Těžké rozhodnutí
První část
Jako obvykle jsem stála před Uckerem a čekala. Právě na řadu přicházely polibky. Koukala jsem se mu do tváře a přemýšlela nad tím, proč mu dnes tak podivně cukají oči, jako kdyby se na mě nechtěl podívat. Nesměla jsem se zeptat. Ne teď. Pomalu mě chytil za ruce a váhavě se sklonil. Ale jen trošku. Kousek od mé tváře se zastavil a chvíli to vypadalo, že okamžitě odejde. Měl smůlu, byla jsem rychlejší, stoupla jsem si na špičky a v tu ránu se ozval šílený jekot fanoušků, protože jsme se konečně políbili. Jenže tentokráte to bylo jiné. Ještě jsme se od sebe ani neodlepili a Ucker už jednou nohou odcházel. Spěšně mě pustil a odešel. Do očí se mi vrhnuly slzy. Něco je špatně. Ale co? Vždy se na mě alespoň usměje, ale dnes se otočil na podpatku a utekl. Málem jsem mu utrhla ruce, protože jsem ho nechtěla pustit. Ale vykroutil se mi. Překonala jsem se, otočila k fanouškům a zářivě se na ně usmála. Nakonec jsem i já odešla z pódia. Hneď som sa rozutekala do šatne s Any s pätách. "Dul, Dul počkaj." kričala za mnou, no ja som ju nevnímala. Chcela som len čo najskôr odísť, zvaliť sa doma na posteľ a vypustiť svoje emócie, ktoré tak dlho dusím v sebe, na povrch, ako to robievam v poslednej dobe pomerne často. Dobehla ma, keď som bola skoro pri svojej šatni, chytila ma za ruku a prinútila zastaviť a otočiť sa na ňu. "Dul, je mi naozaj ľúto, ako Ucker reagoval. Netuším, prečo tak reagoval, ale vyzeral nejako chladne. No sľubujem ti, že hneď, ako to zistím, dám ti vedieť, dobre?" Len som prikývla a objala ju. Any veľmi dobre vie, čo ma už tak dlho trápi. Trápi ma Ucker. Trápi ma to, že ho tak veľmi milujem a nedokážem naňho zabudnúť. Vždy naňho myslím. Keď sa cítim zle, chcem, aby bol pri mne. Keď som šťastná, chcem sa s ním o svoje šťastie podeliť. Ale co si přeju nejvíce je, aby byl šťastný on. Náhle mě napadla hrůzná myšlenka, která mě děsila více, než jakákoli noční můra. Co když se už nechce líbat na koncertech? Co když potom bude šťastný? Spolknula jsem knedlík a zalezla do šatny. Přestože tam nikdo nebyl, schoulila jsem se do rohu místnosti a snažila zadržet slzy. Měla jsem pocit, že o mém neštěstí všichni vědí. Překonala jsem se a vztekle si otřela tváře. Dost, Dulce, jsi silná. Už jsi toho dost překonala, tak zvládneš i tohle. Je to jen další hloupá překážka, kterou ti život postavil do cesty. Za pár dnů se zase odmiluješ a budete nejlepšími přáteli. Společně se tvé lásce zasmějete. Teď se pěkně posbírej a běž do haly, protože už se určitě čeká jen na tebe! Posadila jsem se k zrcadlu a začala s přeličováním. Spěšně jsem se převlékla z kostýmu, zhluboka se nadechla, nasadila úsměv a vyrazila. Málem jsem si v tom spěchu zapomněla věci v šatně.
