Uši a ocásek

8. Kapitola

Slyšel okolo sebe spoustu naléhavých hlasů. Teď už nemělo cenu se snažit spát dál. Lukas se unaveně protáhl a posadil se. Hlasy ztichly. Protřel si oči a podíval se na skupinku různě se tvářících dívek. Některé (jako Mia, Bára, nebo Ester) měly poměrně šťastný, dalo by se říct i obdivný výraz, ale brunetky příliš nadšeně nevypadaly. Anita a brýle zřejmě o danou věc nejevily zájem. Každopádně tu teď seděly, byly zticha a koukaly na něj. Lukas se podrbal za uchem. Dál na něj bez jediného slova civěly.
"Uniklo mi něco?"
"Tys mu dal pěstí?"
Vyhrkla Mia a bez dechu čekala na odpověď.
"Komu?"
"No přece Daníkovi!"
Zvolaly jednohlasně brunetky.
"Chudáček má teď na tváři velkou modřinu!"
Zaúpěla jedna z nich.
"A to jen kvůli tobě!"
Doplnila nevraživým tónem druhá.
"Pojď Natko, půjdem za ním."
Dodala ještě, aby dokázala, že o něj má starost. Potom popadla kamarádku a vyběhla ze dveří. Páni, to tu zůstaly jen proto, aby mě mohly sprdnout?

"No tak byl jsi to ty? Nebo ne?"
Přivedla ho zpátky k původnímu tématu Mia. Byla jak u vytržení a hypnotyzovala ho pohledem.
"Jo."
Řekl prostě Lukas a zvedl se. Obrátil se ke svému obecenstvu. Vypadalo nadmíru šokovaně.
"Opravdu?"
"Jo."
"Jak jsi to udělal?"
"Jak asi? Prostě jsem mu jednu vrazil."
Tím se jejich překvapení ještě zvětšilo. Vyjeveně na něj zíraly.

Ticho, pro Lukase trochu trapné, prolomila samozřejmě Mia.
"Ale co. Pojďme mu věřit. Mimochodem, mám strašný hlad. Copak je k snídani?"
"Něco jako švédský stůl. Jsou tam housky, chleba, cornflakes, jogurt... A víte co? Jdem se všichni najíst."
Rozhodla Ester, také vstala a vyrazila směrem ke dveřím. Ostatní ji následovali. Lukas si uvědomil, že i jemu pořádně vyhládlo. Nic tak náročného už dlouho nezažil. V kuchyni si naložil chleba se sýrem a posadil se ke stolu. Tam už jedla svůj rohlík se šunkou Anita. Nevšímala si ho, akorát se napila čaje. Zanedlouho se přidali i ostatní. Dívky se bavily o včerejším večeru, o tom, o čem si povídaly před spaním. Lukasovi to bylo jedno. Jediné, co teď chtěl bylo být doma a sám. Rychle dojedl a zvedl se. To naneštěstí pro něj vzbudilo pozornost u přítomných. Chvilku se nic nedělo.
"Ty někam jdeš?"
Zeptala se Ester naprosto nevinným tónem. Tentokrát se ale Lukas rozhodl, že jim to jentak neprojde.
"Jo. Jdu domů, takže se mějte. Bylo to... fajn."
Dodal trochu nejistě. Nechtěl být neomalený.
"Zase se někdy s Miou stavte, OK?"
Odpověděla k Lukasově překvapení Ester. Že se vzdá takhle snadno, nečekal.

Dál to neřešil. Co nejrychleji vyběhl z domu. Netrvalo to dlouho a už stál před tak dobře známým prahem svého obydlí. Oddechl si a vstoupil dovnitř. První co spatřil, a co upoutalo jeho pozornost, byla obálka. Vzhledem k adrese, patřila jemu. Vypadala by jako naprosto obyčejná obálka, kdyby neměla na zadní straně nápis:

Otevřít po sbalení všeho potřebného do nové školy.

