11. Kapitola

42 8 5
                                    

Před studenty stála přísně vyhlížející učitelka s hranatými brýlemi. Vypadala mladší, než by se dalo čekat, ale to jí stejně nezabránilo ve vydávání tak negativně nabité energie. Měla na sobě decentní šedou blůzu a ladící sukni. Ukázková pedantka. Všechny si je prohlížela s kamenným výrazem na tváři. Lehce je zamrazilo.
"Tak, začneme s představováním. Jmenuji se Sofie Woodová a budu vaší třídní učitelkou pro tento rok. Jistě jste si všimli, že je vás ve třídě méně než na vašich předchozích školách. To je proto, že naše škola je zaměřená hlavně na přebývající studenty. V letošním ročníku je dvacet jedna studentů, rozdělených do tříd podle jejich úrovně angličtiny. Po několika organizačních připomínkách přejdeme rovnou k vám. Takže..."
V tu chvíli přestal Lukas poslouchat. Věděl, že je to stejně jen to, co už slyšel od Ruri - nestálo mu to za to. Díval se z okna a napůl vnímal hlas pedagožky. Nechtělo se mu o ničem přemýšlet. Nejraději by teď jen spal.
".... Tak, zbývá nám čtvrt hodiny. Teď bychom začali s představováním vás samých a skončíme příští hodinu. Poprosila bych vás, slečno abyste šla jako první."
Řekla a podívala se po delfíní dívce. Vesele vyskočila z lavice a stoupla si vedle katedry. Sladkým hlasem se dala do povídání:
"Ahoj všichni! Já jsem Cassie Kaelová a jsem z Austrálie. Mám ráda hudbu, tanec a sporty! Moje nejoblíbenější barvy jsou modrá a zlatá a nejradši mám delfíny a králíky. Doufám, že budeme kamarádi!"
S poslední větou mrkla na Lukase. Tomu přeběhl mráz po zádech a rychle se oklepal. Opravdu nestál o pozornost nějakých modrookých opálených blondýnek. Anita si odfrkla. Právě na ní byla řada.
"Jmenuju se Anita, jsem z Dánska, ale dlouhou dobu jsem bydlela v České republice. Ahoj."
Řekla a odešla. Klidně si sedla, jakoby se nic nestalo. Není to trochu chladný? No nic... Raději ji přestal soudit, protože věděl, že jeho výstup bude vypadat dost podobně. 
Další šel na řadu medvěd. Už od pohledu se dalo říct, že se nesnaží být něčím výrazný a jeho klidný hlas tomu jen přispěl.
"Ahoj, jsem Sebastian Ogden a jsem kanaďan. Mám rád čokoládu a hraní na mobilu. Rád vás poznávám."
Nevypadal, jako někdo, s kým by se Lukas bavil, ale ani ne nepřátelsky. Dokonalý neutrál. Rozhlížel se po těch co už byli na řadě. Vlastně to byla úplně normální třída (když pomineme tu zvířecí část)...
"Za minutu zvoní, takže zbytek necháme na příští hodinu. Máte přestávku."
To vyrušila Lukase z jeho myšlenek profesorka Woodová. Lehce si oddychl a složil si hlavu do dlaní. Ne nadlouho, protože to už ho Mia zatahala za rukáv.
"Heeej, Lukyyyy, pojď jdem za tou myškou..."
"Jseš si jistá, že je to dobrej nápad, Micko?"
"Komu říkáš Micko? A samozřejmě, že je to dobrý nápad, ty pako - vidíš jak je sama?"
"Jinými slovy: bojíš se, že se tě bude bát, ale ty se s ní chceš kamarádit, a proto s tebou mám jít já."
"Když to podáš takhle, tak to nezní ani trochu ušlechtile."
Uchichtla se a vstala.
"Pojď, Lukasi, půjdeme navazovat mezitřídní známosti!"
"Když myslíš..."
Následoval ji. Přece ji v tom nenechá samotnou a navíc nemohl dopustit, aby to vzala přes čáru. Mia sebevědomě nakráčela k lavici malé asiatky a Lukas za ní. Lehce překvapeně se na ně podívala a očividně znejistěla.
