Proč je Zmijozel špatně? (HP FF)

Kapitola 24.

Už ráno, když se Brigitte probudila a zachvátily ji podivně chladné odlesky jezera, cítila, že dnes nebude úplně klidný den. Večer se jí vůbec nedařilo usnout, protože oblohu zrovna obýval měsíc v úplňku a v tom období se jí vždy hůř spí. Většinu noci se akorát převalovala a nakonec velice těžce usnula.

Ráno se pak nemohla divit, že je ospalá a vůbec se jí nechtělo z postele. Přesto se však musela přemoct. Dnes by sice měl být klidný víkendový den, ale snídaně na ni příliš dlouho nepočká.

Poněkud neohrabaně se vyprostila z pohodlí zelených peřin a zvedla hlavu, aby se rozhlédla po pokoji. Pohled jí sice zastiňovaly dlouhé prameny havraních vlasů, ale i přesto spatřila dokonale upravenou Narcissu, jak si utahovala kravatu. Narcissa nejspíše postřehla pohled modrých očí a s úsměvem se otočila na svou kamarádku.

„Dobré ráno ospalče," zasmála se, „Mám na tebe počkat?"

„To je dobré, nemusíš, mně to ještě chvíli zabere." Zamumlala ospale černovláska.

„Dobře," přikývla Narcissa.

Mrštnými prstíky dotáhla naposledy kravatu a pak se zvesela rozešla pryč. Brigitte mezitím úspěšně odhrnula peřinu a bosými patami došlápla na dřevěnou podlahu.

Za zvuku vrzání pak cupitala po pokoji a snažila se co nejrychleji připravit. Ani moc nepřemýšlela nad tím, co vlastně bere do rukou a s hodně povolenou kravatou odešla na snídani.

Bylo už poměrně pozdě, ale přesto to v síni překypovalo životem a ruchem. Dokonce by Brigitte přísahala, že se lidé baví od začátku roku stále víc a víc. Jako by se snad řešilo něco zajímavého. Ona však o ničem netušila a tak se stále v závoji nevědomí vydala hledat někoho u zmijozelského stolu. Nejdříve si myslela, že se posadí k Severusovi, jenže toho nemohla nikde najít. Z toho důvodu a možná i z jiných se zahleděla na Toma.

S širokým úsměvem na rtech k němu zamířila a nesmírně si oddechla, když si uvědomila, že tam sedí úplně sám. Vyrazila k němu trochu rychleji, a pak si poněkud prudce dosedla vedle něj, přičemž do něj i záměrně drkla.

Tom se okamžitě začal otáčet k té mele, co se přihnala. Zprvu měl stažené obočí a byl rozhodnut někomu vynadat, to ale přešlo v okamžiku, kdy zpozoroval, kdo si to k němu přisedl.

„Netušil jsem, že dnes předpovídají tornádo." Rýpnul si s pobaveným úšklebkem.

„Vtipné," Pronesla černovláska naoko uraženě. „Taky ti přeju dobré ráno."

Tomovi se pozvedly koutky.

„Dobré, spíš dopoledne," opětoval jí pozdrav, „Omlouvám se, že jsem na tebe ve společence nepočkal, ale můj žaludek protestoval proti tomu, abych tam čekal další hodinu."

„Co to dneska jíš? Vtipnou kaši?" nevydržela to a zasmála se.

„Přesně tak," odpověděl a hrdě se podíval na svůj toust.

Brigitte nad ním pobaveně pokroutila hlavou a vrhla se na vlastní jídlo. Kupodivu krupicovou kaši.

Jakmile se pustila do jídla, bylo ticho. Celkově byla tahle tichá chvíle jen krátká, protože ji pak přerušil černovlasý chlapec.

„Nechceš si pak zajít do knihovny?"

Brigitte zvedla hlavu od jídla a s polknutím se podívala na chlapce.

„Jasně, proč ne."

Dopověděla a v rychlosti si nacpala zbytek jídla do pusy. Nestihla to celé sníst, ale i tak už s plnou pusou vstala a podíval se na Toma.