Do školy? Tak dobře, ale na to mám ještě čas, ne? Ještě tak šest dní...
Odložil dopis na linku v kuchyni a vydal se nahoru. Potřeboval se převléct do něčeho normálnějšího. Vzal si na sebe tepláky a tričko a sešel dolů. Chtěl si pustit televizi, ale najednou se zarazil. U dveří ležela další obálka. Měla stejný tvar i velikost jako ta první dokonce i stejného adresáta, jenže zezadu bylo napsáno něco docela jiného:

Otevřete pokud možno co nejdříve po obdržení dopisu.

Co s tím postupem pořád maj?
Řekl si a otevřel obálku....

Tomu, co se stalo potom nemohl uvěřit. Papír, co byl v obálce se vznesl a začal červeně zářit. Potom se zformoval do kuličky,vybuchl jako ohňostroj, plný červených lesknoucích se třpytek a uprostřed toho všeho se objevila nádherná květinová víla s roztomilým věnečkem na hlavě. Ano, přesně ta víla, co zavinila králíčka. Zářila tam se samolibým úsměvem, naznačujícím, že právě ona je bohyně světa, kterou musí všichni uctívat a klanět se jí. Její bombastický nástup se jí povedl přesně podle plánu. Spokojeně se podívala na Lukase. Lukas se podíval na ni. Pokrčil rameny a odešel do kuchyně. Veškerá rudá záře náhle zmizela.
"HEJ! Máš být ohromenej!!!! Prekvapenej!!!! A zvědavej!!!!!"
"Aha. Tak příště."
"TAK PŘÍŠTĚ?!?!?!??!! SI ZE MĚ DĚLÁŠ SRANDU?! Tohle ti nemá být úplně u pr-"
"Hej! Sprostě mluvit nemusíš. A upřímně, tvoje důvody proč jsi sem ehm... přišla jsou mi naprosto ukradený."
"To by neměly."
"Proč jako?"
"Jsem tu, abych tě vzala do školy."
"Aha.... Počkat, CO?!"
"Zabal si osobní věci, jako mobil, knížky, nějaký další pitomosti co vy kluci potřebujete, potom spodní prádlo, pastu a kartáček, samozřejmě nějaké peníze.... a..... to by mělo být všechno. Oblečení tam už je."
"Ale...."
"Mákni!!!!! Musíme se ještě stavit ve směnárně."
S těmito slovy se jala prozkoumat kuchyň. Lukas si povzdechl a vrátil se do pokoje. Ze skříně vytáhl velký kufr a začal do něj skládat důležité věci. Hmátl na stůl pro svůj mobil a nabíječku, avšak místo toho se mu ocitl v ruce štos bankovek s papírkem. Nevěděl, jak si toho mohl nevšimnout, ale hodil to za hlavu a prohlédl si papírek. Máminým škrabopisem na něm stálo:

Lukasi, vím, že se někdy v nejbližší době budeš stěhovat do školy a řekli mi, abych ti posílala peníze. Ubytování máš zaplacené a měsíčně ti pošlu 5000  Kč na jídlo a jiné věci. Teď si můžeš všimnout, že je toho víc, to je na knížky. S láskou  máma

Aha, takže si mě přece jen všímá. Složil papírek a peníze schoval do peněženky. Pro jistotu si vzal i batoh, aby měl ty nejdůležitější věci stále u sebe. Došel si pro kartáček a pastu do koupelny (vzal si i hřeben, ikdyž věděl, že to nepomůže), zabalil to, a protože to byla poslední věc co potřeboval, zavřel kufr. Vzal si džíny a mikinu a vduchu si povzdechl, že tak často se převlékat nikdy nechtěl. I s kufrem a batohem sešel dolů. To, co spatřil, ho moc nepotěšilo.
"Hoj! *škyt* jak to d-de? *hihi*"
Kde našla máminu tajnou skrýš na whiskey? To je průšvih...
"Pojď pří-příteli *škyt* půjdeme dračičí s-stezkou!!!"

Moc se omlouvám, že jsem dlouho nic nevydala (nová škola), snad se kapitola líbila a snad nezapomenu brzo vydat další. Každopádně moc všem děkuju za podporu!♥️ Budu se na vás těšit příště!!! Vaše        Kociik♥️

PS: kamarádka taky píše a ráda bych jí tu udělala mini reklamu:Neko-GiGi007