My Psychology Teacher {CZ}

Kabinet

Na obědě si vzala tácek a začala si vybírat salát.

„Ahoj." řekl někdo vedle ní. Otočila se a spatřila Scotta a jeho krásné modré oči, jak na ni zvědavě koukají.

„Dobrý den. Chcete pomoct s výběrem salátu?" řekla humorně a on se začal smát.

„No, vlastně bych i tvou pomoc ocenil. Já jen, jestli bys byla ochotná za mnou po obědě jít do kabinetu a ukázat mi tvé poznámky, víš, abych věděl na co navázat."

„Dobře, přijdu," řekla polichoceně.

„Takže ve dvě?" navrhl.

„Fajn," usmála se a podívala na něj, jak bezmocně kouká na půl tuctu různých salátů. „a vezměte si ten okurkový, je výborný" podotkla zkušeně a šla si sednout ke stolu.

Ve dvě hodiny stála před jeho kabinetem, přistoupila blíže ke dveřím, natáhla ruku a nervózně zaklepala. Trošku znejistila, když nikdo neotevřel. Zaklepala proto znovu, teď už ale o něco jemněji. Najednou uslyšela kroky.

„Oh, ty už tu čekáš, promiň, že jsem tě nechal čekat. Trošku jsem zabloudil."

„Ne, to nevadí. Vlastně tu ani nečekám tak dlouho." usmála se na něj. Prošel kolem ní ke dveřím a z kapsy začal vytahovat svazek klíčů.

„Asi to chvilku potrvá, ještě jsem si nezapamatoval, který je ten správný." omluvil se předem. Pár minut tam stáli, až konečně našel ten správný klíč.

„Prosím, pojď dál..." řekl a počkal, až vejde. Rozhlížela se po jeho kabinetu. Měl tam dvě velké dřevěné skříně, které byly zdobeny různými rytinami, mohutný dřevěný stůl s hnědým koženým křeslem, pár květin a velké francouzské okno. Místnost byla světlá a skvěle ladila s nábytkem. Posadila se na vysokou dřevěnou židli s mohutným opěradlem. Vytáhla své poznámky a učebnici a položila je na nízký konferenční stolek před ní. On si sedl naproti a celou dobu ji hladově pozoroval. Vzal si do ruky její poznámky a soustředěně si je začal pročítat. Ona jen tak seděla a čekala, co z něho vypadne.

„Máš pěkné písmo..." podíval se na ni a usmál se. „Ehm... takže díky za ty poznámky. Moc jsi mi pomohla."

„Jo, v pohodě, potřebujete ode mě ještě něco?"

„Ne, to je vše, děkuji. Takže uvidíme se zítra..." pomalu začal vstávat ze židle a popocházet směrem ke dveřím, Ruby ho následovala.

„Zítra? Vždyť zítra nemáme psychologii." nechápala Ruby.

„Víš, dostal jsem ještě tělocvik s chlapci." vychvaloval se. No, tělo na to rozhodně měl, svalnaté ruce a vypracovaný hrudník byli pod těsným černým trikem očividné. „Tak zatím, Ruby, a ještě jednou ti moc děkuji."

„Jasně, nemáte za co. Ráda pomůžu." usmála se na něj a opouštěla kabinet. „Na shledanou..." Když kráčela po chodbě, cítila jak ji Scott pozoruje. Nenápadně se otočila a viděla ho, jak stojí opřený o rám dveří a dívá se na ni. Nervózně se na něj usmála a sešla ze schodů.

Mám pokračovat? :)