Přišel jsem domů. Je doma. Chci jít k sobě do pokoje ale odchytí mě na chodbě. Dovleče mě do ložnice a hodí na postel. Vím, co přijde. Nechci to,snažím se bránit. Marně. Přivázal mě k posteli. Po tvářích mi tečou slzy. Myslím na tebe. Na tvůj úsměv. A né na to jak jeho ruce ohmatávají mé tělo. Myslím na tvůj smích, mezitím co křičím bolestí při každém přírazu. Myslím na tebe po celou dobu, kdy si na mně vybíjí svůj hněv a chtíč.
ČTEŠ
Hvězdy jsou dnes tak jasné
Krótkie OpowiadaniaPřál bych si to celé skončit. Už nikdy necítit ty rány, tu bolest. Jenže představa, že bych je už nikdy nespatřil, je nesnesitelná. Upozornění: V povídce se vyskytuje násilí a sebevražedné sklony hlavní postavy.
