Jediná

Nabídka

Pokračujeme v plánováním mého pohřbu. Takže mojí mrtvolu(až mě ubodáte, rozsekáte, pověsíte a vyříznete mi bijící srdce z těla- ano, čtu příliš mnoho historických románů) spalte a popel rozházejte na nějakém pěkném místě, daleko od lidí. :D

„Tak, co ty nato?" zeptal se mě Vilém, když jsme dlouho neodpovídala.

„Neber si to špatně, ale moje odpověď zní ne."

„Proč ne?" Zněl zklamaně.

„Protože jsi mi to navrhl jen a pouze z lítosti nad mojí situací. A to, že mě miluješ, si pouze nalháváš. Řeknu to takhle, nejsem panna, tudíž jsem v podstatě neprovdatelná. A navíc nemám skoro žádné věno."

„Mě nezajímá žádné věno, ani to jestli si panna či nikoliv. Vše, co mě zajímá je, že tě miluju. A doufal jsem, že jsou mé city alespoň trochu opětované."

„Mám tě ráda, to je pravda. Ale jako kamaráda. Nic jiného k tobě necítím."

#Friendzone forever

„Ale vždyť jsi mi opětovala polibky. Něco ke mně určitě cítíš."

„Něco ano. Jen to není láska. Promiň, ale nechci ti lhát. A se mnou bys nebyl šťastný."

„Byl bych s tebou šťastný."

„Ale co tvoje rodina? Nebylo by vhodné, aby sis bral holku bez věna a z chudé rodiny."

„Je mi jedno, co na to budou říkat a jestli mě vydědí. Já chci být s tebou."

Seděli jsme vedle sebe na posteli a snažili se vnutit tomu druhému vlastní názor. Lhala jsem mu. Měla jsem ho moc ráda, ale nechtěla jsem, aby ho kvůli mně vydědili. Stejnak je to jenom chvilkové pobláznění. Anebo mě pouze nechce vidět smutnou. Ale i tak, byl by se mnou nešťastný a to já nechci. Jednou si najde tu pravou a bude s ní šťastný. Ale já tou dívkou nebudu. Políbila jsem ho na tvář, podívala se mu zhluboka do očí.

„Mysli si co chceš, ale moje odpověď bude i nadále znít ne."

„Já tě přemluvím. A jestli mě odmítáš jenom kvůli mojí rodině... upřímně mě je tvoje finanční situace ukradená. A pokud mě vydědí, stane se. Jako desátník dostávám docela slušný plat, takže bychom něco měli do začátku. A potom by se to samo nějak vyřešilo."

„Ach Viléme, ty jsi takový optimista. Ale takhle to nefunguje. Skončili bychom oba dva jako žebráci. A to snad nechceš? To už by bylo lepší, kdybych si vzala Jana, který mi sám řekl, že to jeho otec si mě chtěl vzít ne on. A jediná věc, která mu v tom zabraňovala, byla skutečnost, že je ženatý. Sám Jan mi řekl, že pokud si mě bude muset vzít, stejně bude dál běhat za jinýma."

„Chceš tím snad říct, že by sis ho vybrala přede mnou?" Zněl naštvaně.

„Nezlob se na mě, ale nechci, abys skončil jako žebrák." Položila jsem mu ruku na tvář.

Políbil mě na hřbet ruky. „Neskončím jako žebrák. A ani ty. Jsem si jistý, že se budeš mým rodičům líbit. No, a když ne, jejich chyba. Jsi úžasná holka a já tě miluju. Vážně. Není no kvůli tomu, že by mi tě bylo líto. A je mi ukradené, že už nejsi panna. Moje city k tobě to neovlivní."

Já si ale nadále vedla svoji, i když mě jeho proslov dojal, až jsem musela rychle mrkat, abych zahnala slzy. Objal mě a pohladil po vlasech.

„Přijmeš teda mojí nabídku k sňatku?"

