My Psychology Teacher {CZ}

David

Když se Ruby vrátila domů, přemýšlela, co se vlastně dneska stalo. Celou dobu tělocviku cítila jeho hladové oči, jak na ni koukají jako na kus masa. Ale to je teď jedno, teď se musela připravit na seznámení se s dalším klukem, které ho se jí Emma snaží dohodit. Šla si dát sprchu, popadla čokoládovou tyčinku a stoupla si před svůj šatník ve snaze najít nějaké dobré oblečení pro tuto příležitost. Nesměla příliš okouzlit ani příliš odpudit. Sice neměla zájem o nějaký románek, ale nemusela taky vypadat úplně nejhůř. Vybrala si tedy jednoduché černé úzké pouzdrové šaty na ramínkách s černými lodičkami a černým psaníčkem. Zanedlouho zazvonil zvonek seběhla ze schodů a vydala se ke dveřím. Na ulici stála Adamova černá Audi A6 a z okénka spolujezdce na Ruby mávala Emma.

„Ahoj Ruby! Vypadáš skvěle, sedni si dozadu za Davidem!" vykřikla na ni Emma a Ruby ji poslechla, otevřela zadní dveře auta a nastoupila. Když se konečně urovnala na kožené sedačce, podívala se vedle na Davida, který na ni mohl oči nechat. Měl tmavé až černé vlasy a tmavé oči. Na sobě měl černé těsné kalhoty a modrou kostkovanou košili.

„Ahoj, já jsem David," podal Ruby ruku, ona ji jemně chytla a dvakrát s ní zatřásla. „moc ti to sluší." usmál se na ni.

„Děkuji. Já jsem Ruby." úsměv mu oplatila. Z předního sedadla se zvědavě nahnula Emma a pronikavým pohledem zjišťovala situaci.

„Tak už jste se seznámili?" prohodila optimisticky s úsměvem od ucha k uchu. Najednou auto začalo zpomalovat.

„Už jsme tady." zavolal Adam. Všichni vystoupili z vozu a zastavili se před mohutnými dveřmi onoho baru. David je vychovaně otevřel a počkal až všichni vstoupí. Bar byl prostorný, ale útulný, vpravo byl bar a pár stolů, a nalevo tančení parket s DJ. Sedli si k jednomu ze stolů a Adam s Davidem šli objednat pití.

„Tak co na něj říkáš, je dobrej, co?" vyklopila Emma na Ruby.

„Jo, je fajn, ale nevím, jestli z toho něco bude." řekla provinile Ruby.

„Přestaň Ruby, přece nemůžeš být pořád sama."

„Nebudu pořád sama, jen... chci tomu nechat volný průběh, víš?" vysvětlovala Ruby marně.

„Hele, víš co? Tak to s ním jen zkus. Zkus, jak se to vyvine a uvidíš, jestli to s ním bude mít smysl táhnout dál. Tím nic neztratíš ne?" řekla optimisticky Emma.

„Asi máš pravdu..." usmála se na ni Ruby a natahovala se po Davidem právě přinesené Coca Cole.

„Co takhle si zatančit?" zeptal se Adam Emmy. Ta polichoceně kývla, chytla Adama za ruku a odkráčela s ní k tanečnímu parketu, kde DJ právě hrál Don't let me down. 

Ruby zůstala sedět u stolu společně s Davidem.

„Ty chodíš na místní střední, že?" zeptal se David.

„Jo, do třeťáku." usmála se na něj Ruby. „A ty jsi odsud, ještě nikdy jsem tě tu neviděla."

„Bydlím za městem a příští rok nastupuji na vysokou." vychvaloval se David.

Ruby pozorovala Emmu a Adama, jak tančili na tanečním parketě. Pocítila slabou závist, ale i tak jim to velice přála. Podívala se na Davida a začala ho měřit pohledem. Zase nebyl až tak špatný, pomyslela si.

„Nechceš si zatancovat?" navrhla mu Ruby.

„Jasně, proč ne?" usmál se, chytl ji za ruku a pospíchal na taneční parket. 

Bylo už skoro 10 hodin a Ruby si s Davidem stále měla o čem povídat. Měli vypité už nějaké ty drinky a Ruby začínala být unavená.

„Hele, Davide, asi už půjdu domů, jsem unavená. Moc jsem si to s tebou dnes užila, jsi vážně fajn kluk, jsem ráda, že jsem tě poznala. Můžeme si to klidně někdy zopakovat." usmála se a začala se pomalu zvedat ze židle a připravovat na odchod.

„Počkej..." zarazil ji David. „...Emma s Adamem asi už řídit nebudou, nemůžu tě nechat jít domů samotnou."

„Jak se ale Emma s Adamem dostanou domů?"

„Nejspíš pojedou autobusem, auto tu nechají a zítra si pro něj přijdou."

Ruby se podívala směrem na Emmu, která čekala na Adama před pánskými záchody, opatrně se rozhlédla, jestli ji někdo nevidí a vešla dovnitř.

„Doprovodím tě." navrhl David. Ruby se polichoceně usmála a kývla.

Rozloučili se s Emmou a Adamem a vyšli z baru. Venku vládlo ticho noci. Černou oblohu rozjasňovali hvězdy a zářivý měsíc. Pouliční světla lamp osvětlovala pochmurné ulice Guildfordu. Ruby s Davidem vešli do parku, což byla skvělá zkratka k Ruby domů. Zde však bylo jen pár světel a koruny stromů nedovolovaly měsíci v úplňku, aby alespoň krapet osvětlil cestu. V tom David chytl Ruby za ruku. Nevěděla, jak má reagovat, znají se přece jen chvíli. Odtáhla se od něj a slušně se omluvila.

„Promiň Davide, ale na tohle je možná ještě moc brzy." David se zamračil. V slabém světle vzdálené lampy vypadal docela strašidelně. Po chvíli se však zase uklidnil, ale zbytek cesty neřekl ani slovo, nejspíše ho to dost vzalo. Proč jsou kluci tak nedočkaví? Konečně prošli parkem a Ruby se zase cítila v bezpečí díky plně osvětlené ulici.

„Tak tady bydlím," řekla a ukázala na malý domek, „díky, že jsi mě doprovodil." poděkovala a usmála se na něj. On jí však úsměv neopětoval, jen se podivně zakřenil a otočil se.

„Ještě se uvidíme..." řekl slabým hlasem. Ruby se docela vyděsila. Ještě že už je doma. Šla se osprchovat, převlékla se do pyžama a lehla si do své postele, kde zanedlouho usnula.