Uši a ocásek

13. Kapitola

"Aaaaaah, nazdar Luky!"
Řekla trochu rozpačitě Ruri, hned potom, co se odlepila z Lukasova obličeje. Vrhl na ni naštvaný pohled, zatímco plival červené okvětní lístky růží. Víla se jeho pohledu nenápadně vyhnula a radši se věnovala Lukasovým společníkům. Viktor se tvářil nadmíru pobaveně, ale Philip měl nezaujatý výraz a díval se z okna na ne příliš příznivé počasí. S přivenýma očima a uznalým úsměvem si je měřila.
"Páni, to sis našel pohledné kamarády... "
Vážně?! Někdo ještě říká pohledné?!
Lukas protočil své modré oči v sloup, což jakýmsi neomluvitelným způsobem podtrhlo jejich barvu.
"Vy jste ale sebranka.... "
Uchichtla se Ruri mrkla na kluky. Reakce z jejich strany byla velmi očekávatelná. Lukas zrudl až po kořínky vlasů, Viktor se rozesmál zvučným a krásným smíchem vlastním právě tomu typu hezkých a sympatických lidí a Philip se jen odfrkl.
"Teda Luky, ty máš fakt štěstí na víly!!"
Rozesmál se Viktor ještě víc a poplácal Lukase po zádech. To mu ovšem náš hrdina oplatit nemohl, protože jednak nebyl dost vysoký na to, aby to poplácání vypadalo bodře a přátelsky a jednak se pořád vzpamatovával z šoku, který mu Viktor způsobil. Jediné, na co se zmohl bylo zdrcené a lehce přidušené zašeptání...
"Luky..... I ty, Brute?! .... prý Luky.... Snad to nechytil od Mii?!"
V tu chvíli na ně byl opravdu komický pohled. Malý blonďák s otráveným kukučem, uprostřed vytlemený vysoký levhart a nižší králík s mučednickou grimasou be tváři. Když ale Philip zrudl doslova jako rajče a chystal se na ně zařvat, aby byli zticha, to už se víla neudržela. Ruri se rozesmála na celé kolo, a i když kluci ztichli, pořád se popadala za břicho a nemohla přestat. V tu chvíli Lukas vážně zapochyboval o jejím duševním zdraví. Viktor už se taky nesmál a Philipova pleť  nabyla své původní barvy. Kočkovitá šelma poklepala víle jemně na rameno a zeptal se:
"Jsi v pořádku?"
Ale Ruri se na něj jen podívala a salva smíchu začala na novo. Tak pokrčili rameny a opustili chodbu před třídou, aniž by si toho Ruri všimla.
Procházeli několika dlouhými chodbami a cestou míjeli spoustu dveří, různých velikostí, barev a tvarů. Bylo až kupodivu, jak mohlo být tohle místo nazýváno školou. Konečně se dostali do obrovské haly, kde Lukas a Ruri přistáli s Albertem (Ruriino kouzelné a mluvící auto/kočár). Tentokrát si ale Lukas všiml velké tabule na konci haly, obrostlé těmi zářícími květinami, které ho tak zaujaly. Vypadalo to jako plán školy, vyrytý do kamenné desky, ikdyž nikdo z nich nevěděl, z jakého materiálu přesně byla. Došli až k ní a Viktor na ni začal mluvit:
"Pokoj číslo 42, prosím."
Na obrysech školy se začala rýsovat světle modrá linka. Vedla od malého křížku, který pravděpodobně znázorňoval jejich momentální pozici přes spoustu chodeb a schodišť na úplně opačnou stranu, než byla jejich kmenová třída.
"Achjo."
Shrnul jejich opovržení k další túře Philip. Z jednoho kvítku vyklouzlo drobné modré světélko a začalo se pomalu pohybovat jako GPS po jejich trase. Následovali bludičku, jak ji s nadšením pojmenoval levhart a jejich konverzace na úrovni "jaké je venku počasí" se rozvinula.