UCKER
A nastali bozky. Tie bozky, ktoré sú vždy čoraz intenzívnejšie. Nútia ma čoraz viac si uvedomovať, že Dul milujem celým svojim srdcom, no aj napriek tomu som zaváhal. Už už som chcel odísť, keď sa Dul ku mne nahla a venovala mi jeden nádherný bozk. Už som to nemohol ďalej vydržať, tak som odtiaľ radšej utiekol ako taký zbabelý pes len kvôli tomu, aby som sa jej opäť nemusel dívať do očí. Opäť by som jej vo všetkom klamal ohľadom svojich citov ku nej. A to nechcem. Nezniesol by som pocit, že jej neustále klamem a nepoviem jej, čo k nej cítim. To by som jednoducho nedokázal. Už aj bez toho som jej klamal dosť. A nemám v pláne v tom pokračovať. No jedno viem isto. Musím odísť z jej života. Navždy. A nech ju už nikdy viac neuvidím, pretože to bude najlepšie pre nás oboch. Dlho som nad tým uvažoval, až som sa napokon rozhodol, no to rozhodnutie padlo. Odídem z RBD. Možná proto jsem se dnes líbání chtěl vyhnout. Byl jsem pevně rozhodnutý dnes celé RBD ohlásit, že končím. Jakmile dokončíme turné, musejí si za mě najít náhradu, anebo pokračovat v pětici. Jsem si vědom, že mě chvíli budou přemlouvat, ale nakonec se smíří s myšlenkou, že budou hrát sami. Navrhnu jim třeba Diega Gonzálese. Je to skvělý zpěvák a jsem si jist, že takovou nabídku neodmítne. A už vůbec ne, když máme ve skupině tři krásné dívky. Vždyť už při natáčení Rebelde po nich pokukoval. S touto myšlenkou jsem vešel do šatny. Nechtělo se mi převléknout a sejít do haly, kde už všichni čekali. Po patnácti minutách tupého zírání před sebe jsem se konečně dokopal k převlékání. Líně jsem se natáhl pro oblečení. Jakmile se ze slavného Christophera Uckermanna stal zase jen Christopher Uckermann, pověsil jsem kostým na ramínko a vydal se do haly. Všichni už tam byli a čekalo se jen na mě. Opět jsem se pečlivě vyhýbal očnímu kontaktu, ale tentokráte nejen v případě Dul, ale i všech ostatních.
DULCE
Rýchlo som sa ešte obzrela, či mi tam nič neostalo a potom som už utekala do haly, kde ma už určite netrpezlivo čakajú ostatní. No nebolo tak. Nechýbala som tam len ja, ale chýbal tam aj Ucker. Kde sa asi tak zabudol? To bolo prvé, čo ma napadlo. Pre istotu som ešte raz pohľadom prešla po miestnosti, no po Uckerovi ani stopy. Ešte neprišiel, a to tu väčšinou býva vždy prvý. Netuším, čo sa mu mohlo stať, že ešte neprišiel. Možno mu niekto zavolal alebo ... Ja naozaj netuším. "Ahojte." pozdravila som ostatných. "Ucker tu ešte nie je?" spýtala som sa ich. "Ahoj Dul. Ucker ešte neprišiel." oboznámila ma May. Prikývla som a všetci spoločne sme netrpezlivo vyčkávali Uckera. Keď sa konečne ukázal, vyzeral iný. Ani sa na nás nepozrel, ani sa nepozdravil. Neriešili sme to, no naozaj nemám ani potuchy, čo mu asi tak mohlo sadnúť na nos. Snáď ho to skoro prejde, pretože ak nie, tak pomaly, ale isto naša skupina upadne do zabudnutia. Popadla mě neuvěřitelná chuť rozběhnout se za ním a zeptat se ho na to. Jsem přece jeho kamarádka. Všichni jsme jeho přátelé. Jsme tady od toho, abychom mu pomohli. Vždyť přeci přátelé jsou andělé bez křídel. Nějak jsem se nemohla, nebo spíš nechtěla ovládnout a udělala jsem to, co mi nařizovalo srdce, ale rozum zakazoval. Vyrazila jsem za Uckerem, přestože jsem riskovala, že pro jeho krásné oči zase ztratím hlavu. Byl ve předu a dělal předvoj celé naší skupině. Před východem jsem ho dohnala a stihla zastavit. Nevím, jak bychom to řešili před médii a spoustou ječících fanoušků. Ostatní byli značně pozadu, ale já nečekala. "Uckere, co se s tebou děje? Proč jsi takový?" Snažila jsem se zachytit jeho pohled, ale vytrvale mi utíkal. "Jaký?" "Já ani nevím. Mrzutý? Smutný? Nešťastný? Řekni mi to, prosím, jsem tvá kamarádka." Povzdechl