"Ahoj! Já jsem Mia Fialová, a ty?"
Řekla a naprosto ignorovala zbytek třídy, který momentálně bezostyšně sledoval celou situaci. Studentka s myšíma ušima se lehce zachvěla, ale přesto Mie zdvořile odpověděla:
"Jmenuji se Hanako Koizumi. Jsem japonka. Moc mě těší, Fialova-san."
Opatrně se usmála a vytáhla z tašky sešit a tužku, čímž chtěla dát nepatrně najevo, že rozhovor ukončila. Jenže to by to nebyla Mia, aby se nevyjádřila. A znovu by to nebyla Mia, kdyby se nevyjádřila se zářícím výrazem ve tváři.
"Neříkej mi "Fialova-san", na to stejně neuslyším. Říkej mi Mio, jako všichni. A jak mám říkat tobě?"
Lukas úplně nepochopil, kdo mají být ti všichni, ale nijak ho to netížilo. Ať si navykládá kolik nesmyslů chce, jen se to nesmí ubírat špatným směrem.
"Prosím, jen Koizumi."
Řekla tiše s hlavou sklopenou. Ale Mia jakoby si toho nevšimla se dál usmívala od ucha k uchu a řekla:
"Ale není Hanako tvoje křestní jméno? Hanako je hezčí a navíc to jde zkrátit. Budu ti říkat Hana!"
"Možná bych radši....."
Řekla myška ještě tišeji. Tohle byla ta chvíle, kterou Lukas předpovídal.
"Hej, Mio, to už trochu přeháníš. Neřekla, že chce, abys jí říkala Koizumi?"
"Vadí to tolik?"
"No ano! Podívej na ni! Přijde ti šťastná?"
"No, popravdě docela jo..."
"Což-.......... eeee?"
Japonka byla v obličeji celá červená a vypadala, jakoby stěží zadržovala smích. Najednou to už dál neudržela a vyprskla smíchy.
"Páni, někoho takového jsem ještě nepotkala. Klidně mi říkej Hana. Budeme kamarádky?"
"Samozřejmě!!! Podívej, Luky, dokonale k nám zapadá!!! Hele, ta tužka je roztomilá! Nejvíc se mi líbí ta růžová chobotnice tady na tý straně..."
Poslední větu věnovala Haně. Konverzace mezi ostatními spolužáky znovu naplnily třídu. Lukas si v duchu oddychl a přikývl. Nechal Hanako a Miu probírat nějaký ty holčičí pitomosti a šel si sednout. Položil hlavu na lavici, a tak jako při hodině koukal z okna. Teď se zamyslel. Na nebi se shromažďovaly šedé mraky. Schylovalo se k dešti. Jak asi budou vypadat ubytovny? Půjdou ještě zpátky tou obrovskou halou? A vůbec, jak ten rok bude vypadat? Ale na to je ještě brzy. Ještě týden do konce prázdnin. Co bude k obědu? Z jeho hlubokých myšlenek ho však vyrušily kroky blížící se k jeho místu. Zvednul hlavu a před ním stála... Cassie? Možná Connie... Ne, určitě se představila jako Cassie. Tak tedy- stála před ním Cassie za zády se svou věrnou patolízalkou. Usmála se na něj okouzlujícím -nebo aspoň takový měl být- úsměvem. Sakra! Proč zrovna teď tu Mia není?!

Táááák, po dlouhé době zase další kapitolka. Moc se omlouvám, že to nevyšlo dřív, ale prostě to nějak nešlo. BTW, asi to budu v následujících týdnech, možná i měsících dost flákat, tak na mě prosím nebuďte naštvaní. Taky rozepisuju novou knížku s jednokapitolovými povídkami. Za tu tu je speciální poděkování BaruPraha  (vnukla mi nápad) a Neko-GiGi007  za pomoc při rozepisování a hodnocení. Jinak vás všechny koho neomrzelo čekání na nový kapitoly moc zbožňuju a dík za vaši úchvatnou podporu!!!!!
Vaše Kociik♥️

Uši a ocásekKde žijí příběhy. Začni objevovat