My Psychology Teacher {CZ}

Park

Přišla domů, práskla dveřmi, odhodila klíče od auta a běžela po schodech nahoru do svého pokoje. Nemohla ho vyhnat z hlavy. Stále na něj myslela, na jeho modré oči, světle hnědé vlasy, překrásné tělo a svůdné rysy... ale vždyť je to její učitel, neměla by o něm takhle přemýšlet. Lehla si do postele a zhluboka si oddychla. Musela mezi lidi, musela přijít na jiné myšlenky. Vzala si kabelku, do které si dala mobil, peněženku a klíče od auta a vyrazila do parku. Lidé tam chodily venčit psy, sportovat, nebo si jen provětrat hlavu, jako Ruby. Sedla si na lavičku a pozorovala lidi. Najednou se před ní někdo zastavil. Měl šedé propocené tílko, černé delší šortky, běžecké tenisky a sluchátka v uších. Neviděla mu do tváře, protože seděla proti slunci. Dotyčný si sundal sluchátka a Ruby si musela stínit rukou, aby jej konečně odhalila.

„Páni, to je náhoda. Co tu děláš?" divil se Scott.

„Dobrý den! Já... jen si tu snažím vyčistit hlavu." řekla a doufala, že neodhalí její tajemství.

„Aha, dobře, tak já už zase poběžím. Měj se..." řekl, odklusal pryč a Ruby ho měla zase plnou hlavu.

Vrátila se domů a uvařila si večeři, palačinky s marmeládou. Povečeřela a šla si nachystat věci do školy. Když už měla skoro zabalené všechny učebnice, zazvonil jí mobil. Byla to její kamarádka ze třídy Emma Smithová. Stiskla zelené tlačítko na displeji a přiložila si mobil k uchu.

„Ahoj, Ruby!" ozvalo se hlasitě. „Nechtěla bys zítra večer jít se mnou a s Adamem do jednoho baru? Bere ještě jednoho svýho kamaráda, tak byste se mohli seznámit." Adam byl Emmin kluk, chodily spolu tak půl roku a strašně si rozuměli. Jenže Emma má strašnou potřebu Ruby dohazovat každého kluka, který se namane.

„Ne, promiň, já..." chvilku se odmlčela a zamyslela se. „... nebo víš co, já půjdu, musím mezi lidi, ale s tím jeho kamarádem nijak nepočítej."

„Tak fajn, ale uvidíš, určitě se ti bude líbit." ozvalo se pípnutí a Ruby si bezmocně sedla na postel. Musí se vzpamatovat. Běžela si dát studenou sprchu, vyčistila si zuby a šla spát. Když jen tak ležela v té tmě, stále na něj myslela. Co je na něm tak úžasného? Proč mě tak přitahuje? Vždyť je to můj učitel! Hlava se jí plnila myšlenkami a otázkami. Stále si před očima přemítala jeho tvář až nakonec usnula.

Moc děkuju za ohlasy, jsem ráda, že se vám příběh líbí :)