My Psychology Teacher {CZ}

Tělocvik

Zazvonilo. Ruby vyšla s davem spolužáků ze třídy matematiky a vydala se do tělocvičny. V šatně se převlékla do bílého tílka a krátkých černých šortek, obula si tenisky, svázala si svoje dlouhé hnědé vlasy do gumičky a vyběhla na od slunce rozpálené hřiště. Najednou ho uviděla, stál tam, opřený o zábradlí. Měl na sobě černé tílko, šedé tepláky, bílé tenisky a na obličeji černé sluneční brýle. Usmíval se na ni.

„Ahoj," řekl a popošel k ní. „jak se máš?"

„Dobrý den, jo, jde to." řekla Ruby nervózně, protože nevěděla, kam se dívá. „Pane učiteli, chtěla jsem se vás na něco zeptat..."

„Ano, jistě," sundal si zdvořile brýle a ukázal jí své krásné modré oči. „co tě trápí?" Nemohla se soustředit, stále si musela prohlížet jeho vypracované paže.

„Víte, chtěla jsem se vás zeptat, jestli bych k vám nemohla někdy přijít na doučování z psychologie. Jde hlavně o tu kapitolu Emoce, snad byste mi to pomohl nějak pochopit." zeptala se opatrně, nechtěla, aby odhalil její záměr vidět ho i po škole.

„Fajn, to není problém. Rád ti pomůžu. Máš to přece u mě." usmál se a Ruby cítila, jak jí začíná být horko. „Tak třeba dneska ve čtyři?" Ruby se na něj omluvně podívala.

„Omlouvám se, ale dneska už něco mám. A slíbila jsem to kamarádce, takže se z toho jen tak nevykroutím. A nešlo by to zítra?" tentokrát se na něj usmála ona a on jí úsměv oplatil.

„Dobře, tak třeba ve dvě? Hodí se ti to?"

„Jo, skvěle. Ale kde půjdeme, škola je v sobotu zavřená." zeptala se a byla nedočkavá jeho odpovědí.

„Víš co, sejdeme se v parku, na tom samém místě jako včera, platí?" usmál se na ni.

„Fajn, platí." milovala jeho úsměv, jeho rty... najednou však učitelka tělocviku Greensová zapískala hlasitě na svoji píšťalku, což znamenalo, že hodina začala.

„No, už budu muset jít, takže zatím." řekla a odklusala k davu dívek.

„Zatím..." zavolal na ni spokojeně. Ona se na něj jen otočila a usmála.

„Dejte si dvě kolečka." zavolala na dívky paní Greensová a krátce pískla na píšťalku. Dívky se rozklusaly a Ruby se snažila být mezi prvními. Běhala celkem rychle. Na to, že nikdy neběhávala to bylo dobrý.

„Hele Ruby," ozval se udýchaný hlas vedle ní, snažíc se běžet stejně rychle, jako ona. „co máš s panem učitelem Brownem?" Ruby se za hlasem otočila a zjistila, že je to Emma.

„Nic, proč?" zeptala se vyděšeně Ruby.

„Dobře, jen, že se sem celou dobu dívá. Myslíš že pozoruje Ericu?" zeptala se Emma vyčerpaně.

„Proč zrovna ji?"

„Na tělocvik si nebere podprsenku." řekla podrážděně Emma. Ruby se podívala na Scotta a byla si jistá, že pozoruje ji. Taky ho přitahovala, věděla to.

„Ten dnešek tedy platí?" zeptala se Emma a začala lapat po dechu.

„Jo, platí. Kde a v kolik je sraz?"

„V pět hodin před barem. A nebo bychom tě mohli vyzvednout, ať zbytečně neutrácíš za benzín." navrhla Emma.

„To je dobrý, já bych tam šla pěšky."

„Cože, pěšky? Blázníš? Vždyť je to skoro přes celý Guildford. A jak by ses pak v noci vracela?" pomalu začali zpomalovat, protože už dobíhali druhé kolečko. „Takže tě hezky vyzvedneme, nebudu si tě brát na triko."

„Dobře," usmála se Ruby. „jak myslíš." Zrovna procházeli kolem Scotta a Ruby se za ním nenápadně otočila. Pozoroval ji s širokým úsměvem na tváři, který ho za malou chvilku přešel, protože si jeden z kluků podvrtl kotník při hraní fotbalu.

„Fajn, teď si dejte rozcvičku."

Tak dnešní kapitolka trošku delší :) Snad se bude líbit ^^