Uši a ocásek

7. Kapitola

"Tak jo, všichni sem!"
Zbytek lidí se seběhl na zahradě do kroužku.
"Musíme se nějak představit.... Takže tohle je Můj brácha Daniel, ale to už všichni víte. Tohle je moje sestřenice Mia a její kámoš je Lukas. Když už mluvíme o výjimečných, tak tohle je Anita, dcera máminý kamarádky z Dánska."
Vedle Anity stála blondýnka s brýlemi a modrovlasá pihatá dívka.
"Takže támhle brýle jsou Lucka, kamarádka z kroužku a vedle ní ten modrovlasý blázen je Bára, moje nejlepší kamarádka."
Pak už zbývaly jen ty dvě brunety.
"Vedle Báry je Naty, kamarádka kamarádky, co už odešla. A poslední je Sára, taky kamarádka kamarádky."
Lukas si je všechny prohlížel a přemýšlel nad osobnostmi lidí
okolo sebe.
"Tak a máte rozchod. Já s bráchou zatím sklidíme stoly a lampióny."
"My pomůžem!!!"
Řekla Mia a než si to Lukas stačil uvědomit, táhl stůl dovnitř. Mia si přinesla stoličku a sundavala lampióny, stejně tak Ester. Lukas se podíval po Danielovi, ale zdálo se, že nemá ani v nejmenším v plánu jim pomoci. Lukas si povzdechl a dál nosil nábytek zpátky do domu, přesněji řečeno do přístěnku pod schody. Když byli s prací hotovi, zavedla je Ester do svého pokoje, kde už byly všechny ostatní dívky v pyžamech.
"Lukasi, mohl bys prosím chvíli počkat? Já s Ester se musíme převlíct..."
"Jasně."
Mia mu zabouchla dveře před nosem. Lukas usoudil, že asi nemá cenu tam jen tak stát, a tak si sedl. Bylo to už asi pět minut. Co to tam dělaj, že jim to trvá tak dlouho? Pro jistotu na ně zaklepal, ale z pokoje se ozvalo:
"Ještě ne!"
Zase si sedl a díval se před sebe. Za nějakou dobu se dveře otevřely a vykoukla z nich Mia. Na tváři měla spokojený úsměv, z něhož Lukas usoudil, že se nemohlo stát nic dobrého.
"Už dobrý, poď.... 'Poď'?To je zvláštní, co? Ale 'pojď' zní hrozně...."
"Proč řešíš něco takovýho...."
Řekl Lukas mezitím co následoval Miu.
Esteřin pokoj byl velký. Rozhodně větší než Lukasův. Na zemi leželo osm matraček. Pak tu samozřejmě byla spousta dek, polštářků a plyšáků. Všechny návštěvnice i Ester sledovaly obrazovku na malé skříňce pod oknem. Hrály nějakou takovou tu randící hru, ve které je cílem začít chodit s nějakou holkou a pak následuje happyend. Nebo se vám to povézt nemusí a zlomíte někomu srdce. Blondýnka, Lukas se domníval, že se jmenovala Lucka, si všimla, že už jsou tu a upozornila na to i ostatní.
"Super! Teď je řada na tobě!"
Řekla nadšeně Ester směrem k Lukasovi. Aha. Proto ten šťastný výraz.
"Achjo."
"Říkals něco?"
"Ne, vůbec nic."
Odevzdaně se posadil ke konzoli a začal hrát. Popravdě čekal něco horšího. Během celé hry se celá společnost upřeně dívala na obrazovku, jako by běžel nějaký strašně napínavý film. Co je na tom tak zajímavého? Skončily s tím teprve potom, co se objevilo
Miluji tě a budeme navždy spolu.
a obrazovka zčernala.
"On neudělal jedinou chybu."
Konstatovala velmi překvapeně jedna z brunetek.
"Podíváme se na score!"
Modrovláska Bára vypadala dost napjatě. Zatím Ester znovu spustila hru a našla žebříček hráčů.
"OMG, Lukas má vyšší score než můj brácha!"
"Kdo že má vyšší score než já?"
Ozvalo se od dveří. Všichni se otočili tím směrem. Stál tam Daniel a pohrával si s tkaničkou od mikiny.
"Nikdo přece není lepší než ty."
Řekla jedna z brunetek. Ta druhá, Sára se k ní samozřejmě přidala.
"Ty vyhráváš všechno. I moje srdce..."
Lukas měl pocit, že se z pozvrací. Když Natka začala dělat psí oči a Sára se předklonila tak, aby jí bylo vidět do výstřihu, rozhodl se Lukas, že tohle už je příliš. Zvedl se a pod záminkou výpravy pro něco k pití chtěl jít do kuchyně.
"Jdu s tebou"
Řekla Mia. Táhla ho s sebou dolů až pod schody.
"To bylo nechutný! Viděls to?! No fuj!"
"Ano, bylo to dost těžký přehlédnout."
"Tohle je temný den pro veškerou ženskou populaci."
Nad tím se Lukas musel usmát.
"Pojďme tu ještě chvíli zůstat, než se to tam nahoře uklidní."
"OK"
Souhlasila Mia. O pět minut později šli zase nahoru, déle to snad trvat nemohlo. Naštěstí tam už Daniel nebyl, ale ani dvě brunetky.
"Kam šly?"
"Prý chtějí přespat u bráchy."
Povzdechla si Ester. Lukas kývl. V tom momentě si na něco vzpomněl.
"Mio, můžu si toho motýlka už sundat?"
"Klidně."
"Ale docela ti to slušelo."
"To jsem chtěla říct já!"
Podívala se Mia naoko uraženě na Anitu. To bylo podruhé, kdy ji Lukas slyšel za tento den mluvit. Podíval se na Anitu a ona na něj mrkla. Rychle uhnul pohledem.
"Co budeme dělat?"
Zeptala se Lucka-brýle.
"Podíváme se na film a půjdem spát."
Rozhodla Ester a pustila nějaký slaďák, který Lukase nezajímal (ale holky z něj byly úplně vedle), proto taky brzy usnul.

Uprostřed noci se ale probudil a zjistil, že potřebuje na záchod. Uvědomil si, že má na sobě ještě džíny. To budu mít otlačený na bocích... Nepřišlo mu však správné být jentak v trenkách v domě (na jeho vkus) plném holek, tak si je nechal.

Umyl si ruce a otevřel dveře od toalety. Když je zavíral, všiml si Daniela opřeného o stěnu, jak se na něj dívá. Už chtěl odejít, jenže Daniel řekl:
"Kam jdeš? Chci s tebou mluvit."
Proč se tohle musí dít zrovna mně?
"No?"
"Chtěl jsem ti říct, aby ses sem už nikdy nevracel, ty buzerante."
"To nezáleží na tobě."
"Copak? Takže králíček odporuje?"
Daniel napřáhl pěst, ale Lukas ji včas zastavil.
"Jak říkám. To nezáleží na tobě. A měl by ses zamyslet nad svým životem, protože být navždycky jen beznadějnej floutek je dost smutný osud."
Nakonec mu ještě jednu vrazil. Neohlížeje se na udiveného Daniela si šel zase lehnout. Už toho měl až po krk.

Já vím, že tahle kapitola je snad nejhorší, co jsem napsala, ale aspoň něco. BTW připravuji nový příběh, který bude víc romantický, ale taky fantasy. Pište do komentářů, co se vám líbí a co ne, budu za ně vděčná. A to, jak mu dokázal jednufláknout, má i rozumné vysvětlení. V další kapitole (srr, že dramatizuju). Vaše Kociik♥️