Hudba v nás

9. kapitola

Jenom se ptej
Kolem plameny tančí
proč je tady divnej chlad
Nepospíchej
Kdo tě zavede zpátky
A kdo při tobě bude stát, víš já

Umíš tancovat, tancovat
Užívat si života, oooh
Dívej se na tu dívku, sleduj tu scénu
Vychutnávej si tančící královnu

Páteční noc a světla jsou ztlumená
Vyhlížíš místo, kam bys šla
Kde hrají nějakou pořádnou hudbu, dostáváš se do rytmu
Vcházíš, aby sis vyhlédla krále
Kdokoli může být tím klukem
Noc je mladá a hudba je v plném proudu
S trochou rocku je všechno fajn
Chce se ti tancovat
A když dostaneš šanci...

Seděla jsem u sebe v kanceláři a koukala se na další obálku, kterou jsem ráno vytáhla z oné skříňky.

Marně tápu, jak se mohl někdo dozvědět, co jsem dělal v Lemonu. Protože to zatím vypadá, že tohle všechno má na starost celkem úchylný stalker. Po páteři mi proběhlo šimrání. A ne to hezké šimrání.

Odložím na chvíli ten papír a kouknu se do počítače na rozvrh. Díky bohu, že jsem to udělala, protože mojí normální hodinu prohodili se seminářem. Mám pár minut do začátku. V ruce svírám papír a není to jediná věc, která je sevřená. Ještě můj žaludek.

Vejdu do učebny. Od posledně se nic nezměnilo. Text jsem zase promítla a celá posluchárna je tak zabraná, že by bylo slyšet i spadnout špendlík.

„Tak. Kdo k tomu má co říct?"

Z davu se ozvalo: „Ty dopisy jsou pro vás?"

„A není to jedno." Takový dotazy mi scházely.

„No já jen, že pokus je to pro vás a opravdu jste se o víkendu šla někam bavit, tak máte asi velký problém."

Ruku zdvihl Stefan a hned začal rozvíjet svojí teorii: „Minule chtěl odpověď a hlavně sliboval nějaký pokračování. Asi záleží na tom, jakou dostal odpověď. Pokud byla zamítavá, nebo pokud říkala, že si to s ním vyřídí, tak to chápu tak, že autor této odpovědi vás, nebo příjemce, vyzývá k pokračování a nevěstí to konec."

„Děkuju, ještě nějaký názory?"

Znovu přišel nějaký opozdilec. Jestli to byl ten stejný co minule a udělá to potřetí, tak už na něj vletím.

Ještě nějakou dobu po místnosti lítali nějaké nápady, když se ozvala Nataša.

„Pokud je to pro vás, tak vám to mu psát člověk, který vás zná a který vás asi opravdu sleduje."

Rozhlédnu se po místnosti. Moc toho nevidím, ale cítím pohledy všech, které mě propalují a čekají na mojí reakci.

„Pokud by to byl opravdu dopis pro mě, tak jeho autor by mohl být i v téhle místnosti, že?"

Učebnou projelo souhlasné zamumlání.

„Pokud tomu tak je, tak chci říct, že o to nestojím a ať je za tím jakýkoliv vtipálek, tak je tomu nyní konec."

Na konci třídy, snad u dveří, se někdo zasmál a ozval se smích. Hned na to někdo opustil třídu. Musela jsem zjistit kdo to k sakru je.

„Dneskamáme padla." Popadla jsem svoje věci a vyběhla jsem na chodbu. Na jejím koncizacházela postava muže. Přidala jsem do kroku. Neměla jsem ho na dohled. Dáljsem šla chodbou za zvukem kroků a modlila se, abych se neztratila.