si. "Dulce, řeknu ti to až bude vhodný čas. A nejen tobě, ale i ostatním." Vydal sa ďalej a ja som tam ostala zarazene stáť ako soľný sĺp a hľadela pred seba, kde stál pred malou chvíľkou aj Ucker. Neviem, prečo sa správa tak ako sa správa, ale zistím to. No sám povedal, že nie len mne, ale celej RBD chce niečo povedať. Ale čo také by nám chcel povedať? Nech rozmýšľam ako rozmýšľam, nič také mi nenapadá. Len dúfam, že nie je chorý alebo že sa nič nestalo niekomu z jeho rodiny, pretože by ho to určite zložilo. Koniec koncov, nech to je, čo chce, určite budeme stáť všetci pri ňom a podporovať ho. Len dúfam, že to nie je nič vážne. Pretože inak by som to ani neprežila. Až tak mi na ňom záleží. Záleží mi na ňom dokonca viac ako na mne samotnej. A to ma dosť desí. Desí ma predstava, že by odišiel a že by som ho už nikdy nevidela. Mám z toho strach. Mám strach sama zo seba, čoho všetkého som vlastne schopná len a len pre neho. A bojím sa, že on necíti to isté a to by ma neskutočne zranilo, preto mu to radšej nepoviem. Zakroutila jsem hlavou, abych se vzpamatovala dříve, než dojdou ostatní a následovala Uckera. I já jsem vyšla ven, na rtech předstíraný úsměv. Okamžitě mě oslnily světla blesků z fotoaparátů a ohlušil jekot lidí. Ochranka se kolem mě sešla, jako kdybych byla jedna z obrovských cenností. Pohledem jsem vyhledala Uckera. Rozdával krásný úsměv na všechny strany a když se usmál určitě, zdálo se, že dotyčná fanynka zkolabuje. A obzvlášť, když k ní natáhl ruku, nebo jí obdaroval autogramem. Vlastně jsem se jí vůbec nedivila. Když jsem se ohlédla zpátky ke dveřím, už vyšli i všichni ostatní. Byla jsem si jistá, že Any, May, Poncho i Chris úsměv nemusejí předstírat. Nebyli vyvedení z míry Uckerovým chováním, ani ostatním nic netajili. "Slečno Dulce, budete rozdávat autogramy?" otázal se jeden z bodyguardů. Vzpamatovala jsem se. "Prosím? Ale ano, jistě. Přece nezklamu fanoušky, nemyslíte?" usmála jsem se na něj, přestože mi do smíchu nebylo.
UCKER
Bol som šťastný, že môžem byť opäť so svojimi fanúšikmi a obdarovať ich aspoň pár podpismi. No ešte šťastnejší som bol, keď to všetko už konečne skončilo a mohol som ísť domov, pretože na jednej strane som veľmi unavený, no na tej druhej sa nemám chuť baviť s ostatnými, keď im oznámim, že končím. Nechcem, aby si robili nejaké nádeje. A keďže máme zajtra voľno, pošlem im SMS-ky, nech prídu ku mne do apartmánu, že im chcem niečo súrne povedať. Pomaly som sa dotackal k autu, sadol si za volant a urobil to, na čo som práve myslel. Napísal som všetkým členom RBD SMS-ky, na ktorých stálo: Keďže máme zajtra voľno, tak prosím vás príďte ku mne do apartmánu okolo jednej. Chcem vám niečo oznámiť, a prosím príďte všetci. Ucker. Pre istotu som si to ešte raz prečítal a potom som to poslal ako hromadnú správu všetkým členom RBD vrátane mojej krásnej Dul.
DULCE
Sedela som v aute a už som chcela štartovať, keď v tom mi prišla SMS. Pozrela som si od koho je. Bola od Uckera. Bylo mi jasné, že to souvisí s jeho podivným chováním. Celá rozrušená a roztřepaná jsem se rozjela do hotelu. Nejprve jsem se chtěla okamžitě rozběhnout za Uckerem, ale pak jsem si to rozmyslela. Stejně by mě odbyl stejně jako před chvílí. Zavřela jsem se do koupelny a vylezla až po hodné chvíli. Byla jsem unavená, proto jsem si hned vlezla do postele a zavřela oči. Ale nic. Neusnula jsem. V hlavě se mi honilo tolik myšlenek, že to nešlo. Už hodinu a půl jsem jen tak zírala do stropu. Po chvíli jsem to vzdala, pod noční košili jsem si navlékla šortky a na ni mikinu. Tiše jsem vyšla z pokoje na chodbu a vyrazila jsem na hotelovou terasu. Sedla jsem si na houpačku, zadívala se na hvězdy a přemýšlela jsem.
