Konečně spolu
"Dulce, povězte nám, kdy jste naposledy viděla ex členy kapely RBD?" zeptala se mě redaktorka. "S May a Any se vídám často, tedy, jak je to jen možné, při našich turné a natáčení a tak podobně. S Chrisem a Ponchem se už tak často nevídám a s Uckerem ..." zarazila jsem se. Neviděla jsem ho už tak dlouho, ale přesto jsem ho z hlavy nevytřískala. "S Uckerem už jsem se neviděla celou věčnost. Naposledy jsem ho viděla více než před půl rokem." "Aha, takže více než dva měsíce před začátkem tohoto turné, ano?" Přikývla jsem. "Ano." "My jsme si pro vás připravili malé překvapení. Prosím, přivítejme ve studiu Christophera Uckermanna!" Srdce mi začalo bít jako splašené. "Klid, jen se uklidni. Asi jsi špatně slyšela ... A jestli ne, zvládneš to, už je to přece tak dlouho." blesklo mi hlavou. Na tváři jsem se snažila udržet úsměv, ale myslím, že vypadal dost křečovitě. Tleskala jsem jako všichni ostatní. A pak se tam objevil. Redaktorka se postavila. "Těší mě, že vás zde můžu přivítat, Christophere." podala mu ruku. "Jsem poctěn vaším pozváním." odvětil. Vždy to byl džentlmen. Pak se otočil ke mně a mě se mimoděk ústa roztáhla do zářivého úsměvu. Postavila jsem se, abych ho i já mohla přivítat. "Dul!" překvapeně se usmíval. Pak mě objal. "Rád tě zase vidím." zašeptal mi do ucha. "I já tebe." tiše jsem mu odpověděla a zoufale se snažila nezavřít oči blažeností, že se ocitám v jeho náručí, a udržet rovnováhu, protože se mi podlamovala kolena. Když se odtáhl, oba jsme se posadili. Diváci vřískali jako na lesy. Uvědomila jsem si, že takový hluk vydávali i na koncertech, když se konečně dočkali vytoužených polibků. "Dolores, nevěděl jsem, že se tady potkám s Dul." Ucker obrátil svou pozornost k redaktorce. "Ani ona nevěděla, že se tady uvidíte." kývla směrem ke mně, "Nevěděli jste to, protože jsme chtěli zjistit, jak na to zareagujete." Další půl hodinu co pořad trval jsme odpovídali na otázky, které nám moderátorka kladla. Nevěděla jsem, jestli si to uvědomují i ostatní, ale do řeči už mi moc nebylo. Když konečně skončilo natáčení, které bylo vysíláno do přímého přenosu, dobelhala jsem se k šatně. Tam jsem se posadila do křesla a snažila jsem se donutit k tomu, abych se převlékla a odlíčila. Nesnáším, když mě líčí maskéři. Připadám si potom jako nějaké neschopné individuum. Najednou se ozvalo tiché zaklepání. "Ano?" Ve dveřích se objevila Uckerova hlava. "Ahoj, můžu dál?" "Jistě." přikývla jsem s úsměvem. Všimla jsem si, že už je převlečený. jako vždy mu to neobyčejně slušelo. "Stalo se něco? Byla jsi dnes nějaká zamlklá." ustaraně na mě pohlédl. "To se ti jen zdá. Posaď se." ukázala jsem na pohovku. "Díky, takže, ty jsi tady na turné, viď?" Přikývla jsem. "Ano, a ty? Vážně jsem neměla tušení, že tady budeš." "Vlastně jsem taky na turné. A jak se ti Španělsko líbí?" "Hodně mi připomíná Mexiko." "I mě." "A jak se má Luisa?" "Kdo?" "Tvá přítelkyně ..." odpověděla jsem zaraženě. "Aha. Jó, tahle Luisa. To není má přítelkyně. Byla to novinářská kachna. Je to má kamarádka. Doprovázel jsem ji na jedno pracovní setkání. A viděli nás paparaziové." rozesmál se Ucker. "Aha." protáhla jsem. "A ty máš nějakého přítele?" zeptal se se zájmem. "Nečteš noviny? Ne, nemám." usmála jsem se. "Dul, dlouho jsme se neviděli. Nemáš dnes večer čas? Mohli bychom si zajít na kávu, nebo na večeři. Nebo na obojí." kouzelně se usmál. Píchlo mě u srdce. "Ráda bych, ale dnes mám jít na dobročinný ples. A zítra, jak vím, už ani jeden z nás nemůže - turné." Zadívala jsem se mu do očí. Posmutněly mu. Pak mě něco napadlo. "Teď mě napadá ... Nemám nikoho, kdo by mě tam doprovodil ..." Tvář se mu rozjasnila. "V kolik a kde tě mám vyzvednout?" zeptal se pohotově. "V hotelu Šedá hvězda ..." nedopověděla jsem. "Ty jsi ubytovaná v hotelu Šedá hvězda? I já tam bydlím! Tak to ty jsi ta, co mi vyfoukla apartmán!" rozesmál se. Ani já se neubránila smíchu. "Dobře, takže