My Psychology Teacher {CZ}

Schůzka se Scottem

Další ráno byla Ruby tak nedočkavá z budoucího setkání se Scottem, tedy s panem učitelem Brownem, že vstávala už v šest hodin, i když byla sobota, jen aby se mohla pořádně připravit. Nasnídala se, hodila sprchu a zůstala stát u otevřené skříně.

„Co si obleču?" zeptala se sama sebe. Asi deset minut různě kombinovala outfity, ale nakonec stejně zůstala u roztrhaných modrých džín, bílého trika a tenisek. Do dvanácti hodin si pročítala kapitolu Emoce, aby byla připravená, a poté si dala její obvyklý oběd, tedy zeleninový salát s kuřecím masem, učebnice hodila do hnědé tašky a oblékla se. Vyrazila trošku dříve, nerada chodila pozdě. Když dorazila k dané lavičce, zarazila se. Seděl tam, měl na sobě tmavé džíny a bílé triko, zamyšleně sledoval kolemjdoucí, ale když spatřil Ruby, vykouzlil se mu na rtech široký úsměv.

„Ahoj, Ruby. Jsi tu dříve."

„Zdravím, to vy taky." usmála se.

„Já vím, nechtěl jsem přijít pozdě."

„To já taky ne" zasmáli se.

„Tak půjdeme, ne?" řekl a vykročil.

„Počkat, kam?" zeptala se.

„Za parkem je skvělá kavárna, zvu tě." usmál se a pobídl ji, aby šla za ním. Byla docela překvapená. Když kráčela za ním, nenápadně mu okukovala zadek, byl dokonalý. V tom se však Scott otočil a Ruby hned zajela pohled úplně jinam. Usmál se a pokračoval v chůzi. Kavárna, ke které jsme dorazili, vypadala nádherně. Vešli jsme dovnitř a jakmile nás zahlédla číšnice, hned nás usadila ke stolu pro dva a zeptala se, co budeme pít.

„Já si dám černou kávu a ty?" zeptal se mě Scott.

„Cappuccino, děkuju." usmála se. Číšnice přikývla a odkráčela, přitom si Ruby všimla, jak výrazně kroutí zadkem.

„Tcc..." zasyčela.

„Co se děje?" zeptal se jí Scott.

„Ale nic..." zatloukala a dělala, že si pročítá nápojový lístek na stole.

„Myslíš tu slečnu?" řekl a Ruby rázem zvedla svůj zrak na Scotta. „To přede mnou dělají často." zasmál se.

„Aha..." zarazila se, že je tak otevřený. Zanedlouho přinesla číšnice naše kávy a při odchodu opět vrtěla zadkem jako by nic. Oba se na sebe podívali a zasmáli se. Scott si usrkl kávy.

„Chtěla si se mnou probrat tu psychologii, ne?"

„Jasně," přikývla Ruby a začala vytahovat učebnice, „potřebovala bych to vysvětlit." řekla a nalistovala danou kapitolu.

„Emoce jsou relativně krátké epizody vzájemně souvisejících koordinovaných změn v několika komp-" začal předčítat, když vtom jej Ruby zarazila.

„Já vím, co je v učebnici. Potřebovala bych spíše, abyste mi to převyprávěl vlastními slovy." usmála se na něj a doufala, že nechce nemožné.

„Dobře," řekl a zavřel učebnici, „když se ti podívám hluboko do tvých očí..." pravil a pohlédl na Ruby, která z jeho pohledu úplně roztála, „...určitě pocítíš nějakou emoci. Každý reagujeme jinak, každý může mít úplně odlišnou reakci na různé události. Někoho může takhle hluboký pohled vystrašit, jiného zase uklidnit, jakou emoci cítíš ty?" zeptal se a Ruby se začervenala.

„Důvěru..." řekla tiše.

Doufám, že se vám další kapitolka líbila, budu moc vděčná za komentář a hvězdičku ^^