Proč je Zmijozel špatně? (HP FF)

Kapitola 12.

Počasí se pomalu ochlazuje a oblohu začínají brázdit spadané lístky. Venkem se line šumění stromů. Famfrpálová sezóna je v plném proudu. Brigitte prochází po školních pozemcích, aby se dostala k šatnám jejího týmu. Zrovna se blíží ke stadionu.

„Brigitte!" zazní za ní její jméno.

Překvapeně se ohlíží, kdo na ni volá. Pár metrů od ní stojí vznešeně vyhlížející chlapec s obvykle nic neříkajícím výrazem.

„Co tady chceš?" osočí se na něj. Opravdu na něj teď nemá náladu. Minule jí hodně rozčílil.

„Chtěl jsem ti jenom říct, že jsem tě nechtěl urazit, nebo třeba vyděsit. To rozhodně nebylo mým záměrem. Jsi dost zvláštní. Nikdy jsem nezažil někoho, kdo by mi odporoval, byl tak jiný, než jsem já a přesto mě tak zajímal. Rád bych tě lépe poznal." Pronesl svým tak děsivě klidným hlasem.

Dívka si ho nevěřícně prohlíží. Jenže stále z něj nemá úplně dobrý pocit. „Promiň, ale na tohle teď nemám čas, musím se jít připravit." Odsekne mu, otočí se a odchází do šaten.

Uslyší za sebou jeho poslední slova: „Tak si alespoň dávej pozor na potlouky."

Jak to myslel? Chtěl tím snad něco naznačit? Jeho poslední věta jí utkvěla v hlavě a stále se drala na povrch jejího myšlení. Jediným vysvobozením z myšlenek jí byl Cory Flint se svým obvyklým proslovem. Přesněji pobízením k nejlepším výkonům a rychlému ukončení zápasu. To platilo samozřejmě pro Setha Colea, jejich týmového chytače. Při pohledu na jejich letošní družstvo se nikdo moc nebál špatného výsledku, ale tyto proslovy jsou už danou tradicí.

Za burácivého potlesku přicházejí na stadion. Ten praská ve švech. Aby taky ne, když jejich první zápas hrají hned s Nebelvírem, jejich největším rivalem. Hráči obou týmu nasednou na košťata. Odpočítávání.

PÍSK.

A zápas je zahájený. Okamžitě to nabírá rychlé obrátky. Zápas se zdá být dost vyrovnaný, i když Zmijozel má přeci jen trochu navrch. Je to velice svižná hra s častými přihrávkami. Brigitte se snaží být stále ve střehu, jenže jí občas mysl zbloudí k myšlenkám. BUM. Camrál proletí jednou z branek. Několik minut na to opět nedává pozor a propustí gól. Rozhlídne se kolem a zachytí Flintův zamračený pohled: "Začni už sakra dávat pozor."

Sakra. Hodí po něm svůj omluvný pohled. Zapudí všechny špatné myšlenky a konečně se začne řádně soustředit. To bylo přesně to, co potřebovali, jelikož do konce zápasu nepropustila již jediný gól. Zmijozel vyhrál svůj první zápas sezóny.

Následovala oslava v jejich kolejní místnosti, kde je všechny vesele zvedali a objímali. Velice vydařené vítězství.

Pár dní na to zase sama odchází z obědů. Dnešní odpoledne nemá žádné další hodiny, proto se rozhodla, že by mohla zajít do knihovny. Jenže to by někdo nesměl upoutat její pozornost. Přímo před síní si to někam vykračoval James. A byl úplně sám. Výborná příležitost, která se musí využít. Přispěchala k němu. Konečně se jí naskytla taková možnost. Bála se, že k tomu snad ani nedojde. Pořád někde chodil se svojí partou a nikdy ne sám.

„Jamesi! Počkej, můžu si s tebou promluvit?" volá na něj přes celou chodbu. Jím to však ani nehne. Prostě pokračuje ve své cestě. Brigitte se proto rozbíhá a vyráží za ním. Když ho doběhne, dá mu ruku na rameno a on se konečně zastavuje. „Jamesi, proč jsi nepočkal? Ty se semnou nebavíš?" ptá se zoufale.

James se k ní natočí, ale nedaruje ji jediný pohled. Spíše se rozhlíží po chodbách, jako kdyby někoho vyhlížel. „Hele, Bí, já se s tebou nehodlám nechat vidět." Zchlazuje ji.

„Cože?" vyhrkne nevěřícně.

„Slyšelas, prostě se s tebou nechci nechat vidět. Mám dost nových přátel v Nebelvíru a ti rozhodně nemají kladný vztah ke Zmijozelu. Bavil jsem se o tom s nimi a myslím, že mají pravdu. Říkali, jak se snažíte tvářit tvrdě, nebo jako ty mile, ale přitom jste jenom zbabělí pokrytci. Všechno to jenom hrajete." Rozohní se.

„Jak tohle můžeš říct? Vždycky jsem byla tvá kamarádka a nic jsem na tebe nehrála. To snad víš ne?" brání se.

„Jak ti to mám věřit? Jsi ve Zmijozelu. Víš vůbec, co ti tví spolužáci dělají? Znáš Bellatrix Blackovou? Je v pátém ročníku a podle příjmení ti muselo dojít, že má něco společného se Siriusem. Jo máš pravdu, je to jeho sestřenice, ale asi ne taková jakou by člověk chtěl. Oni dva se rozhodně nemají v lásce a Bellatrix to celý korunovala, když ho o prázdninách napadla. Takový totiž vy jste, dovolujete si na slabší, protože na víc nemáte." To už na ní skoro huláká.

Brigitte po tvářích stékají slzy. „Já s tím nemám nic společného. Jak mě s tím vůbec můžeš srovnávat.

„Mně je to fuk."Jamese to už přestalo bavit, stále je naštvaný z toho, co mu Sirius vyprávěl a Zmijozel mu poslední dobou leze krkem. Řekl, co potřeboval a odchází pryč.

„Vždycky jsi říkal, že nezáleží na tom, v jaké jsem koleji. Říkal jsi, že jsme přátelé." Zavzlyká. Chlapec se zastaví, ale v zápětí zase pokračuje v cestě bez jediného ohlédnutí.

Brigitte se rozeběhne od toho místa. Nejdříve netušíc kam, nohy ji ovšem zanesou na astronomickou věž. Vybíhá schody a konečně se může nadechnou. Jenže její dech se zadrhává bezpočtem vzlyků. Opře se o kamennou zeď a pomalu se sesunuje k zemi. Slzy tečou v plném proudu.

Ze schodiště se ozývají kroky. Brigitte se snaží utřít si slzy, ale nejde to. Vzhlédne na příchozího a není jím nikdo jiný než Tom.

„Co po mně sakra chceš? Jdi odsud." vyjede na něj.

„Klid. Brzdi, jen mě zajímalo, jak ti je. Viděl jsem tu vaši hádku." Přiklekne si k ní a ruku jí pokládá na tvář.

Zadívá se do těch jeho hlubokých očí, ve kterých se tak ztrácí. „Promiň, nechtěla jsem  na tebe býttak hnusná, jenom mě to jaksi vzalo."

„Na tom nezáleží. A jak ti je?" ptá se propalujíc ji pohledem.

„Budu v pořádku. Díky."

„Tak tě už nebudu více obtěžovat." Zvedne se.

„Počkej, neodcházej prosím." Kouká na něj poplašeně. 

Za tu chvíli co tu s ní byl, se tolik zklidnila.

„Dobrá." Přejde a přisedne si vedle ní.