UCKER
Vím, že jsem chtěl ostatním můj odchod oznámit už dnes, ale když jsem se zadíval na Dul, nedokázal jsem to. Navíc jsem byl strašně unavený a proto jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl. Keď mi ukázalo, že SMS-ky boli odoslané, neváhal som, naštartoval svoje autíčko a vydal sa naspäť do hotela. Prvé, čo som urobil po mojom príchode bolo to, že som sa osprchoval. Bol som už dosť unavený, tak som si ľahol do postele s domnienkou, že zaspím, no stále som sa len prehadzoval z boka na bok. Nedalo sa mi zaspať. Stále som len musel myslieť na to, ako som sa rozhodol a taktiež ako to prijmú ostatní členovia RBD, a najmä Dul. Na nej mi najviac záleží. Ale musím ju už dostať z hlavy. A nie len z hlavy, ale aj zo svojho srdca. Napokon som predsa len tento boj so spánkom prehral, tak som teda vstal a len tak v pyžamových nohaviciach a tričku som potichu vyšiel z izby a namieril som si to na hotelovú terasu. Pomaly som kráčal halou, až som sa konečne k spomínanej terase čoraz viac približoval. No zdá sa, že som nebol sám, komu sa nedá zaspať. Sedela tam nejaká žena, no len čo som podišiel bližšie, spoznal som ju. "Dulce." Nebyl jsem si jistý, zda jsem její jméno vyslovil nahlas, ale ona se otočila, takže zřejmě ano. V očích se jí objevily podivné záblesky překvapení. Ale to nebylo vše, mimo úžas a strach se v nich jevilo něco, co jsem nedokázal identifikovat. Seděla na houpačce otočená do zadu a němě se na mě dívala. Stál jsem na místě jako přibitý, dokud se na houpačce kousek neposunula. I já se konečně pohnul z místa a vyrazil jsem k ní. Posadil jsem se vedle ní a sklonil hlavu. Nevěděl jsem, co říct a tak jsem raději mlčel.
DULCE
"Dulce." slyšela jsem tichý vzdech. Otočila jsem a koho jsem neviděla? Uckere... Srdce se mi rozbušilo jako o závod. Co tady dělá? Stál na místě, jako kdyby zakořenil a jen mě propaloval pohledem. Ústa měl pootevřená údivem. Kousek jsem se posunula na sedačce houpačky a on se konečně pohnul. Aniž by ze mě spustil zrak, posadil se vedle mě, ale potom sklonil hlavu. Mala som pocit, že sa mi vyhýba, no nemala som tušenie prečo. Ale mala som to v úmysle zistiť. "Ucker, prečo sa mi vyhýbaš? A nie len mne, ale všetkým. Dnes na koncerte si bol nejaký divný." oslovila som ho. Netrpezlivo som čakala na to, čo mi odpovie. On zdvihol hlavu a zahľadel sa mi hlboko do očí. Nechápala som jeho pohľad, no vyčítala som z neho nervozitu a taktiež strach. Ale prečo strach? No skôr, než som to stihla zistiť, opäť odvrátil odo mňa pohľad a zahľadel sa do zeme. "Dul, ja vám to poviem zajtra. Čo ti neprišla správa?" odpovedal mi trošku sklesnuto a zarmútene. "Áno, prišla mi, ale to neznamená, že mi to nemôžeš povedať teraz." chcela som aj naďalej naliehať, no on mi to nedovolil. "Dul, ver mi, prosím ťa. To čo vám chcem povedať, musím povedať všetkým naraz a nie niekomu zvlášť." skočil mi do reči. "Tak preto nemôžeš spať? Je to až také vážne?" zahľadela som sa na neho a trošku som sa k nemu prisunula bližšie. Ruku jsem mu položila na záda mezi lopatky, ale když strnul, spěšně a smutně jsem ji zase stáhla. Z jeho slov mi běhal mráz po zádech. Začala jsem se tak neuvěřitelně bát, že jsem měla pocit, že z takového množství vzrušení asi zkolabuju. Bála jsem se, že tady sebou seknu a co potom? Nedokázala jsem se ovládnout a opět jsem začala s přesvědčováním. Nasadila jsem prosebný trpitelský výraz a spustila svoje nářky. "Uckere, prosím, řekni mi, co to je. Děsíš mě! Já asi umřu. Bojím se, že je to něco vážného. Něco, co mi změní celý život. Vezme půdu pod nohama. Že mi chceš odejít." "Mi?" zopakoval překvapeně a tázavě zvedl zrak. Ajaj, to jsem vážně řekla? Zatrnulo mi, srdce mi začalo bušit tak rychle a silně, že jsem si byla jistá, že to musí slyšet. Cítila jsem ho až v krku. "Ehm, nám. Špatně jsi mi rozuměl." opravila jsem se. "Ne, Dul, rozuměl jsem ti dobře. Ty jsi řekla mi chceš odejít. Nechápu, co mi chceš říct. Nebo možná nechceš a jen ses přeřekla..." "Áno, máš pravdu, preriekla som sa. Nechcela som to povedať. Naozaj prepáč." sklopila som hlavu a zahľadela sa do zeme. Premýšľala som nad tým, čo som práve urobila a hlavne ako som zareagovala. Nemala som mu povedať o svojich citoch? Čo ak mi naozaj odchádza a ja ho už nikdy v živote neuvidím? Čo bude potom?
