Dorazili jsme domů. Otec není doma, někam jel. Třeba se nevrátí. Jak naivní myšlenka. On se vrátí vždy. Zavrtíš se a víc se na mě přitiskneš. Hledáš teplo. Položím tě na postel. Nejdříve ti ošetřím rány. Jsou to ošklivá zranění, ale těm co mám já se to nemůže rovnat.
Sundám ti oblečení a zamotám tě do teplé deky. Spíš klidným spánkem.
Jsi hezký. Blonďaté vlasy máš rozcuchané. Horní ret natržený. Nejspíš od rány pěstí. Vím, že máš svalnaté tělo, narozdíl ode mne nejsi slabý. Máš přátele, rodinu, nejspíš i přítelkyni. Závidím ti. Já nic z toho nemám. Šikanuješ slabší ale i tak tě mají lidi rádi. Na ostatní jsi vtipný a milý. Já znám jen tvé tvrdé rány. A proč? To nevím, chci abys mi na to odpověděl. Jenže ty bys neodpověděl. Jen by ses mi vysmál.
Chci spát. Lehnu si na zem. Je tvrdá a studená. Mně to ale nevadí. Nespím tak poprvé. Dnes hvězdy nevidím. Příliš sněží.
ČTEŠ
Hvězdy jsou dnes tak jasné
Short StoryPřál bych si to celé skončit. Už nikdy necítit ty rány, tu bolest. Jenže představa, že bych je už nikdy nespatřil, je nesnesitelná. Upozornění: V povídce se vyskytuje násilí a sebevražedné sklony hlavní postavy.
