Proč je Zmijozel špatně? (HP FF)

Kapitola 27.

Nemohla tomu uvěřit. Samotný Tom Riddle ji políbil. Neskutečné. Prohloubil jejich polibek a ona se tomu bezhlavě poddávala. Měl ji naprosto v hrsti. Omotanou kolem prstu, jako něco dokonale přirozeného.

Jejich loučení ten večer probíhalo zvláštně, ani jeden nebyl schopen smysluplného slova, či nějaké komunikace. Tom byl pohroužený ve svých myšlenkách, protože se konečně odvážil k tak důležitému kroku. Stále si v hlavě promítal, jestli přeci jen neudělal chybu. Tohle pro něj mělo znamenat závazek, jenže mohl by si ho dovolit? Obětoval by kvůli tomu nějaké své plány, o kterých ví zatím opravdu pouhá hrstka lidí, nebo se ji pokusí přesvědčit o svých pohnutkách? Na tyto otázky neznal žádnou odpověď, i přesto se do toho však pustil po hlavě. Jak nezvyklé pro něj. Obvykle si vše řídila a do puntíku plánoval, ale teď? Zmátla ho jakási krásná tvářička, který skrývala uvnitř daleko víc, než by si na pohled pomyslel. Úplně ho pomátla. Do teď ovšem nevěděl, že na ni působil stejně.

Možná i víc. Ne náhodou procházel chodbami jako idol všem mladých čarodějek. Na celé škole měl bezpočet obdivovatelek, které by daly cokoli za strávení večera s ním. Někdy se našly i tak šílené holky, jež se mu snažily nějak podstrčit nápoj lásky. Zatím neúspěšně. A tímhle svých šarmem už delší dobu oslňoval ji. Brigitte.

Krátce po jejich prvním polibku se podivně odmlčeli. S napjatou atmosférou tam vydrželi ještě pár chvil, než se rozhodli odejít. Dokonce ani cestou na společenku nepromluv ani jeden z nich. Oba byli stále v šoku z předešlé události, nechápali to. Když už konečně stáli u schodů vedoucích do pokojů, Brigitte nesrozumitelně zašvitořila něco, co zdánlivě připomínalo pozdrav, a zmizela v patře. Tom jen omámeně stál na místě, a pak se vydal ke krbu. Dnes v noci měl ještě hodně o čem přemýšlet.

Brigitte mezitím pokojně zmizela v pokoji, kde se okamžitě opřela o dveře a s hlubokým oddychováním pozorovala své ruce. Poté se však v pokoji ozvalo šramocení a černovláska vzhlédla. Pohled jí padl na rozesmátou blondýnku, která k ní zrovna cupitala a rovnou jí popadla za ruce.

Propalovala ji oslňujícím úsměvem, z něhož byla Brigitte chvíli zmatená. Ona vlastně vůbec netušila, co se dělo na plese. Byla tam sice nějakou dobu, ale to ji obklopoval Tom a potom už s ním odešla do Tajemné komnaty.

„Tedy Narcisso, ty jen záříš. Co se stalo?" ptala se trochu překvapeně černovláska, mezitímco Narcissa ztřeštěně poskakovala a držela přitom její ruce.

Blondýnka ještě více roztáhla svůj úsměv.

„Pozval mě na rande. Příští víkend se mnou chce jít do Prasinek. Není to úžasné?" zapištěla nadšeně.

„Jo, to zní super," odpověděla jí Brigitte mile, i když se vzpamatovávala z jejího pištění, „ Doufám, že vám to spolu nějak vyjde, hodili byste se k sobě."

Popravdě by tvořili asi jeden z těch takzvaných dokonalých párů. Vzhledově k sobě krásně ladili a ke všemu byli oba ze stejně smýšlející koleje. Ostatně, oba body splňovali i Tom s Brigitte.

„Já vím, úplně si dokážu představit naši svatbu. Já v krásných bílých šatech kráčející k němu v skvěle padnoucím černém společenském hábitu v jeho rodném sídle. A pak naše děti, umíš si to představit? Já ano, byly by tak roztomilé. Blonďaté hlavičky, modré oči, no krása."

