My Bad Step Brother

6. Díl

" Samantho, vsávej. Dneska jdeš poprvé do nové školy." Otevřela jsem oči a spatřila před sebou postavu Mika.Zakryla jsem si hlavu peřinou a zabručela. Nikdy jsem se takhle skvěle nevyspala. Tahle postel je úžasná. " Notak Sam. Vstávej. Dole na tebe čeká snídaně."

Pomalu jsem si odkryla hlavu a nadzvedla jedno obočí. " Co je k snídani?"

" Vafle s ovocem." Usmál se a já se odkryla celá. " Bred tě tam odveze, ano? S tvou matkou si musíme něco zařídit. Ve škole si již přihlášena, provede tě po ní buď zástupkyně ředitele a nebo nějaká studentka." Zavřel dveře a já se vysoukala z postele.

Ve skříni jsem si vzala džíny a crop top, že šuplíku si vytáhla spodní prádlo a šla do koupelny, kde jsem si udělala hygienu a nanesla si slabý make-up.

Už nasnídaná jsem čekala na Breda, který si šel pro tašku. Obula jsem si botky a vyšla před dům.

Rozeběhl se ke mě nějaký pes a ihned na mě začal štěkat. Co to má sakra být?!

" Jerry! Přestaň!" Zakřičel Bred a pes utichl. Vystrašeně jsem koukala na pobavený obličej Breda.

" Samantho, tohle je Jerry, náš pes." Zasmál se a já ho spražila pohledem.

" To jste mi, krucinál, nemohli říct, že máte psa?!" Štěkla jsem po něm a on na mě jen mrknul.

" Hejbni tou svou sexy prdelkou a pojď, nebo přídeme pozdě." Odfrkla jsem si a šla za ním ke garáži.

" No to si ze mě děláš prdel ne? Ty si jako myslíš, že s tebou pejdu na motorce?!" Dala jsem si ruce v bok .

" Hele kočko, buď si sedneš za mě a pojedeme, nebo si jdi pěšky." Ehh.. tak tohle ne.. Nechci s ním jet na motorce. Ale co jiného mi zbývá?

Sedla jsem si za něj a ruce obmotala pevně kolem jeho pasu. Přísahám, že jestli se vybouráme, tak je synem smrti.

Cestou jsem viděla asi tři obchodní centra. Nebylo by od věci, se tam jít podívat. A samozřejmě si i něco koupit.

Zastavili jsme na parkovišti u školy a já konečně mohla seskočit z té věci, co se nazývá motorka. Cesta nebyla tak hrozná, ale ten strach u toho, že se nám něco stane, byl hodně velký.

Šla jsem za Bredem, který mířil za ředitelem. Co tak koukám, tak holky na téhle škole se oblékají hůř jak na té mé bývalé. A to už je co říct.

Zastavili jsme před ředitelnou. Bred kývl hlavou na znamení, že už je to na mě. Zaklepala jsem a po slově 'dále' vstoupila.

"Dobrý den, jmenuji se Samantha Werthalová a jsem tu nová. Měla jsem za vámi přijít." Wow.. máme mladého ředitele. Víc jak pětatřicet mu být nemůže. Hnědé, vyčesané vlasy nahoru mu zdobil blonďatý pramínek. Nádherné modré oči a dokonalý úsměv rovnými bílými zuby. Jeho svalnaté tělo mu skrýval tmavě modrý  oblek s červenou kravatou. No tak po tomhle, je Bred beta samec.

" No dobrá, pojďte se mnou." Vstal a vzal si do ruky nějaké papíry a přešel ke mě. No na můj zadek koukáš fakt nenápadně..

Otevřel mi dveře a já vyšla ven. Šli jsme až na konec chodby a tam mi dal všechny ty papíry.

" Máte tu rozvrh, seznamy věcí, které si musíte pořídit, veškeré akce, které se konají na této škole a zde vám dávám klíček od vaší skříňky." Zaklepal na dveře a vstoupil. Celá třída se zvedla a vyčkávala na povolení si sednout.

" Posaďte se. Studenti, tohle je naše nová studentka Samantha Werthalová. Chovejte se k ní slušně, ať se tu cítí jako doma." Při odcházení ředitele si opět všichni stoupli a po zavření dveří opět usadili.

" Slečno Werthalová, posaďte se támhle vedle pana Collinse." Ukázala na jediné volné místo ve třídě. Sedla jsem si tedy do poslední lavice a veškeré papíry si dala do tašky.

" Čau kočko. Jsem Troy." Podal mi ruku a já ji přijmula. Blonďaté vlasy, zelené oči a nádherný úsměv. Vypracovaná postava sportovního typu. Tohle musí být kapitán fotbalového týmu.

" Samantha." Řekla jsem, i když mě jméno už znal.

" Nádherné jméno. Perfektně se k tobě hodí. Ty jsi také nádherná."  Pane bože ať mě nechá, prosíím!

" Jo, díky." Odbyla jsem odpovědět a začala dávat pozor.

Po patnácti minutách zazvonilo a já se vydala hledat svou skříňku. Cestou sem narazila na Breda.

" Čau Sam, tak jak to jde?" No fakt úžasně hele..

" Celkem fajn..mám dojem, že Troy se mnou pokoušel flirtoval." Přihmouřil oči a svraštil obočí.

" Prosím tě, slib mi něco, drž se od něj dál." Nechápala jsem jeho chování. O co mu jde?

" Ehm, fajn? Hele, nevíš kde je skřínka 243?" Nadzvedla jsem obočí a Bred se zasmál.

" Hned vedle tebe." Otočila jsem se a uviděla skříňku s daným číslem.

" Ehm. Děkuji." Otevřela jsem skříňku a hodila si do ní veškeré věci.

" Sejdeme se na biologii a pak zajdem na oběd a pojedeme domů ok?" Je až nějak překvapivě milý. Tohle nebude jen tak.

" Dobře. Zatím se měj." řekla jsem a šla do učebny Angličtiny, která byla přímo na proti mě.

Tohle bude dlouhý den..