UCKER
Dul ma svojou reakciou naozaj zaskočila. Nevedel som, prečo tak zareagovala, no najviac ma zabolelo to, keď mi povedala, že sa len preriekla. Že to bol omyl! No potom som sa na ňu pozrel, pretože som v jej hlase vycítil obvinenie. Akoby sa vinila za to, čo povedala, aj keď mne to vôbec nevadilo. Práve naopak. Čo by som len dal za to, keby ma Dul naozaj milovala tak ako ja milujem ju. Pomaly som zdvihol hlavu a otočil sa ku nej. No vtedy sa stalo to, čo som vôbec nečakal. Dul tiež zdvihla hlavu a zahľadela sa mi do tváre. Z očí jej stekali prúdy sĺz. Nějak jsem se neubránil a zvedl jsem ruce k jejím tvářím. Palci jsem jí začal stírat slzy. "Dulce, neplač. Proč pláčeš? Pro to, co se právě teď stalo?" Hlasitě popotáhla a zakroutila hlavou. Sklonila ji, ale protože jsem ji držel, zase ji musela zvednout. Uplakaně se na mě podívala. "Tak proč tedy? Prosím, neplač. Nechci tě vidět plakat. Bolí mě to. Přestaň plakat. Slzy smývají krásu a to by byla škoda." snažil jsem se jí domluvit, ale nijak to nepomáhalo. "Já... Strašně se bojím, že jsem měla pravdu." "Pravdu?" nechápal jsem. "Když jsem řekla, že odejdeš." zašeptala a znovu vzlykla. Nemohl jsem jí to vyvrátit, nechtěl jsem ji lhát. Nikdy jsem to nedělal, pokud se nejednalo o jistou citlivou záležitost ohledně mého vztahu k ní. Naklonil jsem se k ní. "Neměj strach." požádal jsem ji. Byli jsme tak blízko a ona byla tak smutná, že jsem se neovládnul. Políbil jsem ji na čelo, potom na tváře, nos, oči a nakonec jsem to nevydržel a přitiskl své rty k jejím. Spolu s ňou som sa dostal do nádherného sveta plného vášne a lásky. Prekvapilo ma, že sa Dul neodtiahla, no ešte viac ma prekvapilo, že mi moje bozky opätovala. Bol som síce dosť prekvapený, no snažil som sa nedať to najavo a aj naďalej som ju s rovnakou intenzitou obdarovával bozkami.
DULCE
"Neboj sa." požiadal ma Ucker a bol pri mne úplne blízko. Pomaly sa ku mne priblížil ešte viac a pobozkal ma na čelo, potom na tvár, nos, oči a nakoniec ma pobozkal na ústa. Veľmi ma tým prekvapil a zároveň potešil, no nedala som ani jedno z toho najavo. Jeho bozky boli plné vášne a lásky a ja som mu ich vracala s rovnakou intenzitou, s akou mi ich on dával. Myslela som si, že toto je len nejaký krásny sen a že sa z neho za malú chvíľku prebudím, no nebolo to tak. Bola to skutočnosť a to ma tešilo a zároveň zarmútilo. Môj smútok sa čoraz viac prehlboval a bol čoraz intenzívnejší, no dostal sa navonok až vtedy, keď sa Ucker odo mňa odtiahol. Premkla ma túžba opäť mu ležať v náručí a bozkávať ho. Nevěděla jsem, jak se mám chovat a Ucker na mě jen zkoumavě hleděl. Nejspíše očekával buď facku, nebo další polibky. Z těch dvou možností bych si samozřejmě vybrala tu druhou, ale protože jsem nevěděla, proč to udělal, zamítla jsem oba dva návrhy. Raději jsem ho pevně objala kolem krku a bradou se na chvíli opřela o jeho rameno. I on mě objal a přitáhl kousek blíže k sobě. Zavřela jsem oči a vychutnávala si jeho teplé objetí. Po chvíli jsme se od sebe váhavě odtáhli, což pro mě bylo další zklamání. Přála jsem si zůstat tak už navždy, přestože jsem věděla, že je to nemožné. Věděla jsem, že to není správné, ale nejistota a strach byl silnější než já a já se bála, že by mi mohl říct, že ten polibek byl chyba, nebo že se unáhlil, nebo že mi ho dal jen proto, že jsem byla tak smutná. A to jsem nechtěla slyšet. Pomalu jsem se, aniž bych se na něj přestala dívat, zvedla a pozpátku se rozešla ke dveřím. Těsně u nich jsem se otočila a rozutíkala se do svého pokoje. Tam som sa hodila na posteľ a z očí sa mi opäť začali kotúľať slzy veľké ako hrachy. Nechcela som plakať, chcela som to zastaviť, no bolo to silnejšie ako ja sama a preto som len plakala a plakala.
