Bad Choice [POZASTAVENO]

Kapitola 5

Katie a Abby se hned otočily. „ Williamsová, Cooperová!" zařval a ukázal na Katie s Abby. „Okamžitě ke mně do ředitelny a vy dva pánové O'Brien s Adamsem nás následujte, půjdete hned po nich."

Hned jsem si řekla: „A já ne?". Vypadá to, že mě si nevšiml, ale je mi těch dvou líto, alespoň na ně po škole počkám před školou. Šla jsem přímo do třídy, kde jsem si nachystala věci na hodinu matiky.

Zazvonilo a za chvíli přišla učitelka, ale Katie s Mikem zatím ještě nepřišli. Doufám, že je ředitel nevyloučí. Vždyť to vlastně nemůže udělat, když se jen poprali. I kdyby ano tak to stejně prostě nemůže! Uběhlo deset minut a pořád nikde nikdo. Co tam tak dlouho můžou dělat? Vždyť to nebylo tak závažné, nebo jo? Ne určitě nebylo, ale co když tam jsou tak dlouho kvůli mně?

Vlastně za to můžu já. To já jsem ji na tu párty vytáhla, to já jsem ji ztratila z dohledu a přestala ji hlídat, to kvůli mně šla nahoru do patra a Marco ji málem zmlátil, a proto ho před školou zase zmlátil Mike.

Za všechno můžu já a ani nedostanu trest, protože mě ten zasraný ředitel prostě neviděl?!

Z mého přemýšlení mě vytrhla učitelka: „Smithová, neruším vás tady náhodou? Vypadáte, jako byste tady vůbec nebyla."

„J-ááá, já jsem nedávala pozor, nemůžete na ten příklad vyvolat někoho jiného?" snažila jsem se to říct tak, aby si myslela, že jsem ji poslouchala.

„Ale já jsem neříkala nic o příkladu, vy mě jako vůbec nevnímáte nebo co? Chcete abych vás poslala do ředitelny?"

Hned jsem si řekla: „Jo teď by se mi to hodilo, kdybyste byla tak hodná." Tak ráda bych jí to řekla, ale nesmím si to posrat hned na začátku a tak jsem jen mlčela a svůj pohled jsem upřela do lavice. Na tabuli jsem se podívala až potom, co jsem cítila, že se na mě přestala dívat. Zbytek hodiny jsem už zase nevnímala, ale pozorovala jsem učitelku, aby si nemyslela, že jsem úplně tupá.

Zazvonilo na konec hodiny a oni tady pořád nebyli, už vážně nevím co si mám myslet. Mezitím jsem vešla do další učebny na další nudnou hodinu. Uběhlo dalších deset a když jsem ztrácela naději, tak někdo zaťukal.

„Dobrý den, omlouváme se, že jdeme pozdě, ale něco jsme řešili v ředitelně." ozval se ten úžasný hlas mého nejlepšího kamaráda. Nikdy jsem ho neslyšela radši než teď. Možná si myslíte, že jsem nějaká citlivka, což náhodou taky jsem, ale vážně jsem se o ně bála, co kdyby je vyloučili a vinili za to mě. Měli by pravdu, navíc já bych nesnesla pomyšlení, že by se se mnou hádali. Byla bych tady sama. Sice bych tady měla Jamese, ale bez nejlepších kamarádů to nejde.

„Ahoj, co jste tam dělali tak dlouho?" zeptala jsem se Katie, která si sedla vedle mě a vypadala naštvaně, ale ne tím způsobem jako když je naštvaná na mě a to mě uklidnilo. Vydechla jsem úlevou.

Katie se zhluboka nadechla a vydechla. Jelikož tady jinak bylo ticho, tak jsem slyšela Mika, který to celé vyprávěj Jamovi. Slyšela jsem je slabé útržky jako třeba: toho hajzla jsem zbil, po škole i s ním...víc už jsem toho nestihla, protože Katie začala mluvit.

„Ten kreténský ředitel nás za prvé seřval, za to že mu tady tou rvačkou snižujeme pracovní morálku či co, za druhé jsme dva týdny po škole a od zítřka budeme všichni za trest vytírat celé první patro, což bude místo toho sezení ve třídě. Říkal „Abyste si z toho vzali ponaučení a neseděli jenom na zadku." a to byla jeho poslední slova, než nás vykopl z ředitelny. To bylo tak po půl hoďce a řekl nám, že si to máme jít zařídit s uklizečkami." celou dobu co to tady říkala tak jsem na ni hleděla s otevřenou pusou, protože to říkala potichu ale velmi důrazně, což umí jen ona a celý monolog zvládla na jeden nádech.

„To mě mrzí Katie, ale jsou to jen dva týdny. Já jsem se spíš strašně bála, že vás kvůli mně vyloučí." při posledních slovech jsem měla na krajíčku. Cítila jsem se strašně, oni se budou trápit s tím násilníkem a děvkou dva týdny a já si tady budu sedět na zadku.

