Jediná

Sodomita-2.část

Kvůli další části jsem si jako obvykle dělala výzkum a z toho co jsem našla, se mi udělalo tak blbě, že jsem málem vyzvracela večeři. A to jsem na nechutnosti zvyklá-ano jsem jeden z těch divných lidí, kteří strašně rádi pitvají. K věci celou kapitolu jsem teda změnila, abych někomu nezpůsobila trávicí problémy. Upřímně nikdo nepotřebuje k životu vidět kostní dřeň vytékající z rozdrcené nohy. A na závěr jedna rada: Nikdy, ale doopravdy NIKDY nevyhledávejte na google obrázkách věci ve stylu "středověké mučení v českých zemích", jinak to odnese vaše zažívání. Obzvláště pokud jste takový blázni jako já a všechny ty popisky k tomu přečtete. Vřele nedoporučuju.

A další poznámka: jedu na výlet do Liberce, takže se omlouvám za chyby v textu, ale píšu to na mobilu. Předchozí kapitoly už jsem opravila.
________________________________________________________________________________

Vedli nás temnými chodbami osvětlenými pouze několika loučemi. Už mě bolela ramena z toho, jak jsem měla ruce bolestivě zkřížené za zády. Ale já nejsem žádná paninka, něco vydržím. I přes to jsem zasténala, když mi zatahal za ruce.

„Přidej trochu, nemám na tebe celej den." Zlehka mě nakopl. V odpověď jsem zavrčela, ale splnila jsem jeho požadavek a zrychlila.

Vedli nás po točitých schodech dolů. Tyto prostory byly osvětleny snad ještě hůř než ty předtím. Došli jsme dost daleko, než jsme konečně narazili na robustní dubové dveře, vyztužené železnými pláty. Kuba mě přitlačil ke zdi, stále mě držíc za paže zkřížené za zády a druhou rukou mezitím odemknul a následně mě vtáhnul dovnitř.

To, co jsem spatřila mi tak zvýšilo tep, že jsem se až divila, proč mi srdce ještě neexplodovalo. Mučírna. Místnost to byla rozlehlá. Bílé stěny a dlaždičkovaná tmavá podlaha, všechno postříkáno karmínově rudou krví. V rohu místnosti visel žebřík, kousek dál pak železná panna. Tahle monstróznost se trošičku otevírala a umožňovala mi tak prohlédnout si všechny ty bodce zdobené zaschlou krví. Vedle byla skříň, která jak mi bylo naprosto jasné, skrývala další mučící nástroje. Stěny zdobily bičíky, karabáče a cejchy. A uprostřed místnosti se tyčil skřipec. Kousek od dveří stály ještě španělské boty umazané další zaschlou krví.

Vstoupili jsme dovnitř a Kuba mě dovedl k docela nevinně vypadající židli s pouty na kotníky a zápěstí. Kromě toho, že jsem se nemohla hýbat, to nijak nebolelo. Poté vypomohl Davidovi a společnou silou Viléma zvedli a přivázali k žebříku za ruce. Bylo mi naprosto jasné, jak ho budou později bolet ramení klouby.

Kuba se na mě s úsměvem podíval a řekl: „Začneme něčím jednoduchým. Palečnicí."

Začal se přehrabovat a zanedlouho už držel nástroj mé budoucí bolesti v ruce. S natěšenou grimasou se na mě podíval. Třásla jsem se jako osika.

„To tě odnaučí být na chlapy, sodomito."

Tak s tím jsem v žádném případě nesouhlasila. Ženy se mi nikdy nelíbili. Přece jenom většina holek mého věku byly namyšlené a vše o čem se s nimi dalo mluvit, byla móda. A ta mě nikdy nezajímala. A díky tomu, že jsem byla v šestnácti ještě neprovdaná, si ze mě všichni dělali legraci. Ale mně to bylo úplně ukradený.

Upozorňuju, že jsem nikdy nebyla mučena palečnicí- díky Bohu- tak to neumím dobře popsat. Upřímně zvládla jsem si vykloubit pouze koleno, tím že jsem si sedla na žíněnku. Ano, jsem šikovná holka.

Kuba uchopil mojí ruku částečně upevněnou pouty a připevnil mi ukazováček k tomu ďábelskému nástroji. Už to bylo nepříjemný a navíc se mi do bříška prstu zabodla tříska. Ale to nebylo nic proti tomu, když začal točit se šroubem, který obě dvě části tlačil k sobě. Netrvalo to dlouho a uslyšela jsem křupnutí. Vykřikla jsem bolestí. Kuba se s úsměvem podíval na své dílo, palečnici mi sundal a místo ní donesl španělskou botu. Uvolnil mi levou nohu z pouta a sundal mi botu.

„Ty máš ale malou nohu, kluku."

Strčil mi tu nohu do španělské boty a začal otáčet šroubkem tlačících okraje boty k sobě. Bodce uvnitř boty mi probodly kůži a následně i lýtko. Zakřičela jsem a zatmělo se mi před očima. Potom už jsem si uvědomovala pouze tmu. 

Přiznávám se, že s touhle kapitolou vůbec nejsem spokojená. Ve Wordu, kde vše píšu, pokud nejsem na cestách jsem to nerozdělovala a tady jsem to udělala pouze z důvodu, abyste nemuseli čekat tak dlouho.

A jedna dobrá zpráva na konec domluvila jsem se s BanditQueen a budu překládat její ,,Alpha's little Rogue." Ale nejprve si to chce ještě zeditovat, takže až časem. Což mně vůbec nevadí, alespoň budu mít klid na ,,Jedinou"

A poslední info: Od půlky září budu studovat ve Vídni. Tři měsíce. Takže se všichni modleme, ať tam je wifi. Jinak bych uploadovala max. 1x 14 dní.