Uši a ocásek

3. Kapitola

Zářivě červená víla, oděná v květinové šaty s malým věnečkem na hlavě se právě koukala do nějakých papírů a mrmlala si něco o zničené dovolené, když si všimla, že se na ni Lukas dívá. "Takže... ty jsi Lukas?"
Zeptala se. On jen přikývl.
"Dobře. Takže teď ti něco řeknu. Všichni na tebe zapomněli s určováním a mě teď nutí, abych to vyřídila, a to jsem zrovna dorazila na místo, kde jsem chtěla strávit prázdniny! Ať už to mám z krku.... Chceš tam jet nebo ne?"
Tohle s Lukasem trochu otřáslo, ale odpověděl jí docela jasně.
"Ne. Nechci tam jet."
Víla vypadala překvapeně.
"Víš, že tam jede tvoje jediná kamarádka?"
"Ano."
Zmatenější asi být nemohla.
"Ale.... to přece..... jak..."
Chvíli si takhle mumlala pro sebe, ale pak se vzpamatovala a řekla:
"Jsem tak milosrdná, že tě nechám vybrat si zvíře."
Tohle překvapilo zase Lukase.
"Co?! Ale já tam nechci!"
Sladce se na něj usmála, vytáhla z vlasů květinku, přičichla k ní a odpověděla mu.
"Tak to máš smůlu, protože z tebe výjimečného udělám, ať se ti to líbí, nebo ne."
S pobavením sledovala jeho reakci.
"Vážně, teď by ses měl vidět! Takovýhle obličej by mělo jen děcko co poprvý vidělo ňákej krvák!"
Ještě nějakou dobu se mu smála, pak ale zvážněla. Podívala se mu do očí a řekla:
"Jak se můžeš chovat tak chladně. Snad tam trochu pookřeješ."
Ovšem po tak vážných slovech se musela vrátit ke svému zlomyslnému já.
"A víš co? Beru zpět. Zvíře ti vyberu já. Za trest."
Naposledy se na něj ušklíbla a zmizela. Po celý zbytek noci se mu zdálo o vílách, které se mu snaží na hlavu nasadit různá zvířecí ouška.

Probudil se. Natáhl ruku po mobilu, aby zjistil kolik je hodin. Teprv osm, to je na mě nějak brzo. Pomyslel si. Zvedl se z postele a převlékl se. Už se chtěl vydat dolů pro něco k jídlu, ale všiml si papírku, co mu tu včera zanechala Mia. Strčil ho do kapsy a vyšel z pokoje. Podíval se do zrcadla. První co ho napadlo bylo: To jako vážně?! Proč zrovna tohle?!
Dotknul se jedné z těch dvou věcí co měl na hlavě a se zděšením zjistil, že to není jen čelenka. Podíval se na zadní část kalhot a dostal chuť tu přísernou vílu uškrtit. Proč zrovna KRÁLÍK?!?!?! Opravdu na něj ze zrcadla koukal jemu podobný kluk se stejně neposlušnými tmavě hnědými vlasy a stejně šedomodrýma očima. Ale na hlavě měl bílé králičí uši. Sáhl si na místo, kde byly jeho uši předtím a s překvapením zjistil, že tam jsou, ale neslyší na ně.
Jeho ocásek měl stejně bílou barvu, jako uši. Jak to, že jsem si ho nevšiml dřív? Ale co, to teď není důležitý, důležitý je, kam se proboha schovám před Miou?!
Sklesle sešel dolů, vzal si z ledničky jogurt a posadil se. Vzpomněl si na Miin vzkaz. Vytáhl ho a ze zvědavosti se dal do čtení:

Lukasi,
vím, že se s tebou setkala dnes v noci víla (dali mi o tom vědět) a vřele doufám, že s tebou budu chodit do školy. BTW stavím se u tebe v devět, abych to zkontrolovala.
Tvoje Mia
Lukas se podíval na hodiny a zjistil, že je za deset minut devět. Rychle hodil kelímek od jogurtu do koše a vyrazil nahoru, aby se stihl zabarikádovat. Pět minut hledal klíč od pokoje a když ho konečně našel, uslyšel kroky blížící se k jeho domovním dveřím. Páni, ty uši se opravdu můžou k něčemu hodit. Rychle zamkl pokoj a zatáhl závěsy.
"Ahoooj! Tak jsem tu! Přečetl sis to vůbec?"
Proč zrovna já?! Říkal si Lukas a nahlas odpověděl:
"Promiň, není mi zrovna dobře. V týhle kondici ti asi k ničemu nebudu."
Mia už došla ke dveřím jeho pokoje. Lukas se zamotal do přikrývky.
"Vážně? Tak to je smůla. Hele proč jsi to zamkl? Ještě že odsud mám taky klíč."
Jako fakt?! Kde ho vzala?! První opatření bylo prolomeno. Proč tohle vůbec dělám? Mia otevřela dveře.
"Vždyť nevypadáš tak hrozně. Ukaž, nemáš teplotu?"
Řekla a sáhla mu na čelo.
"Úplně normální. Ale jestli je ti špatně tak si lehni pořádně."
Už mu chtěla vzít deku, ale Lukas vyjekl.
"NE! Totiž... víš... mně není špatně, ale..."
V tom ho Mia objala.
"Jsem tak ráda, že budem chodit do stejný školy!"
"Jak to..."
"Ty jsi ale pako. Myslíš, že to z tvýho chování nepoznám? Ty opravdu neumíš lhát. A co jsi vůbec za zvíře?"
"No, víš... Je to trochu DOST trapný.... A ta víla byla dost hnusná na to, aby mi udělala něco takovýho..."
"No tak dělej!"
Lukas si povzdechl a sundal si deku. Podíval se na Miu. Ta zářila něčím, co nedokázal pojmenovat.
"Ty jsi taaak ROZTOMILEJ!!!!"
Dobře, tak by to pojmenovat dokázal. Jako fanatismus do roztomilých věcí. Mia se zatím hypnotyzovaně dotýkala jeho ucha.
"Hele nech toho. Víš, co to znamená pro mě?"
"Harém?"
"Na co to k sakru myslíš?!"
Zahihňala se a řekla:
"Takhle ti vážně žádná holka neodolá, jsi fakt k sežrání!"
"Ty si myslíš, že o to stojím? A co kluci? Budou mít podle jejich zvrácenejch měřítek důvod mě zmlátit!"
"Ale prosím tě. To se nestane, měli by z toho průšvih. Měli bychom dát vědět tvojí mámě."
S tím Lukas souhlasil. Vstal z postele a zvedl mobil, ležící na stole.

Sorry lidi (tím myslím toho jednoho člověka co to čte), ale holt asi víc momentálně nedám. Chápu, že je to strašný, i přesto doufám, že si přečtete další kapitoly a že vás to zajímá. Pls napište mi do komentářů co byste chtěli být za zvíře. Vaše Kociik♥️