Proč je Zmijozel špatně? (HP FF)

Kapitola 20.

Celá škola pár dní nemluvila o ničem jiném. James Potter totiž skončil na ošetřovně. Brigitte ho sice stihla zachytit, ale i přes to se předtím nepěkně udeřil o tribunu a madam Pomfreyová ho tak lehce nehodlala pustit. James tedy musel znuděně ležet na lůžku a hluboce zaměstnávat svou hlavu, protože nechápal, co se stalo a proč ho Brigitte chytila.

Vlastně to nechápal nikdo. Všichni na chodbách Brigitte zkoumali obdivnými pohledy a častokrát jí věnovali milé úsměvy. Na chodbách se neustále šuškalo a rozmýšlelo, kdo to udělal. Černovláska sama z toho nebyla příliš nadšená. Pohledy ostatních studentů ji znervózňovaly a víceméně dost rozčilovaly. Být středem pozornosti nebylo nikdy v jejím zájmu.

Celkově poslední dny trávila spíš ve společenské místnosti, nebo někde venku na čerstvém vzduchu. Párkrát se však přistihla, jak při procházení hradem zabloudila k ošetřovně. Letmo nakoukla dovnitř a poté zase šla svým směrem.

V hlavě měla zmatek. Jamese ráda neměla. Tedy, ano dříve spolu hezky vycházeli, ale od té chvíle, co se změnil, jí akorát lezl krkem. Přesto si byla jistá, že by nechtěla, aby se mu něco stalo.

Měla neutuchající pocit, že za to, co se stalo Jamesovi, mohla ona. Neudělala nic přímo, ale když se zamýšlela nad tím, kdo to mohl udělat, napadla ji jedna osoba, která je tak zručná a mohla by to dokázat. Přesto to nikomu neřekla a dusila to v sobě. Mohla to od té osoby zjistit, jenže to by zase nesměl někde být. Pořád.

Už jí to unavovalo. Ani se nesnažila ho hledat. Když se s ní nechtěl vídat, nemusel. Nutit ho nechtěla. Přece jen to byl jeden z jejích kamarádů. Nic víc, že? Aby však pravdu řekla, stále ji to štvalo.

Pomalu, ale jistě se blížily závěrečné zkoušky. Nebylo to sice nic tak náročného, jako je za rok čekaly NKÚ a následně OVCE, ale přesto nebylo od věci se na to podívat.

Brigitte společně s Narcissou a někdy i Severus své poslední dny do konce školního roku trávila v knihovně. Pokaždé si tam zabrali stolek a v mlčenlivém tichu si pročítali látku z knih a vlastních pergamenů.

Přesně dva dny před zkouškami se hradem opět roznesl Jamesův smích.

V den prvních zkoušek se s ním bohužel setkala. Vcházela do třídy, kde měli hodinu společnou s Nebelvírem a téměř se s ním srazila. Stál hned za dveřmi a bránil tak v cestě. Následně se otočil a jejich pohled se střetl. Oba se však propalovali pohledy bez jakékoli výrazné emoce.

„Pustíš mě, nebo tady budeš pořád tak překážet?" přerušila jejich kontakt.

James jí neodpověděl. K jejímu údivu se pouze pohnul z místa a tím jí uvolnil cestu. Vše se obešlo bez urážlivých poznámek a nadávání. Brigitte tím lehce zaskočil. Hlavně ji dost překvapilo, že si odpustil všechny pitomé nadávky, jakými ji obvykle častoval. Mlčky však prošla do nitra třídy a usadila se na své místo k Narcisse.

S velkou úlevou Brigitte odcházela z poslední zkoušky. Narcissa se ještě zdržela ve třídě, protože se dala do vzrušené diskuze s jednou spolužačkou. Namířila si to do společenské místnosti a přitom se jí v jedné chodbě zdálo, že zahlédla nějaký pohyb. Když do chodby nahlédla, spatřila tam Toma. Něco se v ní pohnulo. Rozhodla se zajít do chodby. Nevěděla ani proč, něco jí za ním táhlo. Jenže jakmile se rozešla jeho směrem, ohlídl se na ni a rychlým krokem zmizel v jiné chodbě.

Brigitte se mrzutě otočila zpět a pokračovala ve své předchozí cestě.

*

Černovláska spolu se svou kamarádkou vystoupila z vlaku. Všude kolem se rozprostírala pára. Vstoupila na nástupiště přeplněné lidmi. Bleskovým pohledem se rozhlédla po okolí, zda někoho nespatří. A skutečně. Na pár okamžiků chlapce spatřila v davu. Podíval se jejím směrem a usmál se. Pak jí zmizel z očí a ona jen celá zmatená se prodrala davem někam ven, kde bylo méně lidí.