My Bad Step Brother

2.Díl

"Hele! Já nemůžu za to, že si matka našla přítele, který bydlí hodinu odsud. Myslíš si, že se chci stěhovat?" Rozmáchla jsem rukama před mou nejlepší kamarádkou Amy a sedla si do poslední lavice u okna. Je tu skvěle vidět na park vedle školy.

Pamatuji si, jak jsem se jednou, o hodině matematiky, začala smát, protože se nějaký pes rozeběhl nejspíše za motýlem a skočil do většího rybníčka a stáhnul páníčka s sebou.

Nad vzpomínkou jsem se zasmála a poté mě vyrušil hlas Amy. "Hej posloucháš mě?!"  Zamávala mi rukou před obličejem a já se na ni otočila.

" Ne, promiň, na něco jsem si vzpomněla." Usmála jsem se a ona se konečně posadila vedle mě.

" Ptala jsem se, jestli mě budeš alespoň jezdit navštěvovat."  Zesmutněla a já jí objala.

" Kdykoli budu moct, přijedu. Kdykoli zavoláš, přijedu. To si pamatuj!" Dala jsem jí pusu na tvář. Usmála se.

" Nemohla jsem si přát lepší nejlepší kamarádku, než jsi ty." Otočili jsme se ke dveřím, do kterých vlezla učitelka. Nejhorší učitelka na této škole.

Skoro každou hodinu si mě vyvolá a zkouší z něčeho, co jsme se pomalu ani neučili. Musím sedět rovné jako pravítko a usmívat se jak debil.

Dnes jsem naposledy na této škole, tak proč toho nevyužít?

" Slečno Werthalová, pojďte před tabuli." Řekla s kamenným výrazem. Zvedla jsem se a přešla k velké zelené ploše.

Porozhlédla jsem se po třídě a spatřila lítostivé pohledy. Vyšpulila jsem rty a nadzvedla obočí.

" Slečno Werthalová, já jsem zde." Ani jsem se nehnula a stále koukala do třídy.

" Jo, jsem si toho vědoma. Nepotřebuji mít noční můry při pohledu na vás."  Někteří se trhavě nadechli a jiní se začali smát.

" Co prosím?" Zvýšila hlas. Usmála jsem se a otočila se jejím směrem.

" No teda. A já si myslela, že slyšíte dobře." Protocila jsem očima a přešlápla z jedné nohy na druhou a překřížila si ruce na prsou.

" Tohle už ale přeháníte! Dneska tu zůstanete po škole a na celou tabuli napíšete 'Nikdy nebudu urážet starší, ani mladší lidi.'. A teď, se vrátíme ke zkoušení." Vynadala si svou propisku a sešit a začala si něco hledat.

Už mě opravdu nebaví stát. Došla jsem k lavici a vzala si volnou židli. Donesla jsem si ji před tabuli a sedla si.

" Můžete mi laskavě vysvětlit, co děláte?" Rozzlobila se ještě víc učitelka a já se usmála.

" Sedím." Odpověděla jsem. Učitelka si zavřela sešit a otočila se mým směrem.

" Slečno Werthalová, dám vám otázku. Jsou dva pytle. V jednom je rozum a v druhém zlato. Který by jste si vybrala?" Zeptala se mě a já věděla, kam tím míří.

" Se zlatem." Usmála jsem se a ona se vítězně postavila.

" No vidíte. A já bych si vybrala s tím rozumem." Vzala křídu a napsala na tabuli datum.

"No vždyť jo. Každý si vybereme to, co mu chybí." Zasmála jsem se a učitelka se vrátila ke katedře. Vzala si pravítko a namířila ho na mě.

" Dámy a pánové, na konci pravítka je idiot." Řekla a máchla pravítkem.

" Na kterém?"  Zasmála jsem se a celá třída se mnou.

Zazvonilo a já se vrátila ke své lavici a vzala si věci. Spolu s Amy jsme si uklidili učebnice a vzali si tělocvik.

Tohle bude ještě dlouhý den..