Zavrtila jsem hlavou „Promiň, ale ne."

„Však ty mě přijmeš. Klidně počkám."

„Viléme, najdi si ženu, která tě bude milovat. A navíc bude mít i věno. Určitě jich po světě běhá dost. Já pro tebe nejsem ta pravá."

„Ale jsi. Jsi ta pravá. Cítím, že s tebou budu šťastný až do smrti."

„Ty city tě klamou."

Ve tváři mu byl znát vztek. Bojoval se svými city vůči mně. Měla jsem ho moc ráda, ale přesto jsem si stále myslela, že si mě chce vzít jenom, protože mě lituje, zato co se mi stalo, i když tvrdí, že ne.

„Dobře, převleč se. Počkám na tebe na chodbě a potom půjdeme na snídani."

Měla jsem menší nebo spíše větší problém. Sukni i spodničku jsem měla pokryté vrstvou zaschlé temně rudé po kovu zapáchající krve. V rohu pokoje stál džbán s vodou, takže jsem si to všechno začala prát. Samozřejmě to, ale za tu chviličku nemohlo uschnout. V delší košili, korzetu a peřiny obmotané kolem mých boků jsem otevřela dveře na chodbu a zašeptala.

„Viléme, mohl bys mi, prosím tě donést nějakou sukni. Mám to všechno špinavé od krve."

Vilém zavrtěl hlavou, vstoupil do mého pokoje a z truhly vyndal jak spodničku, tak i sukni. Se slovy „Máš tady čtvery" to po mně hodil.

Vyskočila jsem, abych hozené oblečení chytila a zapomněla si přitom přidržet peřinu, tudíž mi spadla na zem a odhalila tak moje holé nohy. Košile těžce zakrývala můj klín. Rychle jsem se sehnula pro peřinu, abych před ním nestála do půl těla nahá, ale tím pouze odkryla i svůj holý zadek, předtím skrývaný košilí. Sebrala jsem ze země peřinu a obtočila si ji okolo sebe. Byla jsem úplně rudá. Mé tváře hořely studem a zářily jako zapadající slunce. 

Vilémdošel ke mně a položil mi dlaň na rozpálenou tvář. Druhou se dotýkal mých bedera přisunul si mě k sobě, až jsem se prsy dotýkala jeho hrudníku. Vášnivěmě políbil a já mu polibky oplácela. Bez toho, aby přerušil náš polibek, mizačal rozvazovat korzet. Brzy na to spadl na zem. Prsty mi vjel pod halenku azačal mě hladit po holé kůži na mých zádech. Rozvázala jsem mu šněrování u krkuna košili a přetáhla mu jí přes hlavu. On udělal to samé a brzy jsem před nímstála úplně nahá. Položil mě na postel a dál líbal. Z úst se přesunul k mémukrku. Oždiboval mojí šíji, líbal jí, jemně přes ni přejížděl jazykem. Zavzdychalajsem slastí. Odtud svojí pozornost zaměřil k mému trapézu, kterému se věnoval se stejnou péčí a láskou jako předtím mému krku. V dlaních mezitím hnětl moje ňadra a poté je začal i líbat. Díval se mi přitom celou dobu upřeně do očí.

No dobrá jsem úplně rudá. Raději už nebudu pokračovat. 

    Byloto nádherné, úplně jiné než to co mi provedl Adam. Ještě dlouho poté jsmeleželi v mé posteli, mazlili se a líbali. Vilém opečovával moje tělo, jakokdybych byla nějaká bohyně. 

Jentak pro info: Původně měla být kapitola o tom, jak Anežka odmítne Janovu nabídku a tím to hasne. Ale pak jsem si řekla proč ne. Co myslíte, jak to bude pokračovat dál.

Jinak koukala jsem při psaní na Sebevražedný oddíl. Viděl to někdo? Jestli ano, napište mi kdo je vaše nejoblíbenější postava. U mě je to Deadshot. :D