Hudba v nás

7. kapitola

„Jdeme na parket!" zahalekala Anna, která mě popadla za ruku, stejně jako Lori, která čapla Richarda. Já se chytla Ivoška a utíkali jsme to rozjet. Bylo celkem uvolňující se sejít s novými přáteli a jen tak si zablbnout. Tančili jsme a zpívali jako pominutí. První, kdo se vytratil, byl Ivo.

„Jdu pro pití, kdo co chce?" zeptal se, a s našima objednávka opustil parket. Časem se pak každý šel osadit. Já s Lori jsme přišly jako poslední a naprosto vyčerpané.

„Sem s tím drinkem." Popadla jsem svojí skleničku a vypila jí naráz.

„Zadrž holka, takhle dlouho nevydržíš." Zasmál se mi Richard. Já jen pokrčila rameny.

„Hele, tak jsem slyšel, že ti navýšili hodiny." Mrknul na mě Ivo a ostatní mu pomohli urputným kýváním hlavy.

„Museli jsme. Studenti nás málem ušlapali, jak se domáhali další hodiny." Ozval se hlas za mnou a nepatřil nikomu jinému než Martinovi.

„Nazdar, Pony. To jsme si už mysleli, že nedorazíš." Přivítala ho Anna.

Martin se dostal konečně do mého zorného pole. Vlastně si sedl přímo vedle mě. Otočil se ke mně a nenechal otázku, proč chtěli další hodiny jen tak se rozplynout.

„Tak nám prozraďte, co jste s těmi flákači udělala, že chtěli přídavek."

„Tykejme si." Napřáhla jsem k němu ruku, kterou přijal a pokračovala. „Jen jsem s nimi rozebírala jeden text a asi je to chytlo. Nic víc. A s vámi čtyřmi si to ještě jednou vyřídím. Ty vaše pitomé nápady mi byl čert dlužný."

„Ale no tak. To ti snad nemusíme věřit, že ne? Jen nám pověz, co jste dělali." Ivo mi asi nevěřil.

„Mě jsi řekla to stejný hned po hodině a taky jsem ti nevěřila." Anna si taky přisadila.

„Vážně. Jen jsme zkoumali smysl některých textů písniček. Jako na semináři." Vlastně jsem ani nelhala, takže nechápu, čemu nevěřili.

„A co to bylo za text?" Martin mě nenechal vychladnout.

„Nějaký náhodný, to je vlastně jedno. Hlavně že je to bavilo." Tím jsem chtěla konverzaci na tohle téma uzavřít.

Richard se zvedl a beze slova šel směrem k mixáku. Nikomu nepřišlo divné, že se jen tak beze slova svedl. Zatímco mluvil s nějakým chlapem, ostatní diskutovali nad tím, jak udělat svoje hodiny nějak zajímavé. Padali dobré nápady, například, výbuchy, pitvy, exploze, otravy ...

Richard se vrátil, vzal mě za ruku a snažil se mě táhnout na parket.

„Tyhle slova nikomu nebudu muset vysvětlovat." Všichni, kromě Martina, se zvedli a sypali za námi na parket. Sotva jsme tam došli, začalo hrát:

Bude dlouhá noc – vabank nádherně hrát
hodně dlouhá noc – nikdo z nás nejde spát
tebe mít je to co chci nejvíc
Ten nápad máme pravě těď oba

Dlouhá noc
Ty a já na stokrát
Naše dlouhá noc
nikdo z nás nejde spát
tebe mít je to co chci nejvíc
A právě nám teď dlouhá noc začíná.

Dlouhá noc
Ty a já na stokrát
Naše dlouhá noc
nikdo z nás nejde spát
tebe mít je to co chci nejvíc
A právě nám teď dlouhá noc začíná.

Dlouhá noc – vabank nádherně hrát
hodně dlouhá noc – nikdo z nás nejde spát
tebe mít je to co chci nejvíc
Ten nápad máme pravě těď

Bude dlouhá noc – vabank nádherně hrát
hodně dlouhá noc – nikdo z nás nejde spát
tebe mít je to co chci nejvíc

Nenechalijsme se pobízet a začali tančit. Musela jsem se zasmát Richardovi. Moc nemluví,a když už něco řekne, tak to stojí za to. Ale dokáže překvapit jako nikdo.