„Ale prosím tě co to plácáš jak kvůli tobě? To on se se mnou rozešel a dal mi facku, když jsem ho načapala v posteli s ní," ukázala na Abby, která něco předčítala z učebnice, „navíc ho Mike zmlátil z vlastní vůle, tys mu to nepřikázala. Takže to sice bude vopruz, ale my to zvládneme."

Zbytek školy uběhl strašně rychle a já jsem jela s Jamesem do kavárny. Potom pojedem vyzvednout Mika s Katie a jelikož je dneska pátek, tak si uděláme filmový večer u nás doma. Vážně nechápu proč jsme museli hned prvního do školy, přestože byl čtvrtek.

Z pohledu Katie

Právě teď sedím zavřená v poškolácké místnosti, jestli se tomu dá říkat místnost. Jediné co to s í má společného jsou čtyři stěny, jinak vůbec NIC.

Sedíme s Mikem v poslední lavici v pravé řadě a ta nána s tím děvkařem v první lavici v první řadě, což bylo její nejrozumnější rozhodnutí od začátku roku. Ví, že jinak bych se na ni vrhla a bylo by mi jedno jestli mě vyloučí nebo ne.

„V klidu Kat nemusíš ji zabíjet tak nápadně." rozesmál se vedle mě Mike. Mně to nedalo a zasmála jsem, čímž jsem si vysloužila nechápavý pohled Abby. Ať se pěkně pokochá, že mi tím nic neudělala. Ona se nás s Nicky pokouší zničit už od prváku, protože nám nabídli místo v Elitě dřív než jí. My jsme ho na rozdíl od ní nepřijali, bylo nám hned jasné, co jsou zač. Taková ta klasická skupinka Mean Girls.

„Když ono to míň nejde. Chci ji mrtvou a její hlavu si dám na poličku hned vedle Marcova mini ptáka." slovo ptáka jsem řekla poměrně nahlas a tak mi neuniklo, jak sebou Marco škubl. Já jsem se jen ušklíbla a Mike se začal smát na celé kolo.

Mike se snažil říct smysluplnou větu, ale s jeho záchvatem smíchu to dopadlo asi nějak takto: „To-hle budou ještě ve-li-ce zají-mavé dva týd-ny." dobře možná jsem mu trochu přidala, protože tuhle větu se snažil říct asi pět minut.

Po skočení našeho trestu jsme konečně mohli jít. Vyšli jsme před školu a před školou na nás čekala Nicky s Jamesem a CAMERON?! Co ten tady dělá?

„Ahoj Came, co tady prosím tě děláš?" zeptala jsem se ho s úsměvem a šla jsem ho obejmout. Přišla jsem k němu a objala ho. Ruce jsem mu položila za krk a on mi těmi jeho sjel po zádech, zastavil se těsně nad zadkem.

„Víš, chtěl jsem si tě po tom včerejšku zkontrolovat. Takže jsi v pořádku? Jo a to mě přivádí k tomu proč jsi byla po škole?" doslova to na mě vychrlil. On se o mě zajímá i potom co viděl včera na té párty. To je sladký.

„Moment moc otázek najednou. Takže ano jsem v pořádku a po škole jsem, protože jsem se poprala s tamtou Barbie." ucítila jsem, jak se zachvěl.

„To je ten, který ti včera dal tu facku a s tamtou si to rozdával. Počkej tady, jdu si to s ním vyřídit." chtěl odejít, ale já jsem ho chytla za ruku a nepustila ho.

Přitáhla jsem si ho k sobě a zašeptala „Kašli na něho, už jsem mu to vytmavila a Mike taky. Kvůli tomu jsme taky byli po škole.

„Páni ty se nezdáš divoško." posunul si mě blíž k němu a rukama sjel po mých bocích a tentokrát už se nezastavil a jeho ruce spočinuli na mém zadku. Jeho objetí bylo tak hřejivé a ta jeho vůně...ahhh.

Nechtělo se mi jít pryč, chtěla jsem zůstat v této pomyslné bublině bezpečí, ale zavolala Nicky. „Tak pojďte hrdličky, tohle můžete dělat i u nás při filmovém večeru. Camerone doufám, že nás neodmítneš."

„Neboj, jedu s vámi." řekl a podíval se mi těmi jeho krásnými kukadly do mých očí. Ucítila jsem, že se červenám. Panebože co to je? Vždyť já se nikdy nečervenám. Nicky si toho zřejmě všimla a ušklíbla se koza jedna. Poté políbila Jamese, ne jen tak obyčejně byl v tom cítit cit a chtíč. Rozhlédla jsem se a uviděla Mika, jak jen stojí a dívá se na ně. Ale ne normálně, ale spíš žárlivě. Tady něco nesedí. Musím to z Nicky dostat.

Další kapitolka je tady. Dostala jsem příkazem, že dnešní kapitolu musím vydat ráno, tak tady je.

*Michelle*