, jakoby šla s někým na rande.

Kvůli tomu stávala o dvě hodiny dřív, z čehož jen hodinu strávila tím, že si kouzlem upravovala vlasy. Oči si orámovala řasenkou a rty zvýraznila krvavě červenou rtěnkou. To byl takový, malý náznak vzdoru, protože Malfoy by byl nejradši, kdyby byla v zeleném. Na protest si proto vzala uplí rolák stejné barvy. Pak černé džíny a kozačky s vyšším podpatkem, na kterých sice uměla chodit, ale věděla, že z nich večer nebude cítit nohy.

Takhle teda stála před dveřmi do Velké síně a psychicky se připravovala vejít.

Od začátku si stanovila hranice. Přes den bude obyčejná, vzorná Hermiona Grangerová a přes noc může být ta odvázaná, pravidla porušující Hermiona, kterou byla uvnitř. A teď ji to Malfoy donutil porušit. Tohle jí ještě tak nevadilo, ale děsila se těch jeho zbývajících přání.

S povzdechem vešla do Velké síně. Hlasité klapání podpatků k ní přitahovalo pohledy přítomných.

Všimla si Rona a Levandule, jak ni zírají. Taky Marcus ji zvědavě pozoroval. Sakra. Na něho zapomněla, snad si to nevysvětlí špatně. Pohledu na zmijozelský stůl se raději vyhnula, nepotřebovala vidět Malfoyův vítězný úšklebek.

Rychle si sedla vedle Harryho. Ten na ni nechápavě koukal.

,,Dobré ráno." řekla jen tak mimochodem a nalila si čaj.

,,Hermiono?"

,,Co je Harry?"

,,Co to máš na sobě?!"

,,Zrovna od tebe bych čekala, že poznáš mudlovské oblečení."

,,Ale proč si-"

,,Harry, byla bych ti velice vděčná, kdyby sis toho nevšímal. Ano?" Když přikývl pokračovala. ,,Tak, kde se s Ginny máte potkat?"

Zatímco jí Harry popisoval, jak hodlá s Ginny strávit den, nenápadně mu do sklenice vylila obsah lahvičky, kterou měla schovanou v kapse.

,,Takže u taškáře? Mám pocit, že Ginny mi říkala u tří košťat. Radši bys měl rychle vypít tu dýňovou šťávu a běžet za ní."

,,To asi jo. Díky Hermiono." Harry do sebe rychle hodil obsah sklenice a odběhl pryč.

Neměla bych mít alespoň nějaké výčitky svědomí? Co když ti dva opravdu mají být spolu?

Zatřepala hlavou. To je blbost, vzpomeň si jak byla Ginny s Nottem šťastná.

.....

.....dva týdny zpátky.....

.....

Někdo zaklepal na dveře a dovnitř nakoukla Ginny. ,,Bezva, si vzhůru!"

Hermiona si povzdechla a zavřela knihu. Dnes už se k ní nedostane. Ginny mezitím potichu zavřela dveře a s chichotáním se svalila na Hermioninu postel.

Hermiona se pousmála. ,,Tak jaké bylo rande?"

,,Měla si někdy pocit, že se svět točí jenom kolem tebe a toho druhého? Jako by nikdo jiný než vy dva neexistoval." Ginny se na posteli posadila a objala polštář.

,,Bylo to úžasné. Na dějinách jsem od něj dostala vzkaz, abych byla v devět na astronomické věži. Tam na mě čekal spolu spolu s dvěma košťaty. Obletěli jsme hrad a přistáli na loďce, která byla přichystaná na jezeře. Málem jsem při přistání spadla do vody, ale Theo mě včas chytil. A pak jsme se poprvé políbili. Bylo to, jako v těch romantických knížkách. Po chvíli jsme si opatrně sedli a on odněkud vyčaroval piknikový košík s mým oblíbeným -"

,,Jídlo nejde vyč-" začala Hermiona, ale Ginny jen mávla rukou.

,,To je jedno. Prostě jsme měli piknik v loďce při úplňku. Nechápu, jak ho to napadlo, ale bylo to dokonalé. Alespoň milionkrát mě rozesmál a když mi bylo zima, dal mi svůj kabát. Pamatuješ, jak jsem o minulých vánocích mrzla a Harrymu to vůbec nedošlo? Theo je úplně jiný, tak nějak..."

Když Ginny hledala ty správné slova, nepřítomně hleděla na stěnu před sebou a usmívala se.

Hermiona se taky usmívala. Někdo se nám zamiloval.

.....

.....současnost.....

.....

Ze vzpomínání ji vytrhlo něčí odkašlání. Obrátila se tváří k dotyčnému.

,,Co potřebuješ Marcusi?"