Už jen kousek.
Nádech, výdech.
Přesně takhle jsem si to přál.
Poslední krok.
Stojím zády k černotě pode mnou.
Ruce roztažené.
Mysl mám klidnou.
Cítím klid.
Vítr se utišil.
Hodiny v dálce odbíjí půlnoc.
Je čas.
Nadechnu se. Hluboce, pomalu, s rozvahou.
Zahledím se na nebe. Hvězdy jsou dnes tak jasné.
S touhle myšlenkou padám do temnoty pode mnou.
Padám vstříc novému životu. Vstříc šťastnějšímu příběhu.
Vstříc novému začátku.
- Konec -
Moc vám děkuji za přečtení téhle povídky😊. Jinak jsem začala psát další příběh. Nikdy se nepřestal smát. Takže pokud to někoho zaujalo, mrkněte na můj profil. Jinak ještě jednou děkuji, jsem vděčná za všechny hvězdičky a přečtení❤️.
ČTEŠ
Hvězdy jsou dnes tak jasné
Short StoryPřál bych si to celé skončit. Už nikdy necítit ty rány, tu bolest. Jenže představa, že bych je už nikdy nespatřil, je nesnesitelná. Upozornění: V povídce se vyskytuje násilí a sebevražedné sklony hlavní postavy.