Narcissa vyprávěla opravdu poutavě a rozhodně zasněně.

„Páni, to zní skvěle, jenom, není na to trochu brzo?" zeptala se jí nejistě černovláska. Nechtěla přítelkyni rozzlobit, ale stejně, opravdu na to bylo brzo, nebo snad ne? Možná, že ženy už takové jsou. „Představa je to krásná, ale počkej si, až ho lépe poznáš, dobře?"

„Jasně, Brigitte," přivětila jí blondýnka naprosto uvolněným tónem bez známky emočního zakolísání, „A co vlastně ty? Já tady pořád mluvím a ani se tě nezeptám. Kam jste se to vůbec vytratili?"

Tentokrát kladla otázky ona. Brigitte však lehce zvážněla a trochu se jí rozhořely tváře.

„Tom mi chtěl něco ukázat, i když asi spíš potřeboval trochu soukromí a pak," nadechla se, „mě políbil."

Poslední dvě slova jen slabě zašeptala. I přesto to Narcissa slyšela moc dobře. Její oči se úplně rozzářily.

„On tě políbil?" vyjekla, „Sakriš, já věděla, že k sobě patříte, ale bála jsem se, že pro to ani jeden nic neuděláte. To je tak skvělý."

Brigitte uhnula s pohledem na zem.

„Jenže já nevím, jestli k sobě nějak patříme. Políbili jsme se, ale pak už nikdo nic neřekl. Jak mám vědět, jak na tom jsme, nebo co bude teď dál?"

Narcissa nad tím zakroutila hlavou.

„No samozřejmě, že spolu budete chodit," pronesla blondýnka jednoznačně svým zasněným hlasem, „Co bys jako chtěla víc vědět? Políbil tě, tím ti dává jasně najevo, co bude dál, pokud ty chceš. Nebo k tomu snad potřebuješ nějaký transparent?"

Obě dívky se daly do smíchu.

Mezitím ve společenské místnosti Tom spokojeně seděl v pohodlném křesle ovanutý teplem z krbu. Jeho myslí se proháněl bezpočet emocí. Takových, jaké si nikdy nechtěl připouštět, i když ho už nějakou chvíli navštěvovaly.

V krbu zapraskalo, vyletěla z něj jiskřička a v pozadí se ozvalo skřípnutí podlahy.

Tom se instinktivně postavil a pohlédl do tmy. Tam se postupně odhalovala čísi silueta. Chlapec pozvedl obočí.

„Proč mi děláš do sestry?" ozvalo se hlubším hlasem.

„Co má znamenat: děláš do sestry? Když se mě zeptáš jako normální člověk, možná ti dovedu odpovědět," pronesl svým klidně arogantním hlasem.

Aizen se ušklíbl. Nikdy se mu moc nezamlouval.

„Já vím, co jsi zač, nehraj si na neviňátko. Ona o ničem neví a já nedovolím, abys ji tahal do nějakých pitomých plánů."

Aizen byl naštvaný, ale Tomem začínal pořádně proudit hněv. V očích se mu zlostně zalesklo.

„Nevíš nic," sykl, „Možná by sis měl jít lehnout, aby sis vyčistil hlavu. Nehodlám jí nic udělat. Není to malá holka."

„Je to moje malá sestřička. Chci, abys ji nechal."

„Ne," řekl tvrdě Tom, nehodlal se tu dál bavit, „nenechám. Smiř se, že ji nenechám jen tak odejít ze svého života."

Mladší z chlapců byl vytočen k nepříčetnosti. Rukou mu pulzoval adrenalin. Stiskl v pěst a rychle se napřáhl. Ruka mu vystřelila k bledému obličeji, ale do cíle nedorazila. Tom pohotově ruku zachytil a tím i zastavil.

„Nezahrávej si, Aizene."

Pustil jeho ruku a zmizel v přítmí společenské místnosti. 

------------------------------------

Omlouvám se, že nebyla dlouho kapitola. :)