My Psychology Teacher {CZ}

Pozvání

Už bylo po šesté hodině a Ruby se Scottem stále seděli v kavárně a báječně si rozuměli.

„Ježíš, to už je čtvrt na sedm?" koukla Ruby na hodinky.

„No a? Spěcháš snad někam?" zeptal se jí Scott a usrkl si z už třetího mléčného koktejlu, jelikož již oba měli kávy až až.

„Ne, jen že tu sedíme skoro čtyři hodiny a tak číšnice na mě pořád divně civí." řekla a nenápadně se ohlédla na bar, odkud na ni ta ženská neustále probodávala pohledem.

„Nejspíše žárlí." usmál se Scott a Ruby se začervenala. Když měli oba dopito, Scott zaplatil, a to i za Ruby, a vyšli z kavárny. Vzduch venku se ochladil.

„Tak já asi už půjdu domů. Moc vám děkuju za skvělé odpoledne. Na viděnou." loučila se Ruby, když vtom ji Scott chytil za ruku.

„Počkej, přece tě nenechám jít domů samotnou, doprovodím tě." usmál se a ruku ji pomalu pustil. Po pár krocích ticha Scott konečně promluvil.

„A co plánuješ po střední?"

„Chtěla bych studovat psychologii." zalichotila mu.

„Ach, to mě těší." pousmál se. „A dál co? Zůstaneš tady v Guildfordu nebo vycestuješ?"

„Nejspíše zůstanu tady. Narodila jsem se tu. Mám tu rodiče. Nemohla bych je tu nechat."

„Ty bydlíš s rodiči?"

„Ne, už ne," usmála se, „před rokem jsem se odstěhovala do domu mé tety, která musela kvůli práci do Liverpoolu. Mí rodiče bydlí na druhé straně města, takže to mám teď blíž do školy. Často je ale navštěvuji. A odkud jste vy?"

„No... s mými rodiči pocházíme z Německa, ale když jsem byl malý, přestěhovali jsme se do Londýna za lepším. V Londýně jsem vyrostl, vychodil školy, když jsem ale dokončil vysokou, rozhodl jsem se, že začnu bydlet ve vlastním, tak jsem se nakonec dostal do Guildfordu. Koupil jsem si tu krásnej byt kousek od školy, a i přesto jsem první den v práci nestíhal." zasmál se.

„Jsme tu," řekla Ruby a ukázala na svůj domov, „tohle je ten můj domeček." zasmála se.

„Moc pěknej." usmál se. „Moc jsem si to dneska užil."

„To já taky." řekla a stoupla si čelem k němu. Čekala, že něco udělá.

„Tak se měj a dobrou noc." řekl a Ruby cítila zklamání.

„Dobrou..." řekla a začala odemykat dveře od domu.

„Ruby?" slyšela, když vcházela do dveří. „Hele, nechtěla bys zítra na večeři?" zeptal se nervózně. „Víš probrat ještě tu psychologii." usmál se.

„Jasně, proč ne." culila se Ruby.

„Znáš tu restauraci tady na rohu?"

„Jo, mám ji moc ráda."

„Tak v sedm tam?"

„Dobře, dobrou noc."

„Dobrou noc a zítra na viděnou."

Mockrát vám děkuji za ohlasy, jste báječní! ♥