"Takže ty jsi z České rebubliky?"
Zeptal se Lukase Viktor.
"No..."
"Ale tvoje jméno nezní moc česky."
Poznamenal Philip, který se doposud do rozhovoru příliš nezapojoval.
"Můj táta je Američan."
Vysvětlil Lukas. Philip se chvilku zamyslel, a pak se zeptal:
"Jak bys přeložil svoje jméno do češtiny, přeci jen je to tvůj národ..."
"Hmmm....., nevím, něco jako "Lukáš Janek"?
Viktor se tomu zasmál a pokusil se vyslovit Lukáš, znělo mu to legračně. (Mluví anglicky, to si ale pamatujete, ne?)
Povídali si dál a pokračovali ve zdánlivě nekonečné cestě za modrou jiskřičkou, při níž zjišťovali, že Philip není tak namyšlený, jako zprvu vypadal, Viktor není tak dokonalý, jak se zdál (vychází mu 4 z matiky!!!! :( !!) a Lukas není takový králík, jak byste mohli soudit na první pohled. Ve skutečnosti si sešli daleko víc, než si byl Lukas schopný přiznat. Po takové době našel někoho, s kým si rozumí. Dřív než ale stihli probrat všechny výhody a nevýhody některých balíčků karet Magic, stáli před svým pokojem. Stáli na nejvyšším patře celé budovy, která snad musela být velká jako obchodní středisko.
"Teď přišel ten moment pravdy..."
Řekl Viktor a pomalu, dramaticky otevřel dveře.
"Není to tak špatný..."
Řekl levhart a Lukasovi poklesla čelist. Philip změnil barvu do takového docela pěkného modrofialového odstínu s nádechem růžové.
"Co to je za barvu?!"
Rozesmál se Viktor, ale odpovědi se nedočkal. Lukas i Philip totiž zírali na obrovský byt s koupelnou, malou kuchyňkou a třemi velkými postelemi, z nichž každá měla skříň, stůl a lampu. Zvenčí vypadal o tolik menší! Navíc tu byla ohromná okna s výhledem na školní pozemky, která prozařovala celý byt jasným světlem, protože se od Ruriina výstupu udělalo venku hezky. Stěny natřené kávově béžovou barvou hezky ladily k tmavé podlaze a jemně modrému povlečení na postelích, stejně tak, jako červená kuchyňka příjemně kontrastovala s vybavením ubytování. U stropu visel zvláštní hřejivě fialový lustr ze dvou pater, jenž Lukasovi mírně připomínal rostlinu. Prohlédl si ho trochu blíž a- s překvapením zjistil, že na něm spí dvě víly! Jedna z nich byla zelená, s hnědými vlasy a na nose měla roztomilé pihy, zatímco ta druhá byla modrá, elegantní blondýnka. Philip se zdál stejně vyjevený, jako Lukas, ale Viktor...
"Ahoj Leo!!! Jak se máš??"
Obě víly se začaly probouzet a ta s modrou sukénkou zamžourala.
"Viky? Jsi to ty?"
"Ano!!!"
Tu doširoka otevřela své azurové oči a v tu ránu byla dole. Objala Viktora za rameno. I druhá víla se už probudila a poněkud rozespale řekla:
"Ahoj Philipe."
"A-ahoj Kiki."
"Prý se o vás máme starat."
Usmála se na ně Kiki a doletěla si sednout na kuchyňskou linku. Lukas na to jen přikývl, jenže pak mu to došlo.
"Ale ne...."
Šeptl zděšeně. Dveře se rozlétly.
"LUKASI, JAK MI MŮŽETE TAKHLE UTÉCT????!!!!!"

Tak jo, já vím, je to dost dlouho co jsem něco napsala, ale i přesto doufám, že se vám kapitola líbila!!! Taky vím, že se tam nic moc neděje, ale doufám, že se to tak do dvou, tří kapitol změní. Nic ale neslibuju! Nebojte se napsat do komentářů, dík za podporu a feedback,                                  
Vaše   Kociik♥️