dveře číslo 245 v ... Já nevím, v devět už tam musíme být a cesta taky nějakou dobu trvá." "Dobře, řekněme v osm se pro tebe stavím. A pospěš si. Vezmu tě do hotelu, máš asi půl hodiny." "To už je tolik?" Přikývl. "Tak padej! Počkej v hale." "Ale no ták ..." smál se, když šel ke dveřím. V rychlosti jsem se převlékla a běžela jsem do haly za Uckerem. Byla jsem ráda, že mě do hotelu vezme, protože jsem nemusela čekat na taxík. Když jsme dojeli do hotelu, doprovodil mě ke dveřím, pak mě políbil na tvář a odešel. Jako omámená jsem zamířila do pokoje, oblékla si dlouhé černé šaty a jemně se namalovala. Těsně po tom, co jsem si natočené vlasy vyčesala nahoru a vypustila jen pár pramínků, někdo zaklepal na dveře. Vzala jsem kabelku a spěchala ke dveřím. \v nich stál jak jinak než dokonalý Ucker. "Ahoj." usmála jsem se. "Ahoj." opětoval úsměv, "Vypadáš překrásně. Všichni muži mi budou závidět." Cítila jsem, jak mi radost prostupuje celým tělem. Vyrazili jsme. Jeli jsme limuzínou, protože to tak chtěl můj manažer a za půl hodiny jsme byli na místě. Celou dobu jsme si tiše povídali. Před hotelem, kde se ples pořádal stála hromada novinářů. Slétli se kolem nás jako supi. Trpělivě jsme odpovídali na jejich otázky, dokud nepřijeli další hosté. Pak jsme se konečně dostali dovnitř. Ucker přinesl drinky a opět jsme si začali tiše povídat. Bylo mi s ním moc dobře. Celou dobu jsem se musela smát nebo alespoň usmívat, ale i jeho tvář zdobil úsměv. Z očí mu šlehaly jiskřičky radosti. Už jsme si opravdu dlouho povídali, když Ucker najednou zpozorněl. "Děje se něco?" "Ne, nic." usmál se, "Zatancuješ si se mnou?" "Vtipkuješ!" "Ne, myslím to vážně!" natáhl ke mně ruku. Do téhle doby jsem se vznášela v oblacích, ale teď jsem se roztříštila na milión šťastných kousíčků. Vedl mě k parketu. Poslouchala jsem tichou hudbu valčíku. Když mě vzal do náruče, myšlenky se rozletěly. Zaklonila jsem hlavu, abych se mu mohla podívat do očí. Svítily mu jako kdyby mi chtěly něco říct. Ale co? Anebo jsem do něj tak zamilovaná, že si to jen namlouvám. Během večera jsme střídavě tančili a povídali si. Několikrát pro nás přišli i jiní partneři. Když se k Uckerovi tiskla jiná žena, v srdci jsem pocítila osten žárlivosti a do očí se mi draly slzy. Ale to je moje chyba, kdybych mu řekla, že ... "Ale no ták, kdyby chyby!" okřikla jsem se. "Dul, posloucháš mě vůbec?" "Prosím? Ale ano, jistě že tě poslouchám. A co že jsi to říkal?" Rozesmál se. "Hlavně že mě posloucháš. Napadlo mě, že pojedeme jen kousek a k hotelu to dojdeme pěšky. Venku je hezky." Ukázal směrem k oknu. "Dobře, máš pravdu. Jsem unavená. Půjdeme už? Kolik je vlastně hodin." "Tuším, že kolem jedné hodiny ranní." usmál se. "Tak pojď." řekl. Dojeli jsme až k nedalekému parku. Propustili jsme řidiče limuzíny a zbytek cesty k hotelu jsme šli pěšky. Ucker mě zase doprovodil až ke dveřím pokoje. "Dobrou noc." Chtělo se mi plakat. Bylo mi jasné, že už ho zase dlouhou dobu neuvidím. "Dobrou noc." "Kdyby mě políbil na dobrou noc, mohla bych ..." V hlavě se mi začal vytvářet plán, jak s ním zůstat déle. Měla jsem štěstí, protože se sklonil a chtěl mě políbit na tvář. Pootočila jsem hlavou a ... Naše rty se setkaly. "Všechno, nebo nic." blesklo mi hlavou. Zavřela jsem oči. Odtáhl se a překvapeně se na mě podíval. Mimoděk jsem polkla. Čekala jsem, co udělá teď. "Zlobí se." blesklo mi hlavou a v očích se mi promítlo vše, co jsem v tomto momentě cítila. Ale k mému překvapení, se nerozzlobil, jen se sklonil, chytil mě za šíji a přitáhl si mě blíže k sobě. "Všechno!" uvědomila jsem si s radostí. Zcela jsem se poddala svým pocitům. "Christophere." vydechla jsem do jeho úst. Nevěděla jsem kdy, nebo jak jsme se tam dostali, ale už jsme byli v přijímacím pokoji apartmánu, Ucker bez saka. Pár vteřin na to skončil Ucker i bez košile. Tu jsem odhodila neznámo kam. Zvedl mě do náruče a odnesl do ložnice. A pak ...
