My Psychology Teacher {CZ}

Prasklo to

Zbytek dne se celý točil kolem Eriky, která velice ráda všem vyprávěla, jak skvělé to bylo. Ruby s utrpením odpočítávala minuty do konce až byly její prosby nakonec vyslyšeny a ve čtyři hodiny odpoledne mohla konečně opustit školu, jít domů, zachumlat se do deky, koukat na romantické komedie a jíst u toho čokoládu. Když obcházela parkoviště za účelem nalezení svého auta, uviděla Scotta opřeného o svoje Volvo. Rozhořčeně si odfrkla a snažila se jej bez povšimnutí obejít.

,,Ruby?" nepodařilo se jí a Scott ji zastavil, ,,Chtěl bych s tebou mluvit."

,,Promiň, ale nemám čas..." odsekla ho.

,,Vím, co si myslíš, ale..." začal.

,,Co?! Co si mám myslet? Že spát se studentkama pro tebe není problém? Že si mi zamotal hlavu, jen abys mě taky dostal do postele?" vyjela po něm, ,,Sakra, a já ti věřila." řekla se slzami na krajíčku. 

,,Ruby, prosím, pojďme někam, kde ti to můžu vysvětlit."řekl tiše a začal se rozhlížet, zda je někdo neposlouchá. 

,,Řekla jsem, že nemám čas..." pravila a začala opět hledat své auto. 

,,Ruby, já jsem s ní nespal!" zakřičel.

,,Takže si to Erika celý vymyslela..." řekla sarkasticky.

,,Ano!" řekl, ale Ruby se i přesto odvrátila.

,,Komu budeš věřit, jí nebo mně?" zeptal se lítostně.

,,Já nevím, čemu mám věřit." odpověděla a odešla. Scott naštvaně praštil do střechy svého auta a s výčitkami odjel domů.

Doma Scott nechal Ruby několik vzkazů na záznamníku, ve kterých se jí snažil vysvětlit, že když za ním Erika přišla, vrhla se na něj a snažila se ho svést, ale on ji zastavil s tím, že to není dobrý nápad a ona nakonec poslechla a omluvila se. Když nahrál asi sedmý vzkaz, vrátil se na seznam kontaktů, kde zahlédl číslo na Davida. Popadla ho zlost. Vytočil číslo a přemýšlel, co řekne.

,,David Hewitt, prosím?" ozvalo se z druhé strany telefonu.

,,Ahoj, jsem Lukas, kamarád Emmy." zalhal Scott.

,,Aha, a co potřebuješ?" zeptal se podiveně.

,,Já...slyšel jsem, že bys rád studoval na vysoké, na které studuji i já."

,,Na Univerzitě v Surrey?"

,,Jo, přesně." řekl Scott nadšeně, že se mu ho podařilo zaujmout, ,,Nechceš se někde sejít, dal bych ti svoje vyplněné otázky z přijímaček a nějaký scripta, který už nepotřebuji."

,,Fakt? To by bylo skvělý! Co třeba zítra v osm hodin večer? Odkud jsi?" 

,,Z Guildfordu, ale mám auto, takže si řekni, kde se chceš sejít."

,,Dobře, znám jednu dobrou hospodu, pošlu ti adresu."

,,Fajn, zatím."

,,Měj se a díky!" rozloučil se David a zavěsil.

Druhý den se Ruby do školy vůbec nechtělo. I když neměla psychologii, stále jí dělala starost ta záležitost s Erikou, nevěděla, jak se má zachovat. Když poslouchala Scottovi vzkazy, připustila, že si to Erika mohla vymyslet, aby se zviditelnila. Ve třídě rozruch lehce utichl. Ruby však stále cítila, jako by se celý svět točil kolem Eriky. Když skončila druhá hodina a její třída se přesouvala do jiné učebny, připojila se k Erice.

,,Eriko, můžu se na něco zeptat?"

,,Jasně, Ruby!" řekla překvapivě mile.

,,Ohledně toho s učitelem Brownem..." začala nervózně.

,,Co bys chtěla vědět?" usmála se na ni Erika.

,,Víš, jen by mě zajímalo, jestli třeba nemáš strach, že se to dostane k vedení? Vždyť jakýkoli poměr mezi učitelem a studentem je proti pravidlům." řekla zamyšleně Ruby.

,,Ale prosím tě, neděl z toho takovou vědu..." mávla nad tím rukou Erika.

Za asi dvě hodiny se ze školního rozhlasu ozvalo, něco, co Erika vůbec nečekala - ,,Studentka Erika Fieldsová a učitel Scott Brown ať se neprodleně dostaví do kanceláře ředitele."

Scott hlášení čekal a byl na to připravený na rozdíl od Eriky, která byla značně nervózní. Když se potkali na křeslech v kanceláři před stolem ředitele školy, ze Scotta sálal klid a sebevědomí, zatímco Erika si kousala ret a proplétala prsty.

,,Slečno Fieldsová, proslýchá se školou, že se chlubíte sexuálním poměrem v kabinetě pana Browna. Podle výpovědi pana Browna však k ničemu takovému nedošlo. Rád bych tedy věděl, na čí straně je pravda." řekl strašidelným hlasem ředitel školy pan Whitehill.

,,Víte, já..." začala roztřepaným hlasem Erika, protože ji probodávaly dva páry očí, ,,já si to vymyslela, abych byla zajímavá." Scottovi se ulevilo. ,,Pan Brown je hrozně se..." zarazila se, ,,...sympatický a taky velmi oblíbený a já si řekla, že když začnu vyprávět takové věci, holky mě budou obdivovat... a taky že jo." snažila se ne příliš dobře obhájit zoufalá Erika.

,,To jsem rád, že se to podařilo vysvětlit, jinak bych byl přinucen vás slečno podmínečně propustit a vás pane bohužel vyhodit. Berte to prosím jako varování před nějakým dalším pochybením. Z tohoto incidentu nebudu vyvozovat žádné vážnější následky, slečno Fieldsová, ale jedno budete muset udělat..." podíval se na vyděšený obličej Eriky, ,,půjdete se mnou a s panem a před vaší třídou řeknete pravdu a také se tam omluvíte panu Brownovi. Je to jasné?" 

,,Ano, jistě." přitakala bez okolků Erika. Poté společně opustili kancelář a vešli do třídy, kde všichni rázem utichli a sledovali, co se bude dít.

,,Milí žáci, tady vaše spolužačka vám chce něco sdělit." začal ředitel Whitehill. Všichni tedy upřeli své zvídavé pohledy na poníženou Eriku.

,,Chci jen říct, že to, co jsem vám všem vyprávěla o panu Brownovi, jsem si vymyslela. Nic z toho nebyla pravda." Erika jen zoufale sledovala zklamané tváře jejích obdivovatelek a jejich překvapením otevřená úst, ,,Taky bych se chtěla omluvit panu učiteli Brownovi za to, co jsem o něm povídala, omlouvám se." podívala se lítostně na Scotta.

,,V pořádku." řekl a znovu se pokoušel najít v tom davu lidí tvář Ruby. Potřeboval ji vidět. Pak se mu rozzářily oči, protože ji objevil v zadní lavici, zírajíc na něj provinilým pohledem.

Dnes trošku delší kapitolka, doufám, že se bude líbit, dala mi dost práce..

^^