Jsem tu, rovnou zamířím do třídy. Ostatní se zastavují, mluví, smějí se se svými přáteli. Já nemám přátele. Možná kdysi, ale dnes už ne. Dnes jsem sám a celé minulé roky taky. Ale zvládl jsem to.
Člověk si nakonec na tu samotu zvykne. Zvykne si na to, že se nemá s kým smát, s kým si povídat. Komu se svěřovat. Samota vše pohltí a vám nezbyde nic jiného než to přijmout.
ČTEŠ
Hvězdy jsou dnes tak jasné
Short StoryPřál bych si to celé skončit. Už nikdy necítit ty rány, tu bolest. Jenže představa, že bych je už nikdy nespatřil, je nesnesitelná. Upozornění: V povídce se vyskytuje násilí a sebevražedné sklony hlavní postavy.
