Hudba v nás

4. kapitola

Sbalila jsem si věci a taky jsem se vydala pryč z učebny. Ani jsem k sobě nedorazila, když jsem na chodbě natrefila na Annu.

„Co jste na hodině dělali? Děcka vyšli a celý zářily."

„Nevím, jen jsme probírali normálně látku." Pokrčím rameny a koukám na Annu, na které je vidět, že mi za mák nevěří.

„Vážně? Moc tomu teda věřit nechci, ale budiž. Máš se stavit v kanceláři."

„Bože, to bude zase nuda. Už mi lezou všechny papíry krkem."

„Přesně vím, o čem mluvíš. Hele, o víkendu jdeme do jednoho baru, Lemon, chceš se přidat?"

„Dobře. Tady máš moje číslo a napiš mi ještě podrobnosti. Já letím do kanceláře." Ze sešitu jsem vytrhla papír, naškrábala na něj číslo a hodila ho o Anně. Vydala jsem se zase tím ohavným bludištěm do hlavní kanceláře, kde na mě čekala stále se mračící harpie. Tentokrát tak naštvaná nebyla, ale kdybych nemusela, tak jí ty papíry házím přes ostnatý plot.

„Dobrý den, slyšela jsem, že se mnou chcete mluvit."

Harpie se na mě koukla a zahučela: „Ano, navyšujeme vám hodiny."

„Počkat, to ve smlouvě nemám. Měla jsem podepsáno vyučování jedné třídy dle potřeby a to minimálně jedné hodiny týdně."

„Po dnešní hodině byl vznesen dotaz, zda byste mohla udělat i semináře ve stylu přednášek pro veřejnost s tématem dnešní hodiny. Ten dotaz nebyl jen jeden. „

Byla jsem překvapená a hlavně jsem nevěděla, co budu dělat. Ten dnešek byl jen popud okamžiku, nemůžu na tom postavit celý semináře.

Harpie se ale bez boje nevzdala. „Vážená slečno, já tady nejsem zvyklá na zástupy a davy studentstva, takže mě dneska nemile překvapila ta halda lidí, kteří žadonili o další přídavek dnešní hodiny. Pan Juli to odsouhlasil a tak to taky zůstane. Tady podepište. Termíny dostanete do tří dnů." Hodila přede mě štos papírů, které jsem musela asi desetkrát podepsat a bez dalších řečí mě vypakovala z místnosti.

Zůstala jsem stát na chodbě s pusou dokořán. Udělala jsem jen pár kroků, když mě do obličeje trefil pohled na skříňku číslo 111. Za zkoušku to stálo znovu se tak kopnut. Kdyby tam něco bylo, dobře pro mě, kdyby ne, tak jsem nahraná a na tom semináři si budu muset něco vycucat z prstu.

Zadám heslo a skříňka se přede mnou otevře. A v ní leží další obálka.

V tvých očích dá se číst,
ta hra mě zajímá
a nezkoušej mě splést,
jsi příliš nevinná.

Já dávno život znám,
ty málo o něm víš
a rád ti radu dám,
vždyť vůbec netušíš.

Jak snadno uvěří se lhářům,
ve jménu lásky krásně lžou,

Korunou si hodím, až se budeš ptát
Zda tě za nos vodím, či zda tě mám rád
Připadáš mi cizí jako šedej dav
Dám ti radu ryzí, mě se honem, honem zbav

Řekniněco, nechávam to na tebe