Když jsi říkal, že si to brzy zopakujeme. Myslel jsem, že to nemyslíš vážně.
Myslel jsem, že bys nebyl něčeho takového schopný.
Že nejsi takový hajzl.
Zase má další naivní představa. Od té chvíle v kumbálu si mě bereš kdykoliv chceš, kdekoliv chceš.
Tvrdě.
Bez špetky citu.
Už ani nepláču. Ani na to, už nemám dost sil.
Nenávidím svůj život. Už ani řezání mi nepomáhá.Ve škole si na mě vybíjíš vztek ty a doma zase otec.
Já tě miloval, skutečně jsem tě miloval. Ale jak kdysi někdo řekl. "Láska je jen malý krůček k nenávisti ."
A já tě nenávidím. Nenávidím tě ještě víc než otce. U něj aspoň vím, proč mi to dělá. Jenže u tebe?
Neměls jediný důvod.
ČTEŠ
Hvězdy jsou dnes tak jasné
Short StoryPřál bych si to celé skončit. Už nikdy necítit ty rány, tu bolest. Jenže představa, že bych je už nikdy nespatřil, je nesnesitelná. Upozornění: V povídce se vyskytuje násilí a sebevražedné sklony